Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 443 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Bod zlomu
datum / id22.09.2020 / 511458Vytisknout |
autorbixley
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno164x
počet tipů12
v oblíbených0x
Bod zlomu

Anna vešla s nákupní taškou do chodby svého domku. Zatímco se přezouvala, v hlavě jí pořád vířila doktorova zpráva: „Při mamografickém vyšetření jsme vám zjistili v prsu bulku, paní Horáčková. Bohužel, nádor je už v dost pokročilém stádiu, uvidíme, co se s tím dá dělat.“ Anna v tu chvíli doktorova slova vnímala jako ve snu. Hlavou jí prolétla jediná myšlenka: Eva. Její patnáctiletá dcera. Právě byla v tom nejhorším věku a začala chodit s klukem. „Pane doktore, ale já ještě musím dovychovat jedno dítě!“ Téměř vykřikla, ani si to neuvědomila. Chtěla tím dát doktorovi najevo, že potřebuje vědět, kolik má ještě času. Pochopil.

„Nebojte se, paní Horáčková, k větší krizi by podle mne mělo dojít až tak za šest měsíců, do té doby…“

Větší krizi? přemýšlela. Nemůže tou krizí myslet smrt? Ale takové věci doktoři neříkají.

Vzala znovu tašku do ruky a šla do kuchyně.

„Evi, jseš doma? Pojď mi pomoct s nákupem.“

„Ahoj, mamí, co tomu říkáš?“ ozvala se Eva z koupelny.

Anna tam nahlédla. Eva stála před zrcadlem a nanášela si nové stíny.

„Tahle barva se Tomovi líbí. Dobrý, ne?“ Přivřela oči.

„Měla by ses učit,“ vzdychla Anna. „Zkoušky na gympl jsou už za měsíc.“

Eva protáhla obličej a zavřela se ve svém pokoji. Našla si na internetu svou oblíbenou rockovou kapelu a pustila si ji hodně nahlas.

Anna vyndávala věci z tašky a dávala je do lednice. S Evou bude opravdu problém. Copak Mirek, tomu už je dvaadvacet, je na vysoké. Poslední dobou se choval docela zodpovědně. Ale Eva… Mám jim to vůbec říkat? Jak to přijmou?

Zbyňkovi rozhodně nic říkat nebude. Při posledním stání se choval tak odtažitě, že by to stejně nemělo smysl. Horší to bude s matkou. Bylo jí osmdesát a její milovaný druhý manžel Kája před půl rokem zemřel. Měla teď spoustu času a krátila si ho sháněním dalšího chlapa. A neopomínala jí často volat a o všem ji informovat Tohle pro ni bude sousto! Nemocná dcera. Už slyší ty její neustálé rady, co by měla a neměla. Teď u nich bude pečená vařená. Tohle všechno ji děsilo víc, než vážná nemoc.

Určitě to bylo tím, že poslední dobou byla ze všeho vystresovaná. Jako správný cholerik hned vybuchla. Rozvod se Zbyńkem se vlekl a v domě bylo třeba každou chvíli volat opraváře. Aha, bude muset zavolat instalatéra, nějak špatně splachuje záchod, napadlo ji vzápětí. Když dávala do lednice čtvrt kila šunky, uvědomila si, že má hlad. Vlastně od rána nic nejedla. Do práce běžela na poslední chvíli, protože v noci vyprala prádlo na noční proud a ráno ho musela pověsit. Z práce odešla před obědem do nemocnice. Tam se dlouho zdržela a pak ještě nakupovala v Bille. Teď byly skoro tři hodiny odpoledne. Vyndala z mikrotenového sáčku rohlík a sehnula se do lednice pro pomazánkové máslo, že si rohlík namaže. Najednou se jí udělaly před očima mžitky, všechno se s ní začalo točit. Po chvíli zjistila, že leží v kuchyni na zemi.

Porazila při tom židli, která udělala takový rámus, že to uslyšela Eva ze svého pokoje i přes hlasitou hudbu.

„Mami, co je ti?“ ptala se. Pokoušela se Annu zvednout, ale nešlo jí to.  „Já ti dám napít vody, jo?“ Snažila se Annu na zemi nadzvednout, aby se mohla napít.

„Už je to lepší, Evi. Já vstanu sama.“

Anna se mátožně postavila na nohy  S Evinou pomocí doklopýtala do obýváku k sedačce. Potom se na ni zhroutila.

„Dones mě prosím tě z kuchyně rohlík s trochou šunky.“

Eva honem odběhla a za chvíli už nesla talíř s jídlem. Anna to přímo zhltala. „Lehni si, mami.“

Ani ji nemusel nikdo pobízet. Lehla si a začala klímat. V polospánku potom slyšela, že přišel Mirek a začal Evu instruovat.

„Víš co? Uděláme mámě tu kalorickou bombu, co si vařím, když jdu jezdit na kole, jo? Já dám vařit pytlík rejže, ty zatím nakrájej cibuli, dej to na olej, pak tam přikrájej rajčata a jednu klobásu. No, a nech to aspoň čtvrt hodiny dusit.“ Eva ani nestíhala sledovat, co Mirek říká. Ale rajčata v lednici našla a krájela je na malé kousky. Klobásu donesl Mirek a pustil se do dalšího krájení.

Anna z dálky cítila linoucí se vůni. Zatím úplně neusnula, a tak zvědavě poslouchala, co si její potomci povídají. Zazvonil telefon.

„Ahoj, babi. – Jo, mamka? Ta teď nemůže. Udělalo se jí nějak šoufl. My teď vaříme. Asi to bylo z hladu, víš? – Buchtu? Jo, přines jí buchtu, to bude fajn.“

Anna náhle zpozorněla. Matka jí chce upéct buchtu? A na nic se nevyptává? Co se to stalo? A děcka vaří večeři. Pro ni.

Najednou byla úplně klidná. Zvládneme to. Všichni to zvládneme.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

04.10.2020 18:26:29dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky.

04.10.2020 17:10:26dát kritice tipK3

Tak to jo. Ta nedůvěra tam je znát. V tom případě souhlasím s black a Gorou:).

04.10.2020 16:43:08dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Karle, Bod zlomu jsem to nazvala proto, že došlo ke zlomu v myšlení Anny, od původní nedůvěry ve své děti, především dceru, k jistotě, že se na ni v budoucnu bude moct spolehnout. Nejde o to, že by Anna o ně nestála, ale že musela řešit hodně věcí najednou. Matka vždy nejprve uvažuje o tom, co bude s dětmi, když se jí něco stane.

04.10.2020 16:26:56dát kritice tipK3

Nevěřím, že by se lidi náhle změnili, když se dozví o nemoci. Spíš tomu, že Anna sama o jejich společnost moc nestála a byla vůči nim málo vstřícná a přívětivá a hodně věcí si sama sobě falešně namlouvala. Nejhorší jsou takové ty samotářské vnitřní doměnky. Takže nakonec ty co měla kolem sebe byli zlatí, jenom se jim zdálo že o jejich přítomnost moc nestojí. To myslím před nemocí. Nelíbí se mi vyjádření doktora a přijmutí jeho zprávy. Když chci vědět všechno o nemoci, musí doktor na požádání vydat opis diagnozy a přesný popis rozsahu nálezu. Taky nevím co přesně bylo myšleno v názvu. Asi moment kdy jí to doktor řekl. Když bych se dozvěděl, že mám takovou nemoc, asi bych v tu chvíli přemýšlel o té némoci a jak se k ní sám postavím zkusil bych vyhledat co nejvíc informací o způsobu léčby, abych jim to dokázal vysvětlit. Opravdu je pro pacienta asi nejhorší, když mu začnou všichni radit anebo ho poučovat a snižovat zdravotnictví...

Věřím ale že se všichni kolem ní budou chovat, tak jak to popsal stromeček, tak by to mělo být.

 

27.09.2020 15:54:57dát kritice tipbixley
redaktor prózy

stromečku, nejsem ráda, že jsi měl vážné zdravotní problémy, ale jsem ráda, že tvoji synové v této situaci dobře zafungovali, stejně jako je to v mé povídce. Svou povídku jsem založila na reálné postavě, pouze s tím rozdílem, že ta si podobnou vážnou nemocí neprošla. Díky.

27.09.2020 15:38:411 tipů dát kritice tipstromeček

téma, které se i dostalo hodně hluboko pod kůži, protože jsem před pár lety ve snaze přechodit chřipku, prodělal těžkou plicní embolii, několik dní bojoval o každý nádech a potom se s poloviční kapacitou plic skoro rok vracel do života. Pointa je v tom, že se za ten rok z mých tří, dříve rozhádaných synů stali nerozluční spojenci, kteří mne dokázali zastat ve všem, co bych ani nedoufal, že by spolu zvládli.

27.09.2020 12:21:48dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky, vesuvanko.

27.09.2020 10:27:49dát kritice tipvesuvanka

Pěkně napsané. Také věřím, že to všichni zvládnou, TIP

23.09.2020 08:40:07dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Za to Tě chválím, Kočkodane.

22.09.2020 22:57:08dát kritice tipKočkodan

U tak vážného tématu si samozřejmě veškeré pokusy o humor odpustím. To bych se po dovolené jako čtenář věru podivně uvedl.

22.09.2020 19:57:47dát kritice tipbixley
redaktor prózy

To jsem ráda, že se Ti ulevilo, Jardo.

22.09.2020 18:13:31dát kritice tiprevírník

Kupodivu, i mně se na konci nějak ulevilo. Z toho soudím, že za mě je to dobře napsaná povídka.

22.09.2020 17:42:27dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky za tipy.

22.09.2020 17:41:42dát kritice tipbixley
redaktor prózy

blacki, hezky jsi to vyjádřila. Díky.

22.09.2020 16:17:432 tipů dát kritice tipblacksabbath

závažné téma....popsala jsi to s citem.....závěr......jo....to co do dětí vložíme se neztratí....uloží se do šuplíčků...a když přijde čas....šuplíčky se otevřou...*/***

22.09.2020 14:13:26dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky, alegno...

22.09.2020 14:11:59dát kritice tipAlegna

pěkně vystižené pocity a myšlenky Anny*****

22.09.2020 10:43:02dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Ireno, díky za připomínku.

22.09.2020 10:40:291 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Nadhodila jsi, Renato, téma, nad kterým se asi všichni někdy zamýšlíme, co jestli si nechtěně vyměníme "roli" a z toho, kdo pečuje se stane ten, o koho by mělo být pečováno?

Slova lékaře o "větší krizi" bych asi vynechala, on by to nejspíš takhle neřekl, ale jinak dobré...

22.09.2020 10:25:57dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Moc děkuju, Přemku. Upřímně řečeno, nenapadl mě lepší název.

22.09.2020 10:16:421 tipů dát kritice tiplastgasp

Název povídky je trochu opomenut v povídce samotné, nebo málo zdůrazněn. Přitom jde o velmi závažný moment. Když jde o sklizeň, je dobré se podívat - co jsem zasel, to sklidím. Citlivě popsán duševní stav přijetí výsledku vyšetření a obtížné rozhodnutí pro futura. Těžké rozhodování opřeno o sílu charakteru. Na malé ploše textu vyjádřeno velice mnoho. Bezva. 

22.09.2020 09:51:37dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky za tip, aleši.

22.09.2020 09:44:34dát kritice tipMajaks

Vnímám jako povzbudivé, že patnáctiletá dcera poslouchá rockovou hudbu.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.