Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 443 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Dívka s hlavou v oblacích 4
datum / id21.09.2020 / 511422Vytisknout |
autorTáňa Larinová
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
sbírkaDívka s hlavou v oblacích ,
zobrazeno26x
počet tipů0
v oblíbených0x
Prolog

červen 2009

Dívka s hlavou v oblacích 4

„Tak se mějte holky, snad se ještě někdy uvidíme,“ loučila jsem se s mými spolubydlícími na intru.

„Mrzí mě, že musíš odejít. Aspoň, že můžeš bydlet u babičky, když nevycházíš s tátou,“ řekla Jana.

„Ať se ti u babičky líbí. Doufám, že se někdy potkáme,“ přidala se Eva.

Snad jsem tu nic nezapomněla. Ne, vypadá to, že mám vše sbaleno.

„Emo? Už tu máš mamku.“

Do pokoje přišla vychovatelka.

„Tak ahoj a hezký prázdniny!“ popřála jsem holkám.

„Tobě taky, čau,“ řekly obě téměř naráz.

Se dvěma sbalenými taškami jsem šla chodbou ke schodišti, dole už stála mamka.

„Ahoj Emo, tak co, jak dopadlo vysvědčení?“

„No, nevím, jestli se ti bude líbit, podívej se,“ podala jsem jí ho.

„Ta čtyřka z matematiky tam být nemusela, ne? Ale jinak dobrý, máš jen jednu trojku ze zeměpisu a pak už jen dvojky a jedničky.“

„Já vím, taky mě ta matika mrzí, pokusím se to napravit příští rok.“

Mamka pokývla hlavou na znamení souhlasu. Vyšly jsme z budovy a nasedly do auta. Ano, ani doma jsme se nezastavily, hned jsme jely k babičce.

 

„Ahoj, Emo,“ přivítala mě u sebe babička.

„Ahoj, babi.“

„Jsem ráda, že tu budeš bydlet, aspoň tu nebudu tak sama.“

Jen jsem se usmála. Vysvětlovat, proč k této situaci vlastně došlo, bylo v tu chvíli zbytečné.

„Stolek už je smontovaný, můžeš si do něj dát školní věci. Mamka ti přivezla oblečení, máš ho tady ve skříni.“

„Prima.“

„Zbytek věcí ti přivezu zítra, ano?“ řekla mamka. 

„Dobře, mami. A děkuju za pomoc při stěhování. Pozdravuj brášku.“ 

O nevlastním otci jsem se úmyslně nezmínila.

„Tak papa.“

„Ahoj.“

Vybalila jsem si tašku a pak chvilku odpočívala. K večeru jsem se šla projít na kopec za městem. Bylo mi smutno, měla jsem pocit, že se v blízké době stane něco zlého. Když jsem se vracela zpátky, jako už mnohokrát jsem uslyšela Michalův hlas:

„Emilko, já tě miluji!“

 

„Já tebe taky,“ zašeptala jsem.
Doma jsem se osprchovala, navečeřela a pak jsem poslouchala hudbu. Když mě písničky omrzely, vyndala jsem si z uší sluchátka a jen tak přemýšlela. Mé myšlenky neměly žádný řád, točily se ve víru, míchaly jedna přes druhou. Raději jsem si lehla do čerstvě povlečené postele, voňavé jako louka plná kvetoucích květin a brzy usnula.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.