Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Umělec

Výběr: Karpatský knihomoľ
05. 10. 2020
23
46
867
Autor
Umbratica

 

 

Umělec

 

Vzpomínky čisté jako sníh

a pak ten dopis !  Slůvka - saze...

Když jiný příběh vyčteš z nich,

uděláš tedy na obraze

 

štětcem několik velkých změn :

čerň náhle třísní bílou plochu.

Jen dej své plátno vášním v plen,

svěř své zklamání barvám, hochu.

 

Svět nebyl tím, čím být se zdál ?

Ona na tváři měla masku ?

Tvá budoucnost jest ve hvězdách ?

Co ale tys dal vlastně v sázku ?

 

Ten druhý aspoň prsten měl,

na prsteník ho navlékl jí,

tys na ni skoro zapomněl.

Jenom dvě věci potřebují

 

"velcí umělci" jako ty :

nejprve potlesk a pak postel ! 

Obestřely tě mrákoty ?

Maluj - budeš mít po starostech.

 

Těch barev a těch emocí !

Plátno pokryly tahy štětcem.

Lehounký průběh "nemoci"...

Umění dělá z mužů světce.

 

 

 

Cirkus

 

Už dávno nemám ráda šapitó,

ty rudé nosy, klauny, piliny,

ty žvanily, co mají upito,

ty voltižérky, jejichž obliny

 

se natřásají v stoji na koni,

ty přikrčené tygry pod biči...

Už připadám si občas jak oni :

bič zapráská a hulvát zakřičí

 

prý - elá hop - hned proskoč plameny !

- Jsem voltižérka s tváří v pilinách,

jsem nudný klaun, co krčí rameny,

jen do vzduchu své drápy zatínám...

 

 

 

 

 

 

 


46 názorů

Safián
17. 10. 2020
Dát tip

Neřekl bych, že to souvisí s velikostí a významem komunity. Podle mě to platí všeobecně. Ale to nemá smysl rozebírat.


Umbratica
17. 10. 2020
Dát tip

Možná, že existuje takováto přímá úměrnost : čím menší a bezvýznamnější sekta je, tím více lpí na hierarchii. A to úzce souvisí i s literární kritikou. Kritik na tvým dílem nedumá, nepředkládá autorovi své chápání jeho díla jen jako možnost, neověřuje si dialogem s autorem, zda vůbec dílu rozumí. Naopak . Kritik poučuje, káže, vysvětluje, proč je třeba psát tak a tak v duchu určité doktríny. Literáta je třeba v prvé řadě podřídit nějaké té oficiálně vládnoucí autoritě. Zařadit ho do hierarchického řetězu té "správné" komunity až kamsi nakonec. A když seten člověk nepodřídí, pak je třeba ho buď společensky znemožnit nebo ignorovat. 


Safián
16. 10. 2020
Dát tip

Máš pravdu. V tomto smyslu to vidím také tak. Tato "elita" svého času přidělila trpasliku Nezvalovi místo někde na latríně a soustavně deformuje talenty. Jednou jsem se bezděky k takovému procesu nachomýtl. Nešlo o mě, ale právě proto, že jsem se nepřidal ke chvalozpěvu na ... a tím k uznání hierarchie, bylo mi odepřeno, v domnění, že mi to vadí (protože tito lidé se domnívají, že se všichni dívají na svět jako oní), bylo mi  odepřeno vstoupit do jejich ráje.  A i když je svět poezie roztříštěn na skupiny, všude je to stejné. nejprve je třeba vlézt do řitě. Na druhé straně člověk může žít i bez toho.


Umbratica
16. 10. 2020
Dát tip

Možná bychom mohli použít výrazu pseudoelita nebo domnělá elita. Tito lidé se totiž za elitu vehemnentně považují. 

Myslím si ale,na rozdíl od tebe, že třeba našim současným básníkům z básnického ghetta lze přiznat mnohé rysy elity. Jsou to většinou vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří vystudovali buď bohemistiku nebo filologii a jsou dobře orientováni v současném dění na literární scéně. Někteří nepochybně mají i slušné znalosti obecných dějin kultury. V tomto smyslu to tedy elita nepochybně je. Navíc jsou to lidé s ostrými lokty, kteří dokázali proniknout mezi literární smetánku a čerpat peníze ze státem dotované kultury. Ty lidi nelze podceňovat. Lze jim samozřejmě vytýkat duchovní vyprázdněnost jejich tvorby, jenže kde ? Tady na Písmáku ? Z toho oni si nic nedělají. Tak kde tedy ? Nevím o nějakých vlivných médiích, kde by mohl člověk uplatňovat alternativní názory na poezii.


Safián
15. 10. 2020
Dát tip Gora

Ano. vedlo to až k rozpadu hodnot. K elitářské kultuře bych řekl, že neexistuje, protože neexistují elity. Jsou jen ti, kteří se za ně vydávají.Zmínil jsem Brahmse a Dvořáka proto, že onen údiv svědčí mimo jiné i o tom, že dnešní "umělci" zřejmě nechápou, co je umění. Nechápou, že Dvořák, i kdyby byl nakrásně chtěl, nemohl Brahmse nijak ohrozit.


Umbratica
15. 10. 2020
Dát tip Gora

Ale Brahms dokonce Dvořáka miloval a finančně mu zpočátku i pomáhal. V devatenáctém století bylo Umění pojímáno ještě postaru. Talent byl vnímán jako dar od Boha a skutečný umělec byl vlastně jen služebník boží, ten, kdo pouze zapisuje třeba do not boží poselství. Umění bylo vnímáno kontinuálně, jako spojitý proces. Dvacáté století tuhle kontinuitu programově přervalo a položilo důraz na autora samotného. Zbožštilo individuum. Tím ale také výrazně zmenšilo okruh vnimatelů umění někdy na naprosté minimum. Kultura byla ve dvacátém století rozlomena na kulturu masovou(například pop) a na kulturu elitářskou, o které se studenti učí ve škole ale často nikoho moc nebere. Nevím, jestli  tuhle propast budoucnost někdy zasype. 


Safián
13. 10. 2020
Dát tip

Spojenectví je už vyšším stadiem. Pro to, co mám na mysli, je konzervatismus eufemistickým označením. Je to jakýsi pudový odpor, pocit osobní urážky, který je naprosto spontánní. Je nezávislý na době, politické a společenské situaci atd. Je to něco zcela jiného než vědomý konkurenční boj o úspěch. Ten může být i směšný. Občas projevují někteří "umělci" údiv nad tím, že Brahms podpořil svého "konkurenta" Dvořáka.


Umbratica
12. 10. 2020
Dát tip

Safiáne,

je velmi těžké posoudit, z čeho všeho pramení nenávist k odlišným, zvláště, když tito odlišní mají úspěch. Jednou může být základem takové nenávisti jen konzervativismus jako takový, ale mnohem častěji je to prostě stádnost. Neúspěšní se spojí s těmi konvenčně úspěšnými v jedinou skupinu, hájící "tradiční hodnoty" dané společnosti a odlišnou entitu buď blokují nebo lynčují. To obojí jsem tady na Písmáku zažívala opakovaně a velmi intenzivně. Zažívám to i dnes, ale nemá to už takovou razanci jako dřív, protože i dav, nejen jednotlivci, se jednou unaví.


Safián
09. 10. 2020
Dát tip

To není totéž. To, co uvádíš svědčí spíše o komunitní povaze serveru. Nic proti ní. Hlas lidu, hlas boží. Nesporně je to jedna z cest, i když ne dostačující, k úspěchu. Já ovšem vím o případu, kdy chatrní básníci na jednom serveru (nebyl to Písmák) vyhrožovali jedné velmi talentované básnířce ( talent nebyli jistě schopni poznat, ale ta urážlivá odlišnost!), snad dokonce násilím. Dnes už tak dobrá není. Také zatoužila po porozumění.  


Umbratica
09. 10. 2020
Dát tip

Literární servery mají tu výhodu, že mnozí tu vystupujeme anonymně. Nehraje tedy roli, čím jsme "tam venku"a příznivci nám dávají tipy jen za naše básně, ne za to, čím jsme. Velkou roli ale hraje to, jak se chováme přímo na literárním serveru, jakožto na sociální síti. Já jsem měla velmi nešťastný úvod a přesvědčování čtenářů o tom, že jsem se změnila, už trvá celé roky.


Safián
09. 10. 2020
Dát tip

Um, u běžného konzumenta ano. Ale když uvážíš, jak básníci na čteních trápí své vlastní texty ... Je to téměř k neuvěření. Jediná cesta, podle mě, je vyžadovat kvalitu. Dnes se to považuje málem za urážku. Cností je vystoupit. Lhostejno jak. Dokonce jsem se setkal s básníkem, který byl představen jako vysokoškolský učitel, teoretik, recenzent a vlivný redaktor prestižního nakladatelství, a přitom neuměl přečist vlastní sonet tak, aby se poznalo, že je to sonet. Ano, ano.


Umbratica
09. 10. 2020
Dát tip

Ano, kiks to je. Ale máš pravdu v tom, že dobrý recitátor by to přednesl tak, že by si nikdo ničeho nevšiml. Báseň probíhá v čase, tok slov se prolíná s rytmem, rýmy a obsahem a prostě není čas myslet na detaily.


Safián
09. 10. 2020
Dát tip

Um, to je divné. Kdo čte poezii , musí vědět o převaze jambu, tedy českého jambu, nad trochejem. Trochej se zdá obtížnější. Ne technicky, ale výrazově. Já na básně v trocheji narazím spíše výjimečně. Samozřejmě, že by dotyčný verš v Cirkusu zněl jinak. O tom není spor. Otázka je, jestli by zněl lépe nebo hůře.  Kdyby se zarecitoval důsledně tak, jak je napsán, ukázal by na chybu v konstrukci verše. Je-li v úvodu předrážka, je daktyl v pokračování nadbytečný, verš se jím vrátí k trochejské podstatě. Mně osobně to tahá za uši a špatně se mi to vyslovuje.  Pokud ovšem spolehneme na sílu metra, to přívučným zatížením (třeba slabším) lehké doby rytmus přenese. U dobrého básníka, tedy i u tebe, a navíc v této poloze, to ale vnímám jako kiks.

se natřásají v stoji na koni,

x I x I x I x I x I

Už připadám si občas jak oni :

x I x I x I x x I x

 

 

 


Umbratica
09. 10. 2020
Dát tip

Safiáne,

v rádiu se málokdy mluví o poezii, ale vzpomínám si na jeden pořad na Plusu, kde nějaký bohemista vykládal o tom, že nyní se už prakticky všechny české básně, které byly kdy napsány, mohly vložit do nějakého softwaru, který je po různých stránkách analyzoval. Zjistilo se tak, že nejčastějším českým veršen je jamb a nikoli troochej, jak se léta tradovalo.Toho vědce to překvapilo a mě taky.

Ano, jsem puntíčkářka a trvám na tom, že kdyby v básni Cirkus bylo ve třetím verši druhé sloky tříslabičné slovo, znělo by to jinak.


Umbratica
09. 10. 2020
Dát tip

blackie,

dnes, pokud bude chvilka času(knihovny jsou zatím stále otevřené), se chci na Billie podívat trochu podrobněji. Uvidím, jestli mě to zaujme.

Včera v noci jsem koukala na Čt Art na film o Ozzy Osbournovi. Bylo to hlavně o jeho závislostech a o tom, jak se z nich(snad) dostal. Byly tam celkem brutální záběry.


Safián
08. 10. 2020
Dát tip

To jsi opravdu velmi přísná. I když někteří tvrdí, že přirozený jamb v češtině existuje a snaží se to dokázat, já si myslím, v souladu s tradicí, že v jazyce s normovým přízvukem na první slabice to mohou být jen výjimky. Jamb je tady vždycky umělou konstrukcí, v podstatě daktylotrochejem - někdo mu říká český jamb. Už dávno tu zdomácněl a všichni jej, mnohdy s chybami, běžně používají. Jistá vzestupnost je tu možná, vyhrazeno jen lepším básníkům, pomocí větných přízvuků  a rýmů hybné povahy (mohou být i ženské). Jamb, který máš na mysli, působí přes včechnu dovednost téměř vždy zvláštně, nepřirozeně. Tobě se sice v jednom z tvých nedávných sonetů podařil malý zázrak, ale stejně jsem si jeho konstrukce všiml, chybělo mi střídání rýmů. Možná je to právě  ta tvoje znalost, vůle dosáhnout nemožného, co často uzavírá tvoje básně do jakéhosi umělého pouzdra. Občas to připomenou i jiní čtenáři. Naproroti tomu rytmus, který považuješ za zvláštní, je zcela přirozený. Má také svá úskalí, ale vzhledem k tomu, že je rodným bratrem našich přirozených meter, nepůsobí násilně. To věděli už básníci 16. století, kteří tento v podstatě polymetrický verš skvěle používali. 


https://www.youtube.com/…pUw     Billie Eilish - No Time To Die

Měla jsem to vědět Že odejdu sama Jen se ukazuje Že krev, kterou krvácíš, je jen krev, kterou dlužíš. Byli jsme pár. Ale já tě tam viděla. Tolik toho musím unést. Byl jsi můj život, ale život je hodně daleko od férovosti. Byla jsem hloupá, abych tě milovala? Byla jsem bezohledná k pomoci? Bylo to všem okolo jasné?.....Texty jsou to krásné....a myslím, že to Písmák unese rád.....:-)))))


Umbratica
08. 10. 2020
Dát tip

Jambický verš by měl být vzestupný. Je ale verš v této básni vzestupný ? Vždy jsem skláda básně z desetislabičného jamu tak, aby byl vzestupný, na konci tedy musí být jednoslabičné slovo a mužský rým. Tohle mi připadá jako jakýsi desetislabičný jambodaktyl.


Safián
08. 10. 2020
Dát tip

Um, já žádnou složitost v rytmu nevidím. Potřeboval bych trochu postrčit.


Umbratica
08. 10. 2020
Dát tip

Zajíčku,

a co mám říkat já ? Se svou výchozí pozicí prakticky ani nemám šanci stát se světicí.


Umbratica
08. 10. 2020
Dát tip

Markel,

díky. Ať žije Cirkus !


Umbratica
08. 10. 2020
Dát tip

Štírko,

Cirkus to jednoznačně vyhrává a já aspň vím, jak psát dál.


Umbratica
08. 10. 2020
Dát tip

Theo,

dík za tvé postřehy. Jsou celkem přesné.


Umbratica
08. 10. 2020
Dát tip

Safiáne,

čekala jsem, jestli si té chybky někdo všimne a počítala jsem s tím, že to asi budeš ty. Rytmus té básně je poměrně obtížný a psala jsem ji velmi dlouho.


Umbratica
08. 10. 2020
Dát tip

blackie,

ve své "umělecké" sérii ještě pokračuji v dalším dílku Naivní malíř z dneška.

Naivní malíř pořád používá růžovou. Já, jako ty, raději používám černou. Hodně jsem jí zamíchala do té druhé básně, soudím, že to by asi ještě mohlo být pro Písmák tak akorát. Váhám, zda mám přitvrdit. Chci se podívat na texty Billie Eilish. Myslíš, že to už by bylo pro čtenáře na Písmáku moc ? 


Umbratica
08. 10. 2020
Dát tip

Knihomole,

moc děkuji za výběr. Ano máš pravdu. Je to tak, jak píšeš a hodně mě překvapilo, že to tolik čtenářů cítí.


Umbratica
08. 10. 2020
Dát tip

Alegno,

odhadla jsi to velmi dobře. Ta první básnička je jen text pro písniičku, který jsem nepsala za sebe samu. Cirkus v symbolech opradu vyjadřuje můj duševní stav ve chvíli, kdy jsem báseň psala.


Doufám, že ještě nějaký pátek potrvá, než se stanu světcem. Za obě tip.


Markel
05. 10. 2020
Dát tip

za cirkus *


Štírka
05. 10. 2020
Dát tip

Vztah k cirkusu máme stejný...


Ten cirkus je velice uvěřitelný! Umělec je trochu hraný - mám pocit. Cirkus ale vážně skvělý!


Safián
05. 10. 2020
Dát tip

K poznámce o rytmu.  V cirkusu držíš vzorně metrum teoreticky i akusticky. Až na rým na koni / jak oni, kde spoléháš na sílu metra.

To v první básni stejná, a teoreticky možná, konstrukce                                 štětcem několik velkých změn ,                                                                       snad že je součástí přesahu, působí lépe, než zcela autonomní                   svěř své zklamání barvám, hochu 

 


Safián
05. 10. 2020
Dát tip

Tip za druhou. První mi nějak nesedla. Dokonce vidím, u tebe snad poprvé, na rozhraní první a druhé strofy neobratnou vycpávku, která to trochu šmodrchá. 


blacksabbath
05. 10. 2020
Dát tip Zajíc Březňák

Dala bych dva tipy (kdybych mohla)....Cirkus...jasně....chytilo to nejednoho....a Umělec....?...občas beru štětec do ruky...pak tahy štětcem vypráví....čerň náhle třísní bílou plochu. Jen dej své plátno vášním v plen......*/********************

 


Za Cirkus výber, mal som pocit, že tam nepíšeš ako niektorý z tvojich vzorov, ale ako ty. Ak som sa mýlil, tak si to pripočítaj k dobru.


Alegna
05. 10. 2020
Dát tip

ráda jsem četla obě, cirkus má v sobě pro mě více emocí***


Umbratica
05. 10. 2020
Dát tip

Filosofko,

na konci básně se jen tygrovy drápy bezmocně oženou po biči krotitele.

Díky za pochopení.


Umbratica
05. 10. 2020
Dát tip

Díky, Matesi. Měla jsem obavu, že lidé budou kroutit hlavou nad rytmem té druhé básně. Ten rytmus je totiž poměrně zvláštní. Překvapuje mě, že si toho nikdo nevšiml. Možná obsah tak nějak zastiňuje formu.


Filosofka
05. 10. 2020
Dát tip

Cirkus mě chytil za srdce, hladce plyne a člověk an neví, že je na konci básně, jen pocit zbyl. Moc hezké.


Obě mají něco do sebe, ale je pravda, že ta druhá chytne tak nějak rychleji. Každopádně ani jedné nemůžu nic vytknout, stojí za tip.


Umbratica
05. 10. 2020
Dát tip

Břízko,

jsem ráda, že se ti ty textíky tak líbí a děkuji za tip. Jsou tu ale zatím jen dvě hodiny. Tentokrát nebyly předchystané. Třeba se časem budou líbit i více lidem.


Bříza
05. 10. 2020
Dát tip

Obě jsou úžasné . . . nechápu, že tak málo oceněny...

A první pro mne s osobním rozměrem. Bříza má ostatně černé pruhy na bílé . . . Mám se stále čemu učit... a ... děkuju.


Umbratica
05. 10. 2020
Dát tip

Diano,

cirkus - to je mé oblíbené téma. Tahle básnička vlastně navazuje na mé dílko Sezóna pod šapitó( viz O slunečním králi).

Díky za típek.


Diana
05. 10. 2020
Dát tip

Také se mi víc líbí druhá...


Umbratica
05. 10. 2020
Dát tip

Goro,

dík za tip i za chválu.


Gora
05. 10. 2020
Dát tip

Druhá je parádní...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru