Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Změna

02. 10. 2020
1
5
253
Autor
Jaropeace

 

Rozhodl se, že to přece jen zkusí. Nejel už měsíc. Rozhodl se, že to prostě musí zkusit.

Koupil si lístek, a pomalu kráčel po schodech dolů k turniketu. Na chvíli zaváhal, ale pak vložil lístek.

Mohl vstoupit.

 

Opět ucítil ten svíravý pocit někde uvnitř mozku. Po chvíli měl už záda celá mokrá, a začal se klepat. Viděl pohledy kolemjdoucích, cítil je přímo v té šedé hmotě.

Párkrát se zhluboka nadechl a ucítil mírné uvolnění. Jen klid. Opravdu – napětí povolovalo.

Začal se stydět, jak ho to mohlo předtím tak ovládnout. Pomalu se začínal usmívat.

 

A pak to najednou přišlo.

 

/ Brno 5.3.1998 /


5 názorů

Jaropeace
08. 10. 2020
Dát tip

vesuvanka: tak nějak jsem to měl na mysli. Uznávám ale, že jsem to mohl dotáhnout. Moc brzo jsem se toho " zbavil".


vesuvanka
08. 10. 2020
Dát tip

Pěkně vyjádřené pocity. Živě jsem si představila překonávání strachu ze vstupu na eskalátor, (který moc dobře znám, a pokaždé se vrací, kdykoliv mám na něj vstoupit),  anebo trpěl klaustrofóbií a bál se jet metrem.


Jaropeace
05. 10. 2020
Dát tip

Radovan Jiří Voříšek : souhlasím.


Tohle mi přijde zatím, pro absenci nějakého záchytného bodu, který by pomohl k orientci o co jde, nejslabší. 

Je to vystavené poutavě. Ale bez toho, co jde zkusit, mi dílo přijde zbytečné. Čtenář nemůže ani trošku posoudit, porovnat třeby sebe s tou situací.


Jaropeace
03. 10. 2020
Dát tip

Nemohl by mi někdo poslat kritiku k této mé miniatuře? Nemám vůbec žádnou odezvu:-(. Udělal (a) by jste mi  fakt velkou radost - a co je víc? I když bude kritika nemilosrdná, budu mít pocit, že ještě žiju - a co je víc? Děkuji velmi. Jaromír Štěpáník.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru