Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dvojí setkání

04. 10. 2020
9
24
579
Autor
K3
 
Zažil jsem v životě mnohá překvapení, která bych nikdy nečekal, ale kdybych měl odpovědět, jaké z nich bylo nejpřekvapivější, asi bych s odpovědí dlouho neotálel...
-
Ten slunečný den jsme vyrazili k řece Moravě prohlédnout si významnou přírodní památkovou zónu Osypané břehy nacházející se přibližně v oblasti mezi Bzencem, Strážnicí a Veselím nad Moravou. Prý se tu natáčel Zemanův proslulý film „Cesta do pravěku“ a my dostali chuť si to také trochu prožít a nasát tu atmosféru dávných věků. Jako kluk jsem s oblibou četl knihy Eduarda Štorcha, odehrávající se v pravěku. Byly pro mě velmi žádaným zbožím, stejně vzrušujícím, ne-li víc, než knihy Karla Maye. Hltal jsem je coby nenasytné dítko toužící po dobrodružství.
Osypané břehy jsou součástí přírodního parku Strážnické Pomoraví. To ojedinělé místo u nás nemá obdoby. Zcela neregulovaná řeka si tu doslova dělá, co chce. Písčité břehy se mění podle momentální hloubky a síly proudu vody v jejím korytě, které se plazí jako obří had v čarovných smyčkách meandrů, do nichž se voda dál a dál zavrtává, a tak vznikají obrovské neuvěřitelně vysoké písečné přesypy. Vytváří tím stále nové a nové zákruty, aby další pro změnu protnul a vytvořil tím mrtvá ramena...
 
Nešli jsme správnou cestou. Lépe řečeno, vůbec žádnou cestou jsme nešli, jelikož tam kloudná cesta nevede, snad pouze od Pískovny nebo přímo po říčním toku. Jenže nás snadná cesta nelákala. Chtěli jsme si to užít se vším všudy, a proto jsme si vybrali nejnepřístupnější směr přes divoké lužní lesy.
Srdnatě jsme se prodírali hustším a divočejším porostem stromů a křovisek. Když už toho prodírání bylo opravdu dost, objevila se téměř neznatelná pěšinka coby předzvěst blízké řeky.
Cestička náhle začala stoupat a v tom okamžiku jsme málem narazili do dvanáctiletého divocha s oštěpem. Celým svým vzezřením ho připomínal. V obličeji pomalovaný barvami a věřte nevěřte, byl celý nahý.
Zhmotnil se nám tu sám Kopčem, jenž se právě vydal na lov?
Nevěděli jsem, jak se tvářit, a tak jsem se ho přímo zeptal, kudy k řece a k rezervaci. Vypadal jsem přitom určitě komicky.
„Táboříme dole,“ ukázal a zmizel v porostu tak rychle, že jsme pomalu nabyli přesvědčení, že to byl sen.
Stezka vedla nekonečným křovím, potom náhle začala prudce klesat písčitou proláklinou. Seběhli jsme dolů a jako na filmovém plátně se před námi objevil nevídaný obraz toku Moravy.
Běhalo tam v písku na širokém řečišti skoro deset dětí různého věku, některé byly dost možná starší třinácti let, děvčata i chlapci, a všichni nazí, jak je pánbůh stvořil. Byly ozbrojeny všemi možnými primitivními zbraněmi a nečesané dlouhé vlasy jim padaly přes obličej až na opálená ramena.
Spatřily nás, ale nijak nereagovaly. Zamířili jsme ke třem dospělým, kteří s hadříky kolem beder stáli opodál u ohně a vařili polévku. Zeptal jsem se jich na cestu. Ochotně nám poradili a ukázali směr, kterým jsme se měli vydat.
Načež se ty děti bez jakéhokoliv studu seběhly kolem nás a vzrušeně nám vyprávěly, co se jim přihodilo.
Zrovna se koupaly v řece, když se z ničeho nic z protějšího břehu vyřítila veliká tlupa divokých prasat, vrhla se do vody a plavala přímo na ně. Děti vykládaly, že v tu chvíli nebyly schopné pohybu a jen s hrůzou a odevzdaně čekaly, co se stane. Divočáci je však prý kupodivu jenom těsně minuli, vůbec si jich nevšímali a jakmile doplavali na druhou stranu, zmizeli v křoví v lese, za nímž, jak jsme později zjistili, byl veliký lán kukuřice…
Pro bezbranné děti muselo být tohle nečekané dobrodružství s divokými zvířaty ještě mnohem překvapivější a ojedinělejší, než pro nás setkání s nimi. Takové, na něž se do konce života nezapomíná, neboť se natrvalo uchová v paměti.
-
Odcházeli jsme zamyšleně dál podél Moravy dalšími jejími meandry, pozorujíce přitom břehule vykukující ze svých písčitých nor, ponořeni do svých myšlenek, z nichž nás vytrhla až volavka, jež se odlepila z vrcholu velikého stromu a ladně odplula po směru říčního proudu.
Na mě to setkání působilo až mysticky. Jako bychom opouštěli pradávnou minulost s netknutou panenskou přírodou i s původními obyvateli a vraceli se zpátky do zcela odlišné doby, jíž říkáme civilizace. S jejím pohodlím a všeobecně dostupným konzumem, kde nás sice na každém kroku hlídá policie a oči bezpečnostních kamer, ale kde stejně můžeme kdykoliv přijít k újmě. Do doby, kde jedni přírodu nemilosrdně ničí, zatímco jiní ji, často ku posměchu ostatních, zoufale chrání.

24 názorů

annnie
15. 03. 2021
Dát tip

:) kdo si počká, ten se dočká... Měj se a.


K3
15. 03. 2021
Dát tip

annnie, nevím, možná někdy. Opraveno, dík.


annnie
15. 03. 2021
Dát tip

Velmi zajímavá příhoda. Souhlasím s tím, že by stála za povídku, nevezmeš to jako výzvu???

A když už opravuješ, tak ještě v první větě: překvapení, která (nikoli které). Tip a.


Spoločný menovateľ sú diviaci. Myslel som, že je tiež celkomdobrá príhoda.

Ku "skúšaniu" spôsobu života v praveku pristupujem s menším podozrením, hoci v  kontexte dnešného pokroku to podozrenie môže byť aj zanedbateľné. "Každý individuálny element pokroku je zároveň aj krokom späť." (NvA)


K3
09. 02. 2021
Dát tip

Norberte. Ti co jsme se s nimi setkali my, to byli slušní lidé, jen si to chtěli vyzkoušet jako v pravěku. Děkuju za čtení a za sdílení tvých zkušeností.


Tiež som stretol diviakov na ZVS v lesoch pri Terezíne. Pridelili ma tam ako vojaka-maskota do tábora. Spal som v chate a počúval dosť perverzné reči asi 15 ročných dievčat. Stratilsom tam ilúzie o nežnom pohlaví:)

V lese sa potom objavila rodinka diviakov a po sekudne váhania som utekal čo sa dalo. Nechal som tam vysielačku a po troch minútach behu som našiel plukovníka na strome.

- Kde máte vysílačku, - spýtal sa.

Tip.


K3
09. 10. 2020
Dát tip

Jaro.. děkuju.

Přemku, máš pravdu. Pokud jde o to místo a okolí, určitě stojí za to je navštívit.


lastgasp
09. 10. 2020
Dát tip

Je pravda, že je to narativní styl psaní, ale může to sloužit jako námět k dobrodružné povídce. Zážitek to určitě překvapivý byl, o název místa vůbec nejde. Když jsme pluli Baťák přes Vnorovy, lákalo nás sjet řeku a podívat se na meandry. Byl však velký stav vody a tak nás varovali a udělali jsme dobře, že jsme tam nejeli, dva se tam utopili. Bezva.


Jaropeace
08. 10. 2020
Dát tip

Trochu mi to připomíná film Vesnice. Takže dobrý!


K3
06. 10. 2020
Dát tip

Lidově se to tak říct určitě může a každý pochopí jak je to myšlené. Ale nemusíš mi odepisovat.


Luzz
05. 10. 2020
Dát tip

jaké zbytečné vypisování? mně šlo "jen" o to, že sousloví "přírodní památková zóna" je blbost, že nic takovýho neexistuje a že správně je "přírodní památka" - prostě nahradit jedno (blbě vytvořené a neověřené) sousloví jiným (správným). ostatně to jsem psala i v tom prvním komentáři tady - nic o vysvětlování tam nebylo a o rozepisování už vůbec ne; naopak - v tomto případě dokonce ušetříš jedno slovo, pokud použiješ ten správnej termín. ale raději mizim, nemá to asi smysl.


K3
05. 10. 2020
Dát tip

Luzz, co je na tom k nepochopení? Samozřejmě že mám rád přesná označení, když čtu nějaký leták nebo odborný článek. Tady si myslím že by se to zase jíným zdálo jako zbytečné vypisování. Tak jsem to napsal svými slovy. Teď už ti to doufám stačí.


K3
05. 10. 2020
Dát tip blacksabbath, Aru

black: to je prima, můžete tam zajet. My jsme byli se synem ve Strážnici v kempu.


K3
05. 10. 2020
Dát tip

Jardo, děkuju za milou návštěvu. Tak si něco podobného prožil. Mě se to stalo až tady u nás. Dík chybu opravím hned:).


blacksabbath
05. 10. 2020
Dát tip Gora

Lovce mamutů právě čteme s vnukem...:-)))...škoda, že jsem nešla s váma...:-)...*/****************


Luzz
05. 10. 2020
Dát tip

k3, asi nemám takvou fantazii. s tou PP si trochu odporuješ - nejdřív napíšeš, že jde o slovíčkaření, pak mi dáš za pravdu - jakože máš rád přesná označení... tak jak teda?


revírník
05. 10. 2020
Dát tip Gora, blacksabbath

Bylo to rozhodně zajímavé setkání. Sešla se parta stejně přírodně zaměřených lidí.

Připomněls mi s těmi divočáky, že jsme se tam s kamarádem vypravili z Brna na kolách, když nám bylo asi šestnáct (mimochodem, jaká to tenkrát po válce byla kola a jaké na nich cestování, si asi umíš představit), nocovali jsme u řeky a ráno nás probudily hlasité skoky do vody. Tlupa srnčí zvěře, jeden kus za duhým plavaly z protějšího břehu k nám a kolem nás pak pádily do polí, ani se po vynoření neotřepaly.

(Promiň, neodpustím si gramatickou poznámku: měli byste odcházet pozorujíce břehule.)


K3
05. 10. 2020
Dát tip

Luzz, možná když si to představíš, tak se ti to bude zdát dramatičtější. Ale máš pravdu, je to odvyprávěná historka, není to povídka. Možná je to spíš fejeton.

Památková zóna, není to slovíčkaření? To jsem si zjednodušil. Je to Přírodní památka, jako součást přírodního parku Strážnické Pomoraví a zároveň součást soustavy Natura 2000 jako bezzásahová /zóna/. Nevěděl jsem že to někoho zajímá, když to není lit. faktu. Ale souhlasím s tebou, i já mám rád přesná označení. A to mám syna ekologa, ale neptal jsem se ho:).


K3
05. 10. 2020
Dát tip

Renato, dík.


K3
05. 10. 2020
Dát tip

Asi se snažili žít jako v pravěku, Ireno. Byly to asi tři rodiny.

Aru dík za čtení, podobně to působilo i na mě.


Luzz
04. 10. 2020
Dát tip

budu dělat chytrou, jo? "přírodní památková zóna" je blbost. je buď památková zóna (vztahující se ke kulturnímu dědictví) anebo přírodní památka (k přírodnímu dědictví). existuje jen "krajinná památková zóna", ale to není případ PP Osypaných břehů.

no a proč tento výlev... protože mě tyto zdánlivě nepodstatný detaily často od dalšího čtení odrazují... tady jsem to tak nějak skousla a text prošla; námět proč ne, ale styl vyprávění mě moc nenadchl, je to bez chuti a zápachu, vůbec nepracuješ s dynamikou textu, chybí napětí... je to prostě jen odvyprávěná historka, nic víc. ale možná ti o víc ani nešlo.


bixley
04. 10. 2020
Dát tip

Možná takových skupin lidí žije víc v jiné časové smyčce... Každopádně se mi líbí závěr, do kterého Tvoje povídka vyústila.


Aru
04. 10. 2020
Dát tip

pro mě zase až mysticky působilo tohle čtení


Gora
04. 10. 2020
Dát tip Aru

Ty nás, Karle, napínáš tím, co to bylo za skupinku lidí, ti naháči?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru