Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Li Čching - čao : Vítr nad jezerem

03. 10. 2020
18
30
666
Autor
Umbratica

Jezerní báseň...Co by na tohle asi řekli Coleridge, Wordsworth a Keats, kdyby to četli ? A co by na to řekl Mácha ?     Když jsem kdysi poprvé četla tuhle báseň já, můj evropocentrismus utrpěl další šrám. - Ejhle : romantismus sedm set let před romantismem !   Li je spíš básnířkou interiérů, vonného dýmu stoupajícího ze vzácných dřev pálených na nefritových miskách, básnířkou zrcadel, hedvábí, květin a zlata. Škoda. Plenérové básně by jí šly skvěle.

Čao Ming - čeng byl císařský úředník, a tak byl, podobně jako manžel Boženy Němcové zprvu překládán z místa na místo, ale stejně jako Božena se svým mužem mohla Li sdílet tyto dočasné štace jen krátce. O téhle nezakotvenosti její jezerní báseň asi pojednává.  Mnohem delší životní etapu představovalo ale pro Li Čching - čao dlouhodobé odloučení od milovaného muže.

Báseň Vítr nad jezerem lze ovšem vnímat i jinak. Vlastně jde o taoistické trigramy vítr - sun a jezero - tuej, přičemž, umístíme - li vítr nad jezero, vznikne tím 61. hexagram z knihy I ťing, světoznámého to orákula, hexagram, který se nazývá Čung - fou - vnitřní opravdovost.   ... Takže - kdo ví, co Li vlastně touto básní "chtěla říci" !

 

 

NAD  JEZEREM  ZVEDL  SE  VÍTR

 

Nad jezerem zvedl se vítr,

až k obzoru čeří

vějíře drobných vln.

Na sklonku podzimu

málo je květů

a vzácná jejich vůně.

Pastely barev na svazích hor,

jež jasně se odrážejí v zrcadle vod,

jsou mi tak blízké.

Jak jenom krásu zachytit,

když slova nestačí ?

 

Dozrály plody lotosů,

povadlo listoví.

Stébla trav a štíhlých rákosin

u nízkých břehů

třpytí se rosou.

Rackové, volavky spící na písčině

hlavičky ani neotočí.

Jako by se hněvali, že náš odjezd

se tolik přiblížil.

 

přebásnil Ferdinand Stočes

 

 

 

 

Vítr nad jezerem

 

Nad temným jezerem se chladný vítr zvedá,

až k čáře obzoru se vzdouvá zeleň vln.

Ten smutek podzimu se slovy vypsat nedá :

tak málo květů už, čas hrábl do korun,

 

i v dálce na horách šeď krade barvy lesům

a pouze hněď a čerň se topí v lesku vod...

Rok tady na březích jak kámen ke dnu klesl,

už brzy odjedem a ptačí doprovod,

 

pár štíhlých volavek a hejno bílých racků

nám křídly zamává, pak hned se vrátí zpět,

déšť smaže zbytky stop tam na písčitém plácku,

jen stébla rákosu snad budou vyprávět.

 

 

přebásnila Umbratica

 

 

 

 

 

 

 

 


30 názorů

Kaj
12. 10. 2020
Dát tip

Tip jsem zapomněl. Doplňuji


Umbratica
12. 10. 2020
Dát tip

Krásné, ale na tip to není ?


Kaj
12. 10. 2020
Dát tip

krásné


Umbratica
12. 10. 2020
Dát tip

Jak jse ti psala jinde, fialko, k líčení monumentálních krajin se alexandrín asi hodí nejlíp.


fialka...
11. 10. 2020
Dát tip

Krásné verše :-)


Umbratica
08. 10. 2020
Dát tip

Pavle,

s těmi trigramy máš samozřejmě pravdu. Jsou mnohem starší než taoismus. Byly součástí věštění. Nejprve se věštilo z puklin na želvích krunýřích rozpukaných žárem, pak pomocí stébel řebříčku a knihy I ťing. To bylo ještě před narozením filosofů jako Lao ć a Čuang ć, kteří vytvořili taoismus jako filosofi. Až dlouho po té vznikl taoismus jako konkurenční státní náboženství konkurující buddhismu.

61. hexagram je symbolem člunu, vyjadřuje jakési zapouzdření, jakousi "ulitu" duchovně zralého člověka, neboť má vně čáry jangové a uvnitř čáry jinové.

Jsem ráda, že je tu někdo se znalostmi o taoismu a moc ti děkuji za patnáctý tip pro Vítr nad jezerem, který byl pro mě hodně důležitý.


PavelK
06. 10. 2020
Dát tip

61 hexadram Wilhelm překládá jako "vnitřní pravda" Jezero symolizuje to, co nelze postihnout slovy. Vítr čeří hladinu, dostává se do ní. Vítr symbolizuje duchovně osvíceného muže, ale může jím být i dobrá báseň. V prologu máš drobnou nepřesnost. Trigramy jsou mnohem starší něž taoismus a v Číně udávaly směr i konfuciánům, částečně  buddhistům, vlastně téměř všem.

Ten smutek podzimu se vypsat nedá. To je jezero. Ten smutek, který dokáže vepsat básník mezi řádky to je vítr, který tím proniká. Popravdě řečeno líbí se mi víc Stočesova verze, ale tyhle tvé variace to je úžasná nanásilná škola poezie. Už mám doma z knihovny Préverta. Máš opravdu hodně načteno a dokážeš napsat cokoli na vysoké úrovni.


Umbratica
05. 10. 2020
Dát tip Zajíc Březňák

Zajíci,

smutek se určitě vypsat dá a vypisuje se už slovy " Ten smutek podzimu se slovy vypsat nedá". Nejsem žádná odbornice na čínskou literaturu, ale přecejen jsem už pár stovek staročínských básní přečetla a dosud nikde jsem nenarazila na tak "romantickou" báseň jako je tato. Pozoruhodné je už to, že v době, kdy byla tato báseň napsána, vládla u nás latina, vzdělanci česky vůbec nepsali a ve vyspělejších národech Evropy vládly hrdinské eposy. Fenomém přírodní lyriky, který byl v antice zajisté velmi významný, ve středověké poezii prakticky v Evropě už, respektive ještě  neexistoval.


Umbratica
05. 10. 2020
Dát tip blacksabbath

Alegno,

třeba ti to opravdu připomíná nějaké romantické básně, například Máchův Máj. Tam je líčena jarní příroda u jezera, tady je líčena podzimní příroda u jezera, ale v zásadě se tahle báseň docela Máji podobá. A nejen Máji. Jak známo, úvod ke své básni Mácha "poněkud" opsal od Byrona a proto mu vlastenečtí současníci spílali : "netřeba nám anglického lorda !"

Konkrétně se úvod k Máchvě Máji silně podobá I. oddílu Byronovy básně  Parisina, kterou pro zajímavost uvádím v dobovém překladu Josefa Jaroslava Kaliny :

Parisina

I

To doba, kdy ze větviček

Slavný klokot slavíka zní.

To doba, kdy sliby milých

Sladkým linou se šepotem,

Libé větévky v blíži zdroj,

Hudbou v ucho osamělého.

Každý květ lehko porosen,

Sešlyť se hvězdy na nebi,

Hlubší je blankyt na vlnách,

Na lístku temnější brunát,

Na obloze ten svit šerý

Tak temnojemný temnočist,

Co sleduje dne schýlení,

úsvit taje pod lunou.


Umbratica
05. 10. 2020
Dát tip

Evženie,

své přebásnění já hodnotit nechci, ale bylo by hezké, kdyby čtenáři Stočesův a můj překlad daly lepší představu o originální básni.


Umbratica
05. 10. 2020
Dát tip

law,

malý ohlas, který tahle básnička vyolala, zcela zpochybňuje, že bych mohla být dobrou učitelkou literatury. Budu se asi muset vrátit k svým písňovým textíkům.


Umbratica
05. 10. 2020
Dát tip

Andělko,

díky za hvězdičky.


Umbratica
05. 10. 2020
Dát tip blacksabbath

blackie,

někdy atmosféra přírody zcela dokonale ladí s našimi pocity a obraz vytváří jednotný celek s našim vniřním rozpoložením. Li namalovala krásný obraz, který ale není nijak specificky čínský. Spíš mi opravdu připadá jako báseň od Keatse. Já jsem se jen pokusila ten obraz přemalovat do češtiny a zhudebnit ho jiným způsobem.


Umbratica
05. 10. 2020
Dát tip

vesuvanko,

moc díky za chválu i za tip.


Umbratica
05. 10. 2020
Dát tip

Knihomole,

myslela jsem, že plenérová báseň Li, ostatně vlastně jediná v celém výboru, vyvolá větší ohlas než básně vztahové, kterých je tam většina. Vidím, že opak je pravdou.


Jsem v zásadě eurocentrista a to proto, že si uvědomuji, jak těžké a vlastně nemožné je uchopit kulturu, myšlení a dějiny rodného světadílu. Přesto se rád někdy přiučím něco málo i o velkých kulturách jiných koutů světa, byť vím, že mé znalosti budou vždy jen povrchní a nesystémové.

A tak zbývá jen otázka: Co by na to řekl Mácha? Ten Mácha, jenž tak krásně opěvoval některé ze severoitalských jezer, jež dokázal věrohodně ztotožnit s Velkým dokeským rybníkem. 

Jezero je veliký literární a psychologický symbol, je zpravidla hluboké jako lidská duše, která se v ní zrcadlí jako nebe. Proto byl tento symbol oblíbený u preromantiků, romantiků a mnoha jiných básníků různých epoch a regionů. Škoda, že u nás máme tak málo přírodních jezer.

Já vím jediné a totiž, že smutek se slovy vypsat nedá.


Alegna
04. 10. 2020
Dát tip

opět to máš krásné, nemůžu se zbavit pocit, že jsem to už četla ***


Obojí je krásné.


lawenderr
03. 10. 2020
Dát tip Gora

Super prolog, měla bys psát učebnice  :) bez legrace, zaujmout žáka, jako jsem já - klobouk dolů. Dík. A jdu si dočíst ještě ostatní prology ...


Andělka1
03. 10. 2020
Dát tip

***


básní mě provází pastel barev...šum stébel trav a štíhlých rákosin....mávání křídel volavek a racků.....a jako ten šum a mávání na rouloučení hladí.....tak (h)ladí.....tvůj rým...je to jako když......svůj smutek šeptáš......do vlnek na jezeru..............*/******************


vesuvanka
02. 10. 2020
Dát tip

Krásně napsané, přesně to vystihla Markel TIP


Opäť dobré. 


Umbratica
02. 10. 2020
Dát tip

Markel,

tvoje poznámka mě velmi potěšila. Ano - právě o tohle mi šlo - aby ta báseň plynula jako klidná široká řeka. Alexandrín to umožňuje a je skvělé, že někdo tu plynulost cítí.


Markel
02. 10. 2020
Dát tip vesuvanka

krásné, hladce plynoucí *


Umbratica
02. 10. 2020
Dát tip Gora

V době, kdy byla tato báseň napsána, ještě česká literatura vůbec neexistovala, pokud pomineme českou píseň Svatý Václave, která má základ ve dvanáctém století.  Naopak. Ve dvanáctém století u nás zvítězila latina, kterou byly psány legendy o světcích a kroniky jako třeba Kosmova kronika. Kdepak lyrické básně ! Vždyť i padělatelé své texty z Rukopisu královédvorského "umístili" teprve až do třináctého století. 


Štírka
02. 10. 2020
Dát tip

Krásné ... podzimní loučení s milovaným mîstem


Umbratica
02. 10. 2020
Dát tip

Díky, Diano. Tak krásná báseň se velmi dobře přebásňuje. Jsem si ale vědomá, že mezi originálem a přebásněním bude v kvalitě propastný rozdíl. Já si ale mohu čínská básně jen představovat, protože třeba na rozdíl od básní ruských nebo anglických, které jsem překládala, nevím ani jak originál vypadá, ani, jak tahle zpívaná báseň asi zní.(Ve skutečnosti je to písňový text.)


Diana
02. 10. 2020
Dát tip

Moc pěkně přebásněno! ****


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru