Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Miluji pečovatelky

29. 09. 2020
18
25
496

 

,,Mami vstávej! Za půl hodiny jsou tady z Pečovatelské služby." Tichým hlasem lákám babičku, aby v půl deváté ráno vylezla z postele.

Nedávno tvrdila své vnučce, mé dceři, že v noci nespí.  Pak tedy netuším, co dělají lidé, kteří opravdu trpí nespavostí.

,,Klidně jim řekni, že o ně nestojím. Já chci ještě spát!" Dobrá, počkám ještě 10 minut a zkusím to znovu.

Den před tím jsme probíraly, jak těžké je sehnat někoho, kdo bude  2x týdně dojíždět a dohlídne na to, aby vše bylo v pořádku. 

,,Kolik je hodin? Proč jsi mě včas nevzbudila!" A najednou je naspěch a vše lítá, dokonce i kočka, která se proplížila dovnitř otevřeným oknem. Je prý moc chytrá a všemu rozumí. Já si to nemyslím a také s ní nemluvím.

,,Dobrý den, tak vás tady vítám," hlaholí babička a vítá dvě, zatím neznámé ženy. Pak se vynoří povědomá tvář paní Lenky, která byla pedikérkou babi i dědy. To je najednou radosti!

Chvílemi si připadám jako ,,Na samotě u lesa". 

,,Proč na mě tak nahlas mluvíš, já tě slyším, jen teď nevím, co na to říci."

Jsem moc ráda, že pečovatelky zažily už jiné kalibry. Dohoda je uzavřena.

,,Tak si, mami, zabal a pojedeme," snažím se uspíšit odjezd babi do OV. Blíží se úplněk a my se modlíme o mraky a déšť, aby Měsíc svými paprsky nelákal babi ke zlým snům. V Boru se prý bojí. Asi sekty Měsíčního svitu.

Nemám ráda vlhké silnice a rušnou dopravu všedního dne.

Babi se rozhodla, že mi cestu zpříjemí a zanotuje píseň, kterou si právě vymyslela na nápěv čehosi jí povědomého. Zpívá vysokým dětským hláskem a upozorňuje mne, že nikdo netušil, jak pěkně umí zpívat.

Já už to, bohužel, vím.

,,A že nevíš, co je to za melodii?"

Jelikož mi tyto kousky předvedla již několikrát, mohu i zabodovat.

,, To jsou ,Povídky z Vídeňského lesa'," nenechám se nachytat a mile ji tím překvapím.

Pak to vylepšila vzpomínkami na seznámení s dědou. To jsem také ještě nikdy neslyšela. 

Několikrát jsem cestou uvažovala, že ji vysadím v lese, ale nešlo to. Dovezla jsem ji na místo určení a bez výčitek svědomí nacpala potraviny do lednice a zmizela.

Na pokec tu má sousedy a já potřebuji oddechový čas.

Do zítřka.

 


25 názorů

Díky  za pochopení, Arwen. 


Každý to vidí jinak, někdo jako banální příběh ze života, někdo jako milý příběh ze života. Mě se vyprávění líbilo.

Ale nejvíce mě pobavila věta "Několikrát jsem cestou uvažovala, že ji vysadím v lese, ale nešlo to." :-)))))


Děkuji ti,  Umbratico. Je fajn, že nejsem sama a podpora druhých je milá.


Umbratica
02. 10. 2020
Dát tip

Nějakou dobu jsem se starala o nemocného otce(alzheimer + parkinson). Je to velmi náročné, možná náročnější než hlídání malých dětí. Déle než několik měsíců bych to nezvládla. Takže - tip plný pochopení.


Kdo jiný by mi měl rozumět než ty, Gábi.


dokud se zpívá, ještě se neumřelooo *  znova oceňujem, že nestrácaš zmysel pre humor a dokážeš čitateľov pobaviť, ja som sa usmievala


Řekla bych, K3, že tvůj náhled je podobný mému. Není pokaždé posvícení a abych zachovala jakousi návaznost, není někdy ten děj zrovna nejzajímavější. 


Občas je s babi sranda, Ivi, ale fakt jen občas. Připadá mi, že se rychle zmenšuje.


Zatím, Lído, nevíme, co přinese spolupráce s pečovatelkou, ale nechám se překvapit.


jedna chvilka všedního dne....a co všechno přinese.....držíš se statečně....to musím upřímně říct.....a babička také :-)))...Jj zvenku to vypadá dost vesele..."Jelikož mi tyto kousky předvedla již několikrát, mohu i zabodovat".....a boduješ...*/******************.


K3
30. 09. 2020
Dát tip

Jardo, myslím si že tady nemáš pravdu, je to vyprávění ze života a ten bývá většinou složený ze všedních dní, nemyslíš? Každý životopis je svým způsobem nezáživný, pokud tě ten člověk zrovna hlouběji nezajímá. Ale možná se pletu.


Alegna
30. 09. 2020
Dát tip

jak píše Gora, pečovatelky jsou zvyklé na ledacos a jsou to většinou lidé, kteří to  dělají s láskou, plus je, pokud je maminka zná :)***


kvaj
30. 09. 2020
Dát tip

Já to chápu a znám takové situace se starými lidmi, a cosi jako srandu si nevynucuji. Jde ale o to, že když vyprávíš takový příběh, musí být něčím "jedinečný", což nechybělo u toho v soutěži a zde mám pocit, že to chybí.


Samostatně to není nic moc. Vyvíjelo se to postupně celý rok a už to jen zakončím. Je to o starém člověku a to není jen sranda.

Ale děkuji za přečtení, kvaji.


kvaj
30. 09. 2020
Dát tip

Nevím, tohle mě nijak zvlášť neoslovilo, zejména ve srovnání s tím, co bylo v soutěži "próza měsíce".


Už s tím budu končit, Čudlo. Stačilo to.


Děkuji, Andělko.


Luboši, babi je člověk neomezených možností.


Čudla
30. 09. 2020
Dát tip

Děkuji za pokračování. Vždy se na něj těším. /*


Andělka1
30. 09. 2020
Dát tip

***


Kočkodan
29. 09. 2020
Dát tip

Já v tom mám přinejmenším pozemní hokej – tak ti babi zpívala, nebo četla nějaké povídky?... ;-)

 

Myslím, že někdy může být při řízení docela dobrou ochranou proti mikrospánku.


Veselé to je, zatím. :-)


Gora
29. 09. 2020
Dát tip

Evži, ony jsou zvyklé. Budeš klidnější...

Pěkně to píšeš, celkem zvesela /pokud je to možné/.


Ony to budou mít těžší.


bixley
29. 09. 2020
Dát tip

Jak vidět, babička snad bude pečovatelky zvládat. A snad i ony ji.:-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru