Haloo v ústavu

Opět se stalo, co stává se často,

močálem neslo se, kvákání žab.

Ozvěnou v Halo si pořvával chvastoun,

„Pravdě by sneslo se, doplnit žlab!“

„Kdo si ho vyžral!“

„Ten s podivnou maskou!“,

řičely davy...

v dáli šuměl si splav:

„Každý jste vinen, svým dílem a spinem!“

„Život je jenom... stav“

U stavu sedím, jsem... v ústavu tkalcem,

jsem člunkem i řekou, zvednutým palcem,

i autorem všem svých práv

jsem vojákem v poli, mí mrtví mě bolí,

jsem útkem i pnutím, tvým snem před usnutím

i svá noční můra, léčebná kůra

jsem Ústava v básni, až půjdeš tak zhasni 

tak se mě co nejdřív zbav