Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bod zlomu

22. 09. 2020
13
26
615
Autor
bixley

Anna vešla s nákupní taškou do chodby svého domku. Zatímco se přezouvala, v hlavě jí pořád vířila doktorova zpráva: „Při mamografickém vyšetření jsme vám zjistili v prsu bulku, paní Horáčková. Bohužel, nádor je už v dost pokročilém stádiu, uvidíme, co se s tím dá dělat.“ Anna v tu chvíli doktorova slova vnímala jako ve snu. Hlavou jí prolétla jediná myšlenka: Eva. Její patnáctiletá dcera. Právě byla v tom nejhorším věku a začala chodit s klukem. „Pane doktore, ale já ještě musím dovychovat jedno dítě!“ Téměř vykřikla, ani si to neuvědomila. Chtěla tím dát doktorovi najevo, že potřebuje vědět, kolik má ještě času. Pochopil.

„Nebojte se, paní Horáčková, k větší krizi by podle mne mělo dojít až tak za šest měsíců, do té doby…“

Větší krizi? přemýšlela. Nemůže tou krizí myslet smrt? Ale takové věci doktoři neříkají.

Vzala znovu tašku do ruky a šla do kuchyně.

„Evi, jseš doma? Pojď mi pomoct s nákupem.“

„Ahoj, mamí, co tomu říkáš?“ ozvala se Eva z koupelny.

Anna tam nahlédla. Eva stála před zrcadlem a nanášela si nové stíny.

„Tahle barva se Tomovi líbí. Dobrý, ne?“ Přivřela oči.

„Měla by ses učit,“ vzdychla Anna. „Zkoušky na gympl jsou už za měsíc.“

Eva protáhla obličej a zavřela se ve svém pokoji. Našla si na internetu svou oblíbenou rockovou kapelu a pustila si ji hodně nahlas.

Anna vyndávala věci z tašky a dávala je do lednice. S Evou bude opravdu problém. Copak Mirek, tomu už je dvaadvacet, je na vysoké. Poslední dobou se choval docela zodpovědně. Ale Eva… Mám jim to vůbec říkat? Jak to přijmou?

Zbyňkovi rozhodně nic říkat nebude. Při posledním stání se choval tak odtažitě, že by to stejně nemělo smysl. Horší to bude s matkou. Bylo jí osmdesát a její milovaný druhý manžel Kája před půl rokem zemřel. Měla teď spoustu času a krátila si ho sháněním dalšího chlapa. A neopomínala jí často volat a o všem ji informovat Tohle pro ni bude sousto! Nemocná dcera. Už slyší ty její neustálé rady, co by měla a neměla. Teď u nich bude pečená vařená. Tohle všechno ji děsilo víc, než vážná nemoc.

Určitě to bylo tím, že poslední dobou byla ze všeho vystresovaná. Jako správný cholerik hned vybuchla. Rozvod se Zbyńkem se vlekl a v domě bylo třeba každou chvíli volat opraváře. Aha, bude muset zavolat instalatéra, nějak špatně splachuje záchod, napadlo ji vzápětí. Když dávala do lednice čtvrt kila šunky, uvědomila si, že má hlad. Vlastně od rána nic nejedla. Do práce běžela na poslední chvíli, protože v noci vyprala prádlo na noční proud a ráno ho musela pověsit. Z práce odešla před obědem do nemocnice. Tam se dlouho zdržela a pak ještě nakupovala v Bille. Teď byly skoro tři hodiny odpoledne. Vyndala z mikrotenového sáčku rohlík a sehnula se do lednice pro pomazánkové máslo, že si rohlík namaže. Najednou se jí udělaly před očima mžitky, všechno se s ní začalo točit. Po chvíli zjistila, že leží v kuchyni na zemi.

Porazila při tom židli, která udělala takový rámus, že to uslyšela Eva ze svého pokoje i přes hlasitou hudbu.

„Mami, co je ti?“ ptala se. Pokoušela se Annu zvednout, ale nešlo jí to.  „Já ti dám napít vody, jo?“ Snažila se Annu na zemi nadzvednout, aby se mohla napít.

„Už je to lepší, Evi. Já vstanu sama.“

Anna se mátožně postavila na nohy  S Evinou pomocí doklopýtala do obýváku k sedačce. Potom se na ni zhroutila.

„Dones mě prosím tě z kuchyně rohlík s trochou šunky.“

Eva honem odběhla a za chvíli už nesla talíř s jídlem. Anna to přímo zhltala. „Lehni si, mami.“

Ani ji nemusel nikdo pobízet. Lehla si a začala klímat. V polospánku potom slyšela, že přišel Mirek a začal Evu instruovat.

„Víš co? Uděláme mámě tu kalorickou bombu, co si vařím, když jdu jezdit na kole, jo? Já dám vařit pytlík rejže, ty zatím nakrájej cibuli, dej to na olej, pak tam přikrájej rajčata a jednu klobásu. No, a nech to aspoň čtvrt hodiny dusit.“ Eva ani nestíhala sledovat, co Mirek říká. Ale rajčata v lednici našla a krájela je na malé kousky. Klobásu donesl Mirek a pustil se do dalšího krájení.

Anna z dálky cítila linoucí se vůni. Zatím úplně neusnula, a tak zvědavě poslouchala, co si její potomci povídají. Zazvonil telefon.

„Ahoj, babi. – Jo, mamka? Ta teď nemůže. Udělalo se jí nějak šoufl. My teď vaříme. Asi to bylo z hladu, víš? – Buchtu? Jo, přines jí buchtu, to bude fajn.“

Anna náhle zpozorněla. Matka jí chce upéct buchtu? A na nic se nevyptává? Co se to stalo? A děcka vaří večeři. Pro ni.

Najednou byla úplně klidná. Zvládneme to. Všichni to zvládneme.


26 názorů

bixley
04. 03. 2021
Dát tip

Jamardi, vycházela jsem ze zadání, které jsem dostala: postava má před sebou půl roku života. Takže jsem to musela nějak zpracovat. Osobně si taky myslím, že doktor by žádný časový údaj neříkal. Díky.


Jamardi
04. 03. 2021
Dát tip

Je to těžká situace. Každému se honí v hlavě spousta věcí. Je to dobře napsané.

Myslím si, že by jí lékař neměl říkat žádný časový údaj, když se na to přímo nezeptá.  A i kdyby se zeptala, tak bych s tím otálela, až bych si byla jistá, že to myslí vážně. Já bych třeba nic takového vědět nechtěla. Myslím si, že když je člověk překvapený z té informace, může vykřiknout cokoli a to ještě neznamená, že chce skutečně znát ten časový údaj.


bixley
04. 10. 2020
Dát tip

Díky.


K3
04. 10. 2020
Dát tip

Tak to jo. Ta nedůvěra tam je znát. V tom případě souhlasím s black a Gorou:).


bixley
04. 10. 2020
Dát tip

Karle, Bod zlomu jsem to nazvala proto, že došlo ke zlomu v myšlení Anny, od původní nedůvěry ve své děti, především dceru, k jistotě, že se na ni v budoucnu bude moct spolehnout. Nejde o to, že by Anna o ně nestála, ale že musela řešit hodně věcí najednou. Matka vždy nejprve uvažuje o tom, co bude s dětmi, když se jí něco stane.


K3
04. 10. 2020
Dát tip

Nevěřím, že by se lidi náhle změnili, když se dozví o nemoci. Spíš tomu, že Anna sama o jejich společnost moc nestála a byla vůči nim málo vstřícná a přívětivá a hodně věcí si sama sobě falešně namlouvala. Nejhorší jsou takové ty samotářské vnitřní doměnky. Takže nakonec ty co měla kolem sebe byli zlatí, jenom se jim zdálo že o jejich přítomnost moc nestojí. To myslím před nemocí. Nelíbí se mi vyjádření doktora a přijmutí jeho zprávy. Když chci vědět všechno o nemoci, musí doktor na požádání vydat opis diagnozy a přesný popis rozsahu nálezu. Taky nevím co přesně bylo myšleno v názvu. Asi moment kdy jí to doktor řekl. Když bych se dozvěděl, že mám takovou nemoc, asi bych v tu chvíli přemýšlel o té némoci a jak se k ní sám postavím zkusil bych vyhledat co nejvíc informací o způsobu léčby, abych jim to dokázal vysvětlit. Opravdu je pro pacienta asi nejhorší, když mu začnou všichni radit anebo ho poučovat a snižovat zdravotnictví...

Věřím ale že se všichni kolem ní budou chovat, tak jak to popsal stromeček, tak by to mělo být.

 


bixley
27. 09. 2020
Dát tip

stromečku, nejsem ráda, že jsi měl vážné zdravotní problémy, ale jsem ráda, že tvoji synové v této situaci dobře zafungovali, stejně jako je to v mé povídce. Svou povídku jsem založila na reálné postavě, pouze s tím rozdílem, že ta si podobnou vážnou nemocí neprošla. Díky.


stromeček
27. 09. 2020
Dát tip K3

téma, které se i dostalo hodně hluboko pod kůži, protože jsem před pár lety ve snaze přechodit chřipku, prodělal těžkou plicní embolii, několik dní bojoval o každý nádech a potom se s poloviční kapacitou plic skoro rok vracel do života. Pointa je v tom, že se za ten rok z mých tří, dříve rozhádaných synů stali nerozluční spojenci, kteří mne dokázali zastat ve všem, co bych ani nedoufal, že by spolu zvládli.


bixley
27. 09. 2020
Dát tip

Díky, vesuvanko.


vesuvanka
27. 09. 2020
Dát tip

Pěkně napsané. Také věřím, že to všichni zvládnou, TIP


bixley
23. 09. 2020
Dát tip

Za to Tě chválím, Kočkodane.


Kočkodan
22. 09. 2020
Dát tip

U tak vážného tématu si samozřejmě veškeré pokusy o humor odpustím. To bych se po dovolené jako čtenář věru podivně uvedl.


bixley
22. 09. 2020
Dát tip

To jsem ráda, že se Ti ulevilo, Jardo.


revírník
22. 09. 2020
Dát tip

Kupodivu, i mně se na konci nějak ulevilo. Z toho soudím, že za mě je to dobře napsaná povídka.


bixley
22. 09. 2020
Dát tip

Díky za tipy.


bixley
22. 09. 2020
Dát tip

blacki, hezky jsi to vyjádřila. Díky.


blacksabbath
22. 09. 2020
Dát tip Gora, K3

závažné téma....popsala jsi to s citem.....závěr......jo....to co do dětí vložíme se neztratí....uloží se do šuplíčků...a když přijde čas....šuplíčky se otevřou...*/***


bixley
22. 09. 2020
Dát tip

Díky, alegno...


Alegna
22. 09. 2020
Dát tip

pěkně vystižené pocity a myšlenky Anny*****


bixley
22. 09. 2020
Dát tip

Ireno, díky za připomínku.


Gora
22. 09. 2020
Dát tip blacksabbath

Nadhodila jsi, Renato, téma, nad kterým se asi všichni někdy zamýšlíme, co jestli si nechtěně vyměníme "roli" a z toho, kdo pečuje se stane ten, o koho by mělo být pečováno?

Slova lékaře o "větší krizi" bych asi vynechala, on by to nejspíš takhle neřekl, ale jinak dobré...


bixley
22. 09. 2020
Dát tip

Moc děkuju, Přemku. Upřímně řečeno, nenapadl mě lepší název.


lastgasp
22. 09. 2020
Dát tip blacksabbath

Název povídky je trochu opomenut v povídce samotné, nebo málo zdůrazněn. Přitom jde o velmi závažný moment. Když jde o sklizeň, je dobré se podívat - co jsem zasel, to sklidím. Citlivě popsán duševní stav přijetí výsledku vyšetření a obtížné rozhodnutí pro futura. Těžké rozhodování opřeno o sílu charakteru. Na malé ploše textu vyjádřeno velice mnoho. Bezva. 


bixley
22. 09. 2020
Dát tip

Díky za tip, aleši.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru