Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 443 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Petrovický potok 1/7
datum / id24.09.2020 / 511529Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
témaRodinné
sbírkaDo hor,
zobrazeno107x
počet tipů10
v oblíbených1x
Petrovický potok 1/7

 

Petrovický potok

 

V dosavadním vyprávění jsme se o potoku a o našem životě s ním, v něm a kolem něj dozvěděli dost, ale přece myslím, že bych měl podat ucelenější obraz.

Je pravda, že potok je pro děti jedno z hlavních lákadel k nám do Petrovic, bez něj by prodlévání o prázdninách u babičky nebylo to pravé. Pomyslete, kdo ze spolužáků nebo kamarádů se v létě může tak svobodně vyřádit, jako oni, naši vnuci a vnučky. A má Jana? Co by si bez potoka počala se svými skalkami a záhonky v časech, kdy volají po troše vláhy. Známí, kteří musí žít na suchu, jí ho upřímně závidí.

Ten potok je také důležitý fenomén mého života v Petrovicích.

Úplně na začátku jsem tam chodil po kamenných schůdcích, co jsou zabudované v regulaci těsně za naším mostem na straně od dolních sousedů, bývalých místních obyvatel, dnes už jen letních chalupářů zvaných „Ti Pražáci“, poněvadž s námi bohužel nemají právě nejlepší vztahy, ale to jsme tenkrát nevěděli, neznali jsme je ještě, podle vyjádření Kordasových měli přijet až někdy v květnu, jezdí tak každý rok.

Podél venkovní dřevěné branky těchto sousedů jsem se ráno spouštěl po úzkých schůdcích. Podlézal a odhrnoval jsem tuhé pruty spícího šeříku, co trčely z jejich zahrádky. Ale stálo mi to za to, jen když jsem se mohl pod mostem důkladně ošplíchat.

Ó, jak mi toto v Třebíči scházelo! V­enku bos a skoro nahý si jít kam chci, mýt se kde chci! Při návratu mi někdy přimrzaly mokré prsty k zábradlí mostu a já jsem ucukával a liboval si, jak ten dnešní mráz pěkně kouše. Oběhl jsem chalupu, trochu si zacvičil, vyválel se ve sněhu – a­ bylo mi blaze skoro jako kdysi zamlada na fořtovně v Mikulovicích.

Doma ve vaně jsem se pak vodou ze sklepní studánky – snad ještě o půl stupně říznější – osprchoval, u­­třel do sucha, oblékl a mohl začít žít.

Pumpa na dvoře už mi nechyběla, měl jsem potok a zahradu.

I tak mi po nějakém čase přišlo málo takového osvěžování, při němž jsem se mohl jen ošplíchávat a stát s bídou po kotníky ve vodě. Byl bych si do ní nejraději lehl, stejně mám trenky mokré, jak si chrstám vodu po stehnech a na záda. Lehnout si však rovnou na kamení, to ne. Škoda, že nevedou schody také tam do té tůňky pod splavem u horního konce baráku! Tam by se to máčelo! Celé tělo ponořit až po bradu! Brrr, to by bylo něco! Hloubky, zdá se, je tam dost. Rád bych to zkusil, ale jít tam bos až odtud zpod mostu po klouzavých a podvrtavých kamenech se mi věru nechtělo.

Tak jsem si tůňku jen toužebně obhlížel z vršku regulace.

Splav je bytelně zrobený z velkých, pečlivě vybíraných placáčů, postavených ve směru proudu na hrany a dobře k sobě zapasovaných. O tu zarovnanou řadu kamenů se nahoře opírá jedlové břevno, zaklesnuté za tři nízké dubové piloty zaberaněné do dna a ještě k nim přikramlované.

Ten splav je skoro stoletým obrušováním docela vyhlazený, ale přitom všechno – dřevo, kramle i kameny – j­e porostlé téměř souvislou vrstvou houževnatých mechů a řas, kdoví jak se na tom udrží.

Pod splavem voda krásně vře, zpěněná doběla. Když se ve šťastnějších obdobích valí voda celou šestimetrovou šířkou koryta, dosahuje bílé vření od splavu až doprostřed bazénu, jejž po proudu, po nějakých třech či čtyřech metrech ohraničuje a patřičnou hloubku v něm zajišťuje druhý dřevěný práh. Pak už se voda rozděluje do malých proudů podle náhodného postavení volných kamenů, proplétá se, přelévá a běží pod most a dál Petrovicemi, Janovem a Jindřichovem a cestou překonává plno podobných splavů a tůní, přibírá přítoky a běží nezměněnou rychlostí, potom se prudký spád zmírní –­ a n­­ajednou je z horského potoka poklidná řeka Osoblaha.

Vody právě moc nebylo, podtékala jen v několika tenkých curůčcích poškozenými místy splavu přímo z kamenné hrany pod břevnem. Tůň byla ovšem plná, ale přes dolní práh se přebytečná voda jen taktak přelévala v místě uprostřed, kde byl valícími se kameny za desítek povodní nejvíc obroušený a ztenčený.

Dost dlouho mě lákalo prohlédnout si tůňku zblízka. Konečně jsem k tomu přistoupil: spustil jsem žebřík, dobře ho zaklesl mezi kameny a poprvé vyzkoušel sestup. V gumových holínkách jsem se opatrně postavil na velký kámen pod vodou a rukou zkoušel prudkost bílé clony vodopádku, který se prodíral nejbližší škvírou pod břevnem.

Nazítří ráno jsem už doopravdy do té tůně vlezl. Byla mi jen do půli stehen, musel jsem si lehnout, abych smočil celé tělo. Objal mě však nad očekávání osvěživý pocit, takový jsem potřeboval. Zvedl jsem nohy, zakopal a na okamžik se odpoutal ode dna. Mokrý chlad zdravě pronikal do těla.

Všechno tu bylo jiné. I tichý šum padajících pramínků, na nějž jsem si už zvykl a už mě nebudil ze spaní, zněl tady v malém prostoru pod splavem těsně nad hladinou jaksi bojovněji. Jsem zvědav na ten hukot, až bude voda přepadat přes břevno, taky k tomu dojde.

Plavat se ovšem nedalo, rozmáchlými pažemi jsem zabral málem celý prostor. Ale co bych ještě nechtěl? Málo, ale opravdu maličko mi kalily radost velké hranaté kameny vystupující ze dna. Dlaněmi a bosými chodidly jsem je musel opatrně ohmatávat, překračovat a dávat pozor, abych si nepotloukl nohy, ruce nebo žebra. Ale to nic, to se dá napravit.

Žebřík už jsem tam nechal natrvalo. Při pohledu ze silnice nevyjímá se na kamenné zdi zrovna vkusně, ale přece ho nebudu kvůli tomu každé ráno spouštět a hned zas za sebou vytahovat. Preventivně ho vytahuju jen při velké vodě.

Tůňku jsme s dětmi hned na jaře spojenými silami prohloubili a dno jakž takž urovnali. Moc práce to nedalo, nejvíc překážející kameny jsme prostě povynášeli, odstrkali nebo odvalili stranou. Nápadné bylo, že při každém tom násilném pohybu kamenem zvedl se ze dna jen nepatrný obláček, žádné bahno, jen písek trochu zavířil, protože všude ležel samý štěrk a kamení. Není divu, potok napájejí desítky čistých pramenů, co prosakují hned tady nedaleko, v široké podkově závěru našeho údolí pod Solnou horou a Kutným vrchem, z propustné lesní půdy na jesenických rulách a břidlicích.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.10.2020 05:55:57dát kritice tiprevírník

Každý to zkrátka máme rádi jinak. To ale neznamená, že bych se nekoupal v teplém moři rád.

10.10.2020 11:03:30dát kritice tipArwen Leinas

Domek s potokem... to by byla krása. Já jsem totiž hrozný vodouch :-) A také hrozná zmrzlina, takže obdivuji všechny, kdož jsou schopni a ochotni se koupat ve studené vodě. Já si musím vždycky počkat, až se trochu ohřeje na snesitelnou teplotu. A pak je problém mě z ní dostat :)

06.10.2020 06:56:201 tipů dát kritice tiprevírník

Joj, ty jsi dobrá, Phil! Mělas taky štěstí v dětství, že ti to vaši dovolili. Proto ti to už zůstalo. Tak pokračuj (teď už i za mě).

06.10.2020 05:41:22dát kritice tipPhilogyny

Vtáhl jsi mne do dětství, nikdy se mi nechtělo z řeky i když byla modrá a drkotala zubama...teď zase plavu, každý den. Už má třináct stupňů...

26.09.2020 17:53:33dát kritice tipMajaks

ok, dík

26.09.2020 17:49:23dát kritice tiprevírník

Co se dalo číst, to už tady bylo (a líbilo se ti většinou, pokud si pamatuju), dál už je všechno takhle nečitelný. Bohužel.

26.09.2020 16:11:51dát kritice tipMajaks

Hele, revírníku, prosím tě, máš nějaký texty, který se dají číst jen tak samy o sobě, nebo je to všechno teďka součást nějaký velký ságy?

26.09.2020 10:04:28dát kritice tiprevírník

Ivi, to už podruhé radši nedělej, strkat palec do vody.

Diano, to tě lituju, že je nemáš.

26.09.2020 09:19:41dát kritice tipDiana

Tak takový potůček a tůňku bych si také dala líbit! :-)

24.09.2020 21:08:16dát kritice tipblacksabbath

už jsem si jednou smočila palec u nohy a málem mi upadnul....a ne a ne a ne

24.09.2020 20:57:34dát kritice tiprevírník

Ale to je právě to nejlepší!!!

24.09.2020 20:23:49dát kritice tipblacksabbath

Tak to už je mi teplo, když se Amorek objeví.....ne nejsem zimomřivka.....spím při otevřeném okně i v zimě.....už jako malá jsem chodila na kadibudku v noční košilce a bosa ve sněhu.....ale do studené vody bych nikdy sama od sebe nevlezla......brrrrrrrrrr....:-))))))))))))))))

24.09.2020 19:47:14dát kritice tiprevírník

Blackie, to jako fakt? Taková jsi zimomřivka? A Amorek ti chybí? Neboj, však on se ještě objeví.

Luboši, to teda ještě nevíš, co je na světě dobré. Anebo za ten odpor může jenom úlek z toho pádu.

24.09.2020 19:36:04dát kritice tipKočkodan

Jardo, my dva jsme jako den a noc – do studené vody by mne dotáhl jen pár opravdových volů.

Asi 15 metrů před naším rodným domem také teče potok. Z vysokého břehu jsem do něj v mládí jednou v zimě spadnul, Ale zůstal na nohou.

24.09.2020 18:17:29dát kritice tipblacksabbath

Jardo... po prvním přečtení jsem si šla uvařit kotel horkého čaje...obléci si čepici a šálu, při druhém čtení mi prsty držící hrnek trošku rozmrzly....takže teď mohu napsat koment..napsal jsi to tak, že mi jde ještě pára od pusy...jo ještě jsem něco chtěla říct.... chybí mi tady Amorek....ale jinak dobrý....jdu si ještě pustit topení.....:-))))))))))))))))))))))))..................*/****

24.09.2020 14:52:32dát kritice tiprevírník

Ireno, do Vydry ten náš Petrovický má sice daleko, ale dobře nám sloužil i tak.

Ludmilo, to víš, že prospělo.

Jano, nic se nesmí přehnat, ani otužování. Ale to už dneska víš.

 

24.09.2020 12:26:15dát kritice tipvesuvanka

Jardo, dobře se mně četlo, ale při představě koupele ve studeném potoce mně také naskakuje husí kůže. Byla jsem zvyklá na koupání v rybníku, i když bylo chladněji, ale koupel v tůňce Kepelského potoka na Šumavě, kdy voda měla necelých 10 stupňů, byla pro mě jen s velkým sebezapřením. Snažila jsem se "bojovat" a trochu to přehnala. Výsledkem bylo několik dní strávených v nemocnici. Od té doby jsem už do žádného potoka bosou nohou nevstoupila. TIP

24.09.2020 11:51:08dát kritice tipAlegna

prohloubení a vyčištění tůňce jistě prospělo***

24.09.2020 10:09:10dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Při četbě trochu naskakuje husina, brrr, jsi náramný otužilec tělem i duší... můj milovaný potok je také Vydra, ledovější vodu jsem nikde nezažila.

24.09.2020 09:39:07dát kritice tiprevírník

Děkuji vám, Evži a Renato, za milé navštívení.

24.09.2020 09:34:52dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Připomněl jsi mi,  jak jsme jako děti s bratrem lezli po kamenech v ledové Vydře na Šumavě. Vybavila jsem si ten pocit. Je to opravdu nádhera! Těším se na další vyprávění.

24.09.2020 08:48:12dát kritice tipEvženie Brambůrková

Nechám se překvapit, zatím se mi seznámení s potokem moc líbí. Máme v Boru podobný.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.