Poslední z pierotů

Intro

Můj otec mi řekl řekl mi 

co jsem už dávno zapomněl.

 

Příběh 1

Po kluzké ploše uprostřed

silnice nekonečné křižovatky jako někde v mrtvém LA kde

ďáblův smích & kopulace prostitutek & ruka k ruce

kde zemřel kdysi Žid bez hodinek

kde nahá tanečnice platila fotografovi aby poslal fotky jejímu příteli

& nohy se tahaly jedna za druhou bez ohledu na lock down světa

kde 

poslední květ pampelišky ocelového města

a plocho v očích mmanželky, které jsi ho utrhnul.

 

Příběh 2

Než zaklekne

na nás každodenní tma

oběsím tě,

omotaná kytarovým riffem

který jsi nedokázal

rozeznít.

 

Příběh 3

Byl posledním z pierotů

vyrytým na zeď v ulici, kam se nikdo v noci nechodí

kochat krásou - jen vymočit.

 

A za zpěvu modlitby potulných pijáků

s jednou rukou za hlavou & 

s pocitem Boha trochu pohonit 

nad smutnou postavou 

 

když za rohem právě řekla svým klínem ano

někomu, koho neznala

když lampa osvítila

stín ze zdi mizejícího cynika.

 

Epilog

Můj otec neřekl neřekl mi 

co sdělit synovi

když v klínech žen kolébal

jablko za jablkem čistoty

když ženy v červy se změnily

a špína za nehty

jako zkřivené větve na expresionistickém obraze

jdou si pro tebe, když budeš hodný,

jdou si pro tebe, můj muži,

po tváři jako na Staromáku kus lebky

tu kus tamté scény z jakékoli noci kdy za vše ty

a děti na ulici, které hrají fotbal

si odřeli koleno a bolí je to

bolí to a můj otec mi neřekl, neřekl mi to,

co mám říct synovi

až zjistí, že když budeš hodný, přijdou si pro tebe

expresionistické výjevy.

 

 

---