Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 443 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Satan
datum / id26.09.2020 / 511621Vytisknout |
autorZoroaster
kategorieVolné veršeDalší dílo autora
zobrazeno77x
počet tipů2
v oblíbených1x
Satan

Bylo to na sklonku dnů

zemdlených úsvitem věčnosti

obloha se lámala ocelovým klínem

zatnutým do přízračného štítu zemského povrchu

jenž strměl z ramen horského hřebene

a křídly těžkých mračen rozpínal bouřlivý soumrak

nad krajem dotčeným liánami vod a zmatených živlů

když ze dna pravěkých hornin se rozevřela propast

temný jícen ozářený dvěma kalichy modravého slizu

párem bělma - žhnoucích očí - a nebylo nic

čím by se znetvořené klony odumírajícího života

zhostily nástupu konečného zúčtování - vymýtání zla

které pozbývalo smyslu nedostatkem vnímavosti -

ve chvíli plné úzkosti a strachu ze smrti

v té prorocké hodině očekávaného konce

v níž Satan vystoupil z útrob temnoty.

 

Mohutným temenem zbrázděné hlavy se dotkl oblohy

a z výše ocelového klínu nebes udeřil křídly mračen

o praskající tympány zemských desek

jako by již nezbývalo nic nad jeho touhu

pokořit neukojenou smyslnost bělostného anděla -

leč ohlušující akord tisíců citlivých tónů

odezněl v hluchém přílivu marnotratnosti -

Satan v úzkosti a bědné zuřivosti vzepjal kosmatou hruď

vnořil drápy křečovitých pařátů do vlastních útrob

aby je rozevřel a uvolnil tak výron vroucí lávy

hrozící spálit poslední zbytky naděje -

když zaslechl líbezný hlas

slova písně

jíž vzrušil se natolik

až jeho úd vztyčil se a vzplál

obléván tavbou bělavých šťáv jako vesmírná pochodeň:

„Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, cos to Janku, cos to sněd...“

 

Na opuštěném pahorku neposkvrněné čistoty

opanován líbezným tělem obnažené smyslnosti

v klenutých oblinách pevných prsů

ozdobených ztopořenými hroty bradavek a úchvatnou plností

ležel anděl v podobě ženy -

její rozevřená a perlivou hebkostí zářící stehna

svírala v klínu temného pohlaví stejný úhel

jako křídla Satanova

jimiž zastiňoval nebeskou klenbu.

 

Satan se vzepjal a vnořil svůj planoucí úd

do jícnu vulkánu - tisíc let čekal na tento okamžik

kdy mu bude dovoleno probudit

vroucí živly z mrtvé nečinnosti -

tisíc let samoty - zoufalství pekelné touhy

v temnotě nelítostného vyhoštění bez naděje

na uvolnění strašlivé síly

která hrozila každou chvílí rozmetat jeho tělo

v běsnící shluk částic vesmírné komety

tisíc let bolesti rozmnožované prokletím toho

jenž se nazývá Stvořitelem

a jímž se on Satan proměnil v synonymum zla

uvězněn pod příkrovem nepochopení - jako by ten

který se obnažuje na bludném pahorku milosti

naplněn pohrdáním a smyslů zbavující vilností

měl být navždy ušetřen slabosti - vyslanec dobra -

lásky bez vášně a citu kanoucího z útrob nesmiřitelnosti

v uzardělé prázdnotě plné pohoršení

nad přetékajícím jícnem vulkánu

jenž vybuchl a poskvrnil běloskvoucí ňadra -

Satan rozepjal mohutné paže v truchlivé póze vládce temnot

a pln odhodlání se jal uchopit žádoucí tělo

vzrušené vzdorem a zraňující odmítavostí

aby je pronikl svou vlastní podstatou

a jednou provždy přetavil bouřlivý magnetizmus odporu

v nepohnuté usazeniny zapomnění -

leč jeho útočná rozpínavost se minula účinkem

stravována gravitací dědičné myšlenky

zhuštěné do vábivé představy o životě

ve společenství světla

kde by on i ona byli jedno tělo naplněné rozkoší -

když anděl zakryl své vnady pláštěm cudné nevinnosti řka:

„Jedna, dvě, tři, my jsme bratři...“

 

Tu se mohutný kýl skloněného hřbetu Satanova

vzedmul do výše horského masivu

mrazivé střechy světa

v hrozivém dotčení a příšerné zlobě

která z něj učinila děsivý přízrak smrti -

a on podoben monstru šíleného utrpení

začal snít o posledním zápase

o vítězství nad neporazitelnou vůlí Všemohoucího

jehož jménem se ten bílý v rouše ženy

odvážil trestat nelítostným pohrdáním -

o zániku světa a nadpozemské radosti

až pohltí ten vytýkavý odlesk zmařené rozkoše

toho ničitele síly a modloslužebníka předstírané lásky -

když anděl znovu odhalil svou běloskvoucí hruď

a krásou svých panenských ňader

vzklenul svou záštitu vstříc uchvatiteli:

„Jedna, dvě, Honza jde...ustup z cesty, Satane!“

 

Zalekl se náhle Satan čiré odhodlanosti

s jakou anděl vymazal ze světa jeho urputnost

jako by ani nebylo tisíce let muk pekelných

nadpozemské síly sršící touhou

se kterou vytrval dne svého vysvobození

aby se odškodnil v lůně rajské bytosti

a uvolnil své horoucí srdce výronem smrtícího spermatu

na Zemi znetvořenou rozpínavostí plemene

které On seslal z výšin své všemohoucnosti

aby nastavil zrcadlo svým vlastním potomkům -

moře zla mohlo být vylito z břehů ubohé nedotvořenosti

kdyby On byl milosrdný alespoň ke své vlastní krvi.

 

I rozplakal se Satan nad pohnutým osudem

který zjevil mu anděl silou svého pohrdání

a jeho bytost počala sesychat jako mumie

hledající marnou spásu v pozvolném zániku -

tu vzhlédl přemožen bolestí k nebesům a vykřikl:

„Můj otče, čím jsem se provinil?

Byl to snad nedostatek mé lásky k tobě,

či tvůj popudlivý odpor k horlivé snaze,

jíž jsem doufal se ti vyrovnat?“

 

Bůh sestoupil blahoslavený zástupy andělů

aby uzřel svého pravého syna zalitého proudem slz

jímž vytrácel se život z jeho prokletého nitra a pravil:

„Tys byl můj nejlepší a jediný hodný mého jména,

žel tvou duši prostoupila pýcha,

jíž chtěl jsi vládnout nad životem,

který jsem já stvořil - proto jsem uhnětl anděla

do podoby ženy lahodící pohledu tvé dokonalosti

a tebe jsem uzavřel v samotě,

abys zrající touhou hledal věčné naplnění tam, kde není,

protože ona byla stvořena k nevědomosti,

a stejně tak chór jejích zástupů na Zemi

bude obšťastňovat pouze nevědomé, jako krůpěj svlaží trs,

kde jí zrovna vítr zavane - nikdy ty,

kdož hleděli nad všechny mohyly světa

a nadáli se poznání pravdy,

která jim nepřísluší -

a všichni nechť se děsí tvého jména,

a utápějí svou troufalost v klamné představě

o lásce ženy, o blaženství andělské krásy,

která jim bude navždy odepřena,

aby tak v bolesti a zmatku pochopili,

že jediným pravým středem úcty a lásky jsem já -

jediný Bůh všemohoucí - až do skonání světa.“




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

28.09.2020 13:33:08dát kritice tipZoroaster

Děkuji za pozitivní kritiku, článek Triumf kupců by se snad dal zařadit k filosofii dějin a zdá se, že ho lidé čtou a přemýšlí o něm, a jsem rád, že takových tu není málo. Vzdal jsem sice plán zařadit sem celou svoji stovku článku zabývajících se aktuálními tématy doby, ale i přes odkaz, který jsem dal v příspěvku "Změna úplánu" na jejich archiv v síti VKontakt, možná by stálo za to sem vložit pár nejzajímavějších? Co si o tom myslíš?

28.09.2020 07:59:011 tipů dát kritice tipZajíc Březňák

Jo, má to příběh a řekl bych, že i myšlenku, byť s ní každý nemusí plně souznít. To, co mi zprvu vadilo, bylo množství přídavných jmen, ale těžko psát podobnou poezii bez nich. A říkanky mi kupodivu nevadí. Tip.

Četl jsem také tvůj traktát (nevím, jak jinak to nazvat) "Triumf kupců a jeho genealogie," je tam řada zajímavých myšlenek, bohužel jsem se stále nedostal k sepsání smysluplného komentáře...

 

27.09.2020 08:40:071 tipů dát kritice tipMajaks

Ty vole, na tomhle serveru furt všichni akorát řeší, kam se má co zařadit. Já bych na základě znalostí z páté třídy řekl, že je to epická poezie - a to je něco zde tak nevídaného, že musím, prostě musím, dát tip. Jen tak dále!

26.09.2020 22:59:55dát kritice tipMorticia Adams

Určitě bych to nezařadila pod volné verše, toto už je spíše próza. 

A nesedí mi tam ty říkanky, jsou tam jaksi mimo, nezapadají..



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.