Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

SE

03. 10. 2020
0
0
180
Autor
Rendlík


Snídám šelest
Noci plné bolesti
Rána jasná rána bez milosti
Utřu stůl ta krev tam kape z něj
Čí je zmije jedy plive nebo jen si žije
Utíkám znetvořen
V očích nevyhnutelnost
Ve tváři kousky naděje
Už se nesměje
Jen masku jakousi nosí
Nasazuje pak ji sejme  je zas temně
Jen tak obyčejně každým dnem
Každou hodinou i minutou
Stržen proudem okolností
Někdy někde na předměstí
Rozdávalo se v pytlích štěstí
Kdo to kdy slyšel
Radši mlč
Hubu drž

 

Mlč
Nevyhnutelná bolest
Kopem do tvých kostí
Do tvého ksichtu
Plného nepravdivého smíchu
Ne už dost
Nebuď host
Slož tu kostku z neřesti
Nevyhlížej bolest
Utni hlavu míč vítězný
Sto tisíc vět
Milióny písmenek
Desítky vět
Rozepsaný svět
Odepřená nevyhnutelná
Slova navždy odmítnuta
Zatni tipec
Vylez
Polez
Slez
Nebo jen prostě věř
Svěř se z cest
Vylez na tu horu nejnižší
Odpověz na otázku primitivní
Skoč jen o píď
Neznič ten svět hned
Stačí i zítra je čas
Zmařený poločas proměny

 

Umořen v moři pěny
Nic už nepoví
Proměnil se
Zahanbený oslaben polapen
Svěřen do péče hluku
Už nespi kluku
Nejsi už jím
Polapen do sítí mnohočetnosti
Uchlácholen natrhán na kousíčky
Utekl čas
Měl na to právo
Zase je trudné ráno
Nový den krutý začátek
Nebo ukrutný konec
Otevři okna do světa
Zapni svou biologickou kameru
Nahrávej jen z tvého úhlu
Sedm miliard nahrávek
Každý den
Tolik kruhů mnoho barev
Karty rozebrané
O co že se hraje
Tvůj život už je dávno vsazen
Jen bílé saze
Žij blaze
Umři v bolesti
Zni jako na poprvé
Slyš tlukot čeho si
Bolí ho srdce
Strhnutá náplast
Čas chlácholí
Ťípni mu to o ksicht
Zvedni rukavici
Odhoď slepotu pocitů
Budiž vsazen do okovů
Oblečen do roucha mnichů
Kolečko v soukolí chybějící
Něco tu neklape
Ups zašlapán do země
Hrál hru šlápl na minu
Spustil jaderný holocaust
Nic záměrně
Už nic nehraje
Je tma i světlo zároveň
Máš hlad a přitom nejsi
Chceš se smát obličej poztrácený
Doteky poslední v mlze průzračné
Došel jsi na konec
Není už čím jít je jen hrozně strašný plytký klid.
Budoucí minulost zasazena
Do stroje utopeném v mozcích mrzkých
Tak už kýchni je to jenom sranda odsouzena v nemilost
Řve rve krvácí ztrácí kráčí oči ztrácí už nejsou ptáci jací
 


 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru