Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 444 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Razimův příběh nestárnoucího muže
datum / id05.10.2020 / 511914Vytisknout |
autorMates Straba
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno98x
počet tipů2
v oblíbených0x
Razimův příběh nestárnoucího muže

 

Měl malou farmu na jihu Kanady, svobodné smýšlení, a svou vlastní iluzi o životě. Oči dobrodruha, tuláka, někoho vzpurného i bohéma. Jak asi přišel až sem? První šediny a vrásky, prozrazující bohaté zkušenosti i prožitky, jsou jakousi na první pohled dostačující odpovědí... Ale to by se muselo jednat o starého muže. A tento... Kdyby stál na skále, mohli by jej vytesat.

 

Sedával na verandě, s puškou v ruce, na stolku láhev skotské Whiskey, stále v pohotovosti, krabici tabáku, klobouk do čela, hleděl vstříc větru... Zašel si pro vodu. Smyl pot z tváře, znovu si sedl a čekal. Čekával často.

 

Jednou před večerem, když takto seděl, spatřil na obzoru skupinku jezdců. Blížili se podél jezera. Slunce zapadalo, stromy se ohýbaly, jezdcům vlály kabáty. Když sesedali z koní, zakvílel podzim.

 

„Přišli jsme si pro vás!“ zněla první slova do větru.

 

Mlčení považovali za odpověď. První přistoupil až těsně ke stolku. Padl první výstřel, první padl. Padl druhý výstřel, druhý padl, zbytek skupinky zkoprněl. Štronzo. Padl třetí výstřel, třetí padl.

 

„Klid člověče!“ „To by snad stačilo,“ zalekli se zbývající dva. Mlčení už nepovažovali za odpověď, ovládl je strach. Štronzo. „Budeme vyjednávat,“ odvážil se čtvrtý, když viděl, že se situace nevyvíjí žádným směrem. Muž přikývl. Oba si oddechli... Ze skal vylétl dravec, slunce mizelo za horami.

 

„Vy nás nechte odejít a my zapomeneme, kde jsme byli...“

 

Muž se usmál, sic jen na chvíli, ale usmál se a pokynul pátému, aby rozdělal oheň. Setmělo se, odkudsi se vyhoupl měsíc, pod ním začali lovit svou kořist netopýři. Vítr utichl. Tři muži seděli u ohně. Dva se svázanýma nohama a jeden popíjel skotskou Whiskey, usmíval se a občas odplivl mezi plameny. Úsměvná podívaná pro šelmy.

 

„Nedáte nám napít?“ žíznil první svázaný.

 

„Jak dlouho nás tady chcete držet?“ divil se druhý svázaný. „Myslíte si, že za nás od někoho něco dostanete? Třeba od toho, kdo nás poslal? - - - Víte vůbec, kdo nás poslal?“

 

„Nezapomeňte, to my jsme si přišli pro vás,“ přidal se první svázaný. Padl čtvrtý výstřel i první svázaný. Začínala noc. Muž se napil a podal láhev svému hostu. Ten v tu chvíli vypadal jako smyslů zbavený. Zamyslel se.

 

„Nejsme na tom stejně...“ promluvil ze tmy. „Vy žijete už dlouhou dobu sám... Nemusíte se jim podřizovat, zato s nimi máte problémy. To je vaše věc. Já ale mám ženu, syna… Nechci problémy, proto dělám to, co dělám... Nejsme na tom stejně...“

 

Muž pokrčil rameny, ubalil si cigaretu, přikořenil ji špetkou čehosi z loňské sklizně a připálil prutem od ohně. Znovu se usmál.

 

„Abych byl upřímný, nejste na tom moc dobře...“ pokračoval svázaný. „Zašel jste totiž příliš daleko. Takhle je rozdráždit, to... to je nerozvážnost!“

 

Muž se zamyslel, naklonil láhev tak, až se polil, pojedenácté odplivl mezi plameny a upřeně se zahleděl svému hostu do očí.

 

„Vy si to ani neuvědomujete... Já chápu, že pro vás je to správný způsob. Věříte v jakousi absolutnější svobodu, ale... Pro svobodu jsme sem kdysi přijeli všichni, a ta něco stojí - - - A vy to řešíte až moc radikálně.“ Na chvíli se odmlčel, muž mu podal cigaretu, potáhl si z ní, zaposlouchal se, jak tiché jsou zde noci, zapřemýšlel nad svými posledními slovy. Potom na ně navázal:

 

„Svoboda jednoho člověka přece omezuje svobodu těch druhých... Nebo ne? Vy jste si tím proti sobě vyhecoval hodně bohaté vlivy. Nechtěl bych být ve vaši situaci. No... Momentálně ani ta moje za moc nestojí... A přitom vlastně... Čím já jsem se provinil, že tady teď sedím svázaný? Cha! Nechápu... Co mě asi čeká? Rozhodně zajímavé! Nejsem žádný velký hrdina. Řekli, že mám jet s dalšími čtyřmi pro jednoho... Tak jsem jel.“ Podruhé si potáhl:

 

„Sedím pod hvězdami s několikanásobným vrahem, piju jeho Whiskey, kouřím jeho cigarety... Ale...“ Jeden z koní zařechtal.

 

„Jenom se bráním,“ promluvil poprvé muž.

 

„Zvláštní - - - Taková obrana... Nad něčím podobným jsem nikdy nepřemýšlel. Koho by napadlo... Ale vždyť už vás brzy dostanou. A bude konec.“

 

Úsměv.

 

„Máte farmu - - - Já nemám nic. Jen tu ženu... Jakýsi domov... Nějaký ten příběh za sebou... Na další se těším. Jsem tak trochu romantik, nedobrodruh, myslím... Udělal bych pro ni skoro cokoliv.“

 

Muž pokrčil rameny.

 

„Potkali jsme se při muzice. Šedivý houslista, kytara, veselý klavír i harmonika... Měla pohled nesmělé mladé slečny, rty tak akorát k zulíbání, tančila vášnivě.“

 

Potřetí si potáhl:

 

„Nevím, jak vypadá peklo. Ale vím, jak tančí plameny.“

 

„???“

 

„Divíte se mi?“

 

„???“

 

„Se svým postojem už byste se neměl divit ničemu.“

 

„Hmmmmm“

 

„Divím se, že se divíte.“

 

Muž vstal, z pouzdra za pasem vytáhnul nůž a vykročil směrem k svému hostu. Ten se začal hlasitě chechtat.

 

„Takhle tady chcípnu,“ pomyslel si nahlas.

 

Muž se ale sehnul a přeřezal provaz, kterým byl svázaný svázaný. Potom mu znovu podal láhev, sedl si zpět na své místo, zapálil další cigaretu. Pušku stále po ruce.

 

„Proč jste to udělal?“

 

V ohni zapraskalo.

 

„Máš pravdu.“

 

Od jezera je svým vytím pozdravil divoký pes.

 

„V čem?“

 

„Nedivím se ti.“

 

Pes opakoval svůj pozdrav. Oba utichli. Zaposlouchali se, vytí připomínalo zpěv barové zpěvačky. Mlčeli dlouho. Podávali si Whiskey a zapalovali cigarety. Utichl i pes. Pravděpodobně se jen přišel napít vody z jezera. Hvězdy na obloze vytvářely zvláštní obrazy. Při troše fantazie... Čas mlčky postupoval, obrazy se pohybovaly. Mizely a byly střídány dalšími, které pomalu pluly za nimi. Takovou dobu muži vydrželi sedět, zírat na sebe i do tmy, soucítit jeden s druhým. Takovou dobu, že hvězd dokonce ubývalo. I netopýrů nad hlavami létalo čím dál míň. Od severu se vrátil mírný vítr, osvěžující, jakoby se pokoušel zahojit rány uplynulé noci. Marně.

 

Host chtěl odhodit cigaretu do ohně, ve kterém už skoro nemělo co hořet. Netrefil se.

 

„Jsem na mol,“ přiznal tiše.

 

To již začínalo svítat. Zakymácel se a pohlédl na svého hostitele. Právě usínal. Vytušil tedy šanci. Konečně! Potichu se zvedl, musel se při tom zapřít rukama o zem. Spatřil siluety koní, zamířil k nim. Našlapoval opatrně, přesto v jednu chvíli zakopl o kámen a zavrávoral.

 

„Ale no tak...“ slyšel za zády, když se ohýbal pro klobouk. Otočil se, hlaveň zbraně se v tu chvíli nejistě pohybovala sem a tam. Vsadil vše, co mohl, na jedinou kartu, na Whiskey, a rozběhl se, co nejrychleji v onom stavu dovedl. V uších mu zazněl pátý výstřel, dopadl na kolena. Ještě jednou se ohlédl, tentokrát s výčitkou, naposledy, a tiše se skácel k zemi.

 

Muž odložil pušku, aby smekl klobouk.

 

„Osude...“ zašeptal. Slova podobná nočnímu vánku. Praskání ohně.

 

Pomalu vešel do domu, chtěl se ze všeho vyspat. Takoví lidé jistě nestárnou.

 

Nemají totiž kdy.

 

 




Názory čtenářů (Skrýt smazané)

14.10.2020 08:21:23dát kritice tipMária Horná

Zaujímavý príbeh. Dialógy okorenené nečakaným stručným opisom okolia a "vedľajším" dejom (Ze skal vylétl dravec, slunce mizelo za horami.). V druhej polovici textu som sa sem-tam musela vrátiť o pár viet, aby som zistila, komu patrí priama reč.

Mne sa nezdá, že by bol dej vytrhnutý z kontextu. Má myšlienku... Pripomína mi to obraz z filmu Vtedy na západe, takže ani zahustenie nepotrebuje (kovboji sa vyjadrujú pohľadmi a puškou).

Takéto sú moje pocity z prečítaného. A preto dávam tip.   :-)

 

06.10.2020 12:20:49dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Také oceňuju atmosféru, ale chvílemi jsem se tak v první třetině ztrácela, kdo je kdo. Nicméně tip.

05.10.2020 16:28:52dát kritice tipLuzz

oceňuju náznaky atmosféry. ale jinak mi to přišlo hodně zamlžený a neurčitý, místy nepochopitelný. možná by chtělo ten text trochu zahustit.

05.10.2020 13:35:59dát kritice tipK3

Zvláštní, zkratkovitý způsob psaní. A ty mezery. Děj jakoby vytržený z kontextu. Čtenář vlastně neví oč běží a proč se tak dějě. Je to takový pokus. Taky jsem kdysi něco podobné psal, za moc to ale nestálo. Od té doby jsem se k něčemu podobnému nedostal. Ale rád jsem si to přečetl.

05.10.2020 13:34:55dát kritice tipK3

Zvláštní, zkratkovitý způsob psaní. Děj jakoby vytržený z kontextu. Čtenář vlastně neví oč běží a proč se tak dějě. Je to takový pokus. Taky jsem kdysi něco podobné psal, za moc to ale nestálo. Od té doby jsem se k něčemu podobnému nedostal. Ale rád jsem si to přečetl.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.