Pozdní návštěva

Na Nohavicovi jsem vyrůstal. Jak ten pracuje s češtinou, to je nádhera. Že třeba dá verš nejen na konci, ale  uprostřed řádku!? Krása. Jeho Never More je paráda. Pravdu a lež mám taky rád a tak jsem si drze půjčil melodii z Never More, námět z Pravdy a lži a udělal si vlastní alegorii na věčný souboj dobra a zla.

 

      G                  C     G              Fmaj7 G

1.  Za malou chvíli už končí den, poslouchám Queeny,

                        C     G  Emi                       D  G

když tu spatřil jsem za oknem mihnout se dva nezřetelné stíny.

                          Ddim         Cmaj7   

V tom zvonek krátce zacinkal, já překvapen u dveří stál.

      Hmi              C           G                            C Emi G

„Nerady vás pane rušíme, ale mohly bychom na chvíli dál?“

2.  Dáma, co mluvila, vzápětí vešla a byla krásná.

Tíhu šperků svých jen stěží snesla a na čele jí svítí hvězda jasná.

S noblesou podala mi pravici, já podal jí svou ruku též.

Pak mi řekla s úsměvem zářícím: „Těší mě, já jsem Lež.“

3.  Nemohu říct, kdy vešla druhá z nich, byla tak nenápadná.

Ale čeho jsem si všimnout stih, že nebyla, jak paní Lež, chladná.

Měla jen pláštík šedivý, ale neuhnula pohledem.

Řekla mi, ať se nedivím, protože prý: „Já Pravda jsem“

4.  Pozval jsem je dál a nabídl čaj anebo kávu.

Pak jsem se zeptal, co na srdci maj, a ony prý, že která z nich je v právu.

Chodí prý ke všem lidem každého se takhle ptát,

abych jim taky svou odpověď dal, do služeb, které z těch dvou chci se dát

5.  „Pokud chceš bohatství a slávu mít, stačí mi sloužit.

Dám ti všechno, co budeš chtít, i to, po čem druzí mohou jenom toužit.

Stačí jen použít lež, aby vypadala nevinná

a potom všechno, na co ukážeš, ti samo spadne do klína.“

6.  „Nevlastním moc, ani bohatství, ale jsem čistá.

Pro ty, kdo v tomto světě pravdu ctí, nezbývá zpravidla mnoho místa.

Jen jedno ti slíbím jistě, a to je heslo mý:

budeš mít obě ruce čisté a nedotčené svědomí.“

7.  Nebylo těžké zvolit jednu z nich, jak by se zdálo.

Spatřil jsem lež, jak jí ztuhl smích, když řekl jsem jí: „Mě stačí jen málo.“

Vztekle si dupla nohou, já se však nezalek

a na náhrdelníku pravdy přibyl jeden korálek.

8.  Dneska je Lež zatím na koni, zatím je vpředu.

Nevím kdy ji Pravda dohoní, aby mohla říci si: „Teď vedu.“

A tak jejím jménem prosím vás lidi přestaňte si lhát,

aby, než se toho dočkáme, měla pravda aspoň na kabát.

---