Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 443 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Byl jednou jeden Matěj.1.,2.3.
datum / id21.09.2020 / 511399Vytisknout |
autorRuža z Moravy
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
zobrazeno59x
počet tipů0
v oblíbených0x
Byl jednou jeden Matěj.1.,2.3.

1. část

 

Stalo se to - řekněme - před 60 lety .V jedné vesnici na jihovýchodním Slovensku žila matka se synem Matějem.
To není nic nového, také ne to, že zůstal z několika dětí jediný svobodný. Měl handicap, neměl nohu.
Také nic tak neobvyklého, navíc měl dřevěnou protézu, se kterou mu chůze docela šla. Jak o nohu přišel?
Určitě by mohl být válečným invalidou, ale bylo to poněkud prozaičtější. Vojákem sice byl, ale jen nějaký čas.
Vojáci byli vždy při chuti, nikdy nebyli dojezení a tak sebemenší možnost něco zobnout přišla vhod.
Jednou Matěj viděl na cizí zahradě hrušky. Krásně zralé. Plot však byl dost vysoký. Co to je pro takového mladíka za problém? Hop na plot a dolů do zahrady. Pár hrušek záhy putovalo za blůzu. Nepočítal, že se objeví na zahradě pes jako tele a pokusí se mu zakousnout do nohy. Odkopl ho a fofrem k plotu, vyskočil nahoru. Myslel, že má vyhráno. Jenže ten plot měl v latích místy hřebíky a jeden z nich Matějovi natrhl nejen kalhoty, ale i lýtko.
 
Jak to mohlo dopadnout? Protitetanovku tehdy neměl, noha se mu zanítila, začala černat a tak nakonec nezbylo nic jiného, než pod kolenem nohu odříznout. Matěj tím hodně ztratil na sebevědomí, myslel si, že by ho žádná dívka s jednou nohou nechtěla. V tom se mýlil. Jejich rodina nebyla zrovna chudá. Větší část jejího majetku přešlo sice do ustavujícího se JZD, také Státní statek něco spolkl, ale zůstal jim kousek pole, nějaká louka na kopci, poměrně velká zahrada za domkem, se stájemi a stodolou. Také jedna kráva, prase a několik ovcí. S těmi Matěj uměl zacházet a když nemohl dělat přímo na poli v JZD, začal dělat pasáka ovcí. Hlídal ovce i druhým sousedům.
 
A žil, jak se tehdy na vesnici žilo. Ve všední dny práce s ovcemi, matka se starala o krávu, prase a slepice, dělala na zahradě i na poli. Matěj jí pomáhal jen s hrubšímí pracemi. Byl šikovný, dokonce dělal soukromě i řezníka při zabíjačkách ve vesnici. V neděli dopoledne do kostela, po obědě do místní hospody, kde hrávali mužští karty, ale žádný hazard to nebyl.
Tak pomalu stárl a statečně odolával různým nabídkám vesnických dohazovaček. Určitě by ho některá žena brala, byl považován za majetného. Za prodej vlny z ovcí, pomoc při zabíjačkách, ba i za ovečky prodané peníze měl, ale nikdo nevěděl kolik. Byl šetrný, spíš raději bral než dával a lidé to o něm věděli.
 
Nejvíc mu lidé měli za zlé, že žil tak jednoduše, ve staré chalupě se studnou na dvorku. Nic nemodernizoval, ale to v té době, kdy si jeho ženatí bratři stavěli domy a neměli možnost mu pomoci, nebylo ani pro něj možné. Jedinou jeho zábavou byla hospoda, ale nedá se říci, že by byl opilec. Jen seděl, poslouchal, sledoval řeči, občas se napil piva nebo hrál karty. Konec roku slavili místní v hospodě, jak jinak. Byl u ní sál, kam se vešlo dost lidí, také tam pořádali taneční zábavy . Muzikantů bylo v okolí dost. Matějovi se na zábavy moc nechtělo, netančil a jen tak koukat, jak se druzí baví, se mu nechtělo.
"Matěji, běž se pobavit, však je dnes konec roku, co bys nešel. Já půjdu na večerní mši, letos už do hospody se ženskýma nepůjdu, není mi nějak dobře."
"Co tam budu dělat? Na tu mši půjdu s tebou, ale pak...no, tak na chvíli se tam kouknu."
"Jen až se budeš vracet, tak dej pozor. Dala jsem do síně vědra s vodou, aby bylo ráno na umytí a zvířatům."
"Mami, proč to děláš? Já mám přece celý plechový sud vody na kraji stáje, tam je teplo dost. Pro ovce a krávu to stačí. Stejně moc nemrzne."
Jak se domluvili, tak udělali. Matka se vrátila domů, ještě si chvíli listovala v modlitební knížce, dívala se na staré fotografie a pak šla spát. Po odchodu synovy rodiny měli pro sebe s Matějem každý svou místnost. Matka spala na posteli v kuchyni přes chodbičku, vzadu, Matěj měl postel v kdysi parádním pokoji. Nebylo tam moc teplo, ale byl situovaný na jižní stranu a svítilo tam dost dlouho sluníčko, takže nebyl tak chladný, jako kuchyň. Tam se zase vařilo, topilo v malém sporáčku a někdy i v kachlákách, které držely teplo déle.
 
Ten večer, vlastně už noc, to Matěj přepískl. Sousedé jako by se domluvili, pořád dávali rundu dokola, na karty moc nedošlo. Vzpomínalo se, co se ten rok stalo. Matěje si dobírali, kdy do toho praští, že by jedna čerstvá vdova měla o něj zájem.
" Je mladá, muž jí zemřel na následky zranění z války, Matěji, ber ji. Má domek a jen jedno děcko, už taky máš čas."
"Dejte pokoj, co by dělala máma, kdybych se odstěhoval? Už toho moc nenadělá, potřebuje mě." Vymlouval se a raději se napil. Po půlnoci se Matěj zvedl, že musí jít domů. Teprve venku to s ním zamávalo. Byl docela rád, že soused, který byl v hospodě taky sám, šel s ním.. Podpírali se vzájemně, říkali si, jak jim to jde. Šněrovali cestu od hospody. Dobře, že to neměli moc daleko. Vlastně na téže ulici, jen trochu do kopečka.
 
"Matěji, tiše, ať se matka nevzbudí!" Nařizoval si Matěj pro sebe, když se před brankou rozloučil se sousedem. V chodbě samozřejmě světlo neměli, tehdy ještě ve většině chalup elektřina nebyla, svítilo se petrolejkami, někde i jen svíčkami. Matěj neviděl na krok. Všechno se mu míhalo před očima. Chtěl si otevřít dveře do chodby, ale nakonec si to rozmyslel. Zdálo se mu, že se z chléva ozývá nějaké dušené bečení. Snad se něco nestalo, napadlo ho. Den předtím se narodilo jedné ovci jehňátko, Matěj dovedl obsloužit své ovečky i v té situaci. Veterinář, který objížděl stavení, když bylo třeba mu říkával, že by mu mohl asistovat .
 
Kolíbal se do chléva. Ovce byly klidné, jen to malé jehně se dobývalo k matce, zřejmě mělo hlad. Nakonec se přisálo a bekot umlkl. Matěj se držel veřejí, snažil se prokouknout tmu ve chlévě. Ve snaze podívat se blíž na tu ovci, zakopl o chuchvalec slámy, která byla ve chlévě jako podestýlka a svalil se. Zjistil, že leží na slámě.
"Tady by se dalo spát. Je tu docela teplo ." Zamumlal . Pracně si sundal dlouhý kabát, narovnal si slámu pod sebe, přikryl se kabátem a za chvíli spokojeně usnul.
 
Ráno se matka divila, kde tak dlouho Matěj je. Vylezl z chléva, rozcuchaný, se slámou ve vlasech a tvrdil, že se byl podívat na to malé jehně. Máti sice hudrovala, co to je za pořádek spát na Nový rok ve chlívku, ale nakonec se potají smála, když mu chystala pořádný hrnek kafe a kus chleba s ovčím sýrem a cibulí.
"Tedy, co ten bude dělat, až tady nebudu? Měl by si najít ženu dokud je trochu  k světu. Budu mu to muset připomenout." Zařekla se.
 
2.část
 

Bylo to v neděli  po obědě, když maminka upozornila Matěje, že s ním potřebuje mluvit. 

"Mati, odlož cestu do hospody, musíme si o něčem popovídat. Jsi můj  druhý nejmladší a víš, kolik mi je let. Nebudu už zvládat práci a ty si také neporadíš, kdybych ulehla? Co bys dělal sám se zvířaty a domácností? Měl by sis najít ženu."

"Mami,  která by chtěla chlapa bez nohy? A léta už také mám a možná  bych si také těžko zvykal. Však pokud budeš potřebovat, já i uvařím třeba večer, když se vrátím z pastvy. Také bychom mohli brát  obědy z kuchyně  JZD nebo Státního statku. Vaří tam dobře i maso mají z vlastního chovu, zeleninu pěstují, drahé to taky není."

 

"Co bych to byla za hospodyni, kdybych neuvařila? Ženské by mě pomluvily." Bránila se.

"Divila by ses, kolik si nosí jídlo, potřebují dělat na poli a pak u domů, na zahrádce, není čas vyvařovat."

"To jsou vymoženosti, to my jsme musely všechno zvládnout. Ale nezamlouvej tu ženu, poohlídni se po nějaké, také se poptám mezi známými. Musela by se ale přistěhovat."

"Do toho mrňavého domu? Kampak bys nás dala? V dnešní době už chtějí lidé lepší bydlení."

"Mám to vymyšlené, neboj se. Máme přece letní kuchyň, kde je místa dost, uděláš z toho výměnek, já se tam nastěhuji. Stačí  dát postel,almaru na šaty a hotovo."

"Mami, i  tak je chalupa malá, museli bychom ji přestavět a na to ještě nemáme."

"Musíš si najít skromnou ženu, pracovitou, pak si uděláte po svém, nebudu vám do toho mluvit."

"Tak jsi mi řekla,co si přeješ, nějak to uděláme. Chtěla jsi jít na odpolední do kostela,ne? Tak já půjdu dnes s tebou a do hospody na karty zajdu potom.Večeři připravovat nemusíš,  dám si tam guláš."

Jak řekl, tak udělali. Matějovi leželo v hlavě, co máma řekla. Není nakonec nemocná?  Neměla lehký  život. Z dvanácti dětí vychovali s tátou jen šest.Jedno se narodilo mrtvé, další zemřeli v dětství.Zůstaly tři dcery, které se záhy provdaly a odešly z domu a tři synové, Matěj byl prostřední z nich. Po smrti otce, který zemřel nedávno v necelých 60 letech zůstal Matěj jen s mámou. Museli snížit počet ovcí, krávu si nechali jen jednu a prase, slepice.

Ten večer byl Matěj obzláště mlčenlivý. Když šli se sousedem Jurou domů a ten se  divil, co s ním je, řekl o čem mluvili s mámou.

"Víš, nechtěl jsem s ní o tom mluvit,  ale vzpomněl jsem si, jak jsi mluvil o Magdě, té vdově s dítětem. Co by na to máma řekla. Hlavně na to dítě. Ale stejně bych musel vědět, jestli by o mě stála."

Co na to říct? To musíš zjistit sám.  Bydlí v domku s matkou muže, která jí hlídá dítě a nevíš, jestli by se chtěla stěhovat k vám. Jsou vlastně obě vdovy a třeba se ani nechce vdávat. Zkusím něco zjistit, jak to mají, abys zbytečně neztrácel čas. Třeba by se našla i jinde samotná žena. Kamaráde, nemáš to jednoduché, budeš se muset snažit. Tak dobrou, ovečky opatruj."

"Jo, budu, ale dnes u nich spát nebudu, abys věděl."Matěj se sice zasmál, ale skoro zalitoval, že o tom nočním spaní  u ovcí kamarádovi tehdy povyprávěl. Jura jeden,hned to dal k dobru v hospodě a  chlapi se ho pak ptali, co  mu ovečky v noci békaly.

3.část.

 

Matěj s maminkou začali upravovat letní kuchyni k celoročnímu bydlení.  Matěj byl přesvědčený, že tam maminku nedá, ale nakonec uspořádání a doplnění místnosti poměrně velké, mohlo posloužit do budoucna, kdyby chtěli upravit domek. Dost sice šetřil, ale podle  sousedů i sourozenců koupil čerpadlo, které  přivádělo do té letní kuchyně vodu. Často tam zpracovávali úrodu ovoce, také při zabijačce a výrobě klobás, uzeného a  sýra z ovčího mléka kuchyně posloužila. Do domku zatím vodu nezavedl , raději mamince vodu nanosil do dvou kýblů .

V námluvách to zatím nějak nevycházelo. Mladá vdova s dítětem se s Matějem sice docela hezky bavila, přijala jeho pomoc při zabíjačce, ale právě při té příležitosti poznal, že se sblížila se zaměstnancem  Státního statku, který měl zájem hlavně se přiženit do domu. Bydlel na ubytovně statku  pocházel ze vzdálenější obce, kde nesehnal práci v zemědělství, do fabriky se mu nechtělo. Magda se mu líbila a nevadilo mu ani dítě, ani bývalá tchyně. Stručně řečeno, Matěj byl rád, že si Magdu nenamlouval, vyhnul se odmítnutí.

Dověděl se od  kamaráda Jirky, že by se Magda stejně nestěhovala nikam. Měla slíbený domek od tchyně, když u ní zůstane a případně si dům  upraví. Mezitím se objevila zájemkyně. Byla dokonce vrstevnice Matějova. Bezdětná vdova. Byla prý v mládí veselejší, nechala si udělat potrat a následek toho byl , že nemohla mít děti. Vzala si válečného invalidu, ale  ten jí po čase zemřel. Zlé jazyky tvrdily, že ji navštěvovali muži nejen samotní, ale mnozí ženáči. Tuto ženu, kterou Matějovi dohazovali chlapi v hospodě neschvalovala maminka.

"Maty, nech ji být. Je to divná žena, nedobrá, ani do kostela moc nechodí, aby se nemusela zpovídat z hříchů. Ještě by ti nemoc  jakousi dala. Střídá chlapy a ti jsou jako slepí. To raději počkej  a šetři si na opravu domku. Já tady dlouho nebudu a pak se třeba najde slušná žena. Tahle by tě jen obrala o úspory. "

"Mami, to už budu starý mládenec a o takového málokterá stojí. Mám rád svůj klid a dokud mám tebe a bratry s jejich rodinami, nic mi vlastně nechybí. Hodně věcí si udělám sám, ženu vlastně nepotřebuji, však víš"Ukončil tu rozmluvu a máma si jen povzdechla. Asi to tak má být, však se trochu bála:

"Co kdyby si Matěj přivedl nějakou megeru," říkávala sousedce.

Jen máma věděla, kolik asi peněz má Matěj.. Žili skromně, vydělávali na prodeji vlny z oveček, prodeji sýra. Matěj měl příjem  za pasení ovcí, dobré výslužky při pomoci na zabíjačkách. Jídlo  zajišťovala zahrada, drůbež, kráva. Lidé po vsi  si špitali, že je milionář, což asi nebylo pravda, ale další  čas  ukázal, že nebyli  od pravdy daleko.

 

pokračování...

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

16.10.2020 00:15:58dát kritice tipRuža z Moravy

Tak konečně další kapitolka O Matějovi.

26.09.2020 18:13:14dát kritice tipVečný snílek

Ruženka, som späť. Pridala som aj novú kapitolu a začala čítať ,,Mateja" Som zvedavá ako sa to bude vyvíjať ďalej. 

25.09.2020 22:13:24dát kritice tipRuža z Moravy

Příběh je podložen skutečnou postavou i některými skuzečnostmi, ostatní je domyšlené, vymyšlené, z vyprávění lidí.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.