Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 443 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Babiččin sen 1/7
datum / id07.10.2020 / 511979Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
témaRodinné
sbírkaDo hor,
zobrazeno105x
počet tipů13
v oblíbených0x
Prolog

L.P. 2006

Babiččin sen 1/7

 

Babiččin sen

 

Jednou si Eliška povzdechla, že by se někdy ráda aspoň na chvilku vrátila do doby, kdy byla malá a jezdila k nám do Třebíče na prázdniny.

„Moc ráda bych se tam jednou znovu podívala.“

„Opravdu?“ podivila se babička.

„Protože na tu dobu mám nejhezčí vzpomínky.“

„To nemyslíš vážně.“

„Fakt, nejhezčí.“

„A neděláš si ze mě vrtulku, Eliško?“ vrhla na ni babička úkosem zpytavý pohled.

„Doopravdy, čestně,“ chystala se Eliška přísahat.

„Ále, vymýšlíš si.“

„Je to pravda, nedívej se tak na mě.“

„Tomu nevěřím, na tu dobu musíš mít vzpomínky jenom ty nejhorší.“

„Co to říkáš, babi? Si ze mě střílíš? Vždycky jsem byla u vás v Třebíči nejradši. Nejlepší prázdniny to byly.“

„Aspoň nelži, však vím, jak jste u nás trpěli, dávali vás k nám rodiče za trest.“

„Teda babi, jak to můžeš říct? Zeptej se, koho chceš, všichni jsme u vás byli rádi. Ani se nám nechtělo domů.“

„Kecáš. Celou dobu jste se těšili, kdy skončí prázdniny a vrátíme vás rodičům,“ přitvrzovala zkusmo babička.

„Co si to vymýšlíš? Zeptej se a dozvíš se, jak jsme domů vůbec nechtěli, každý ti to řekne…“ Teď jí to došlo. „Teda, babi!? Ty dobře víš, jak to je! Jenom to zas na mě zkoušíš!“

Ona totiž, popravdě řečeno, mívá babička takové „kapricky“ často, na což Eliška na tu chvilku pozapomněla. Třeba ten s tím vařením. Z kůže byste vyskočili, když vám naloží na talíř, jídlo postaví před vás, vy ještě nezvednete příbor, a už se ptá, jaké to je. Když jste neznalí rodinných rituálů, začnete hned s plnou pusou chválit. To je chyba. Na tu číhá, aby vás usvědčila. „To říkáš jenom tak, abys mně udělal radost, ale to nemusíš, já vím, že jsem kuchařka na baterky.“ Jestli se v tomto momentě necháte nachytat, rozpoutá se pře, při níž z její strany začnou létat vzduchem slova jako přesolené, překořeněné, nedochucené, též výrazy ostřejší: hrozné, hnusné a tak… Vy, chudáci potrefení, jídlo bráníte, ale to je jako byste hrách na zeď házeli a mezitím vám neodpustitelně stydne. Kdežto člověk znalý, v babiččině rodině ostřílený, a to už je bohudíky každý její člen, včetně nejmladšího Danečka, řekne zavčas, dokud je jídlo teplé: „Je to fakt hnusné.“ A babička, třebaže už nás má taky přečtené a ví, že je to na ni bouda, dovolí mu v poměrném klidu jíst. Navíc dá ještě nášup, když si o něj řekne, protože s nášupy babička při vaření počítá a jestli výjimečně nic nezbude, tak jen pro ni, ona zásadně jí, až se najedí všichni, přičemž až do konce odráží každou narážku slovy „O­ mě se nestarej, co se staráš.“ „No a co,“ řekne potom, když nezbude, „hlavně, že vám chutnalo.“ Tak toto si hleďte pamatovat, děti. Až přijdete k nám a dostanete od babičky najíst, nesmíte chválit, ona by vám tu chválu dlouho otloukala o hlavu a k nášupu byste se možná nedostali. Poslechněte mě, a budete si moci v poměrném klidu na jejím hnusném jídle pochutnat.

No, a toto byl druhý babiččin kapricek, co Eliška právě, i když se zpožděním, odhalila.

Hned nato, už bez hrané nedůvěry, řekla babička: „No, jestli se tam opravdu chceš podívat, můžeme tě vzít, jezdíme s dědečkem každý rok do jeho bývalých lesů, aby viděl, jak bez něj prospívají. Ale to by tě asi nebavilo.“ Najednou se rozzářila: „Mám nápad! Víš, Eliško, co my uděláme? Výletek bude! Pojedou všichni, celá rodina!“ Skoro pištěla nad skvostným nápadem.

„Myslíš? A budou chtít?“

„Já je přesvědčím. Řeknu, že je to můj dávný sen. To oni pro mě udělají.“

„To budeš fakt dobrá, babi, jestli se ti to podaří.“

„Podaří, Eli, nedělej si starosti, pojedeme.“

„Jenom si proboha nechtějte prohlížet taky ten náš bývalý byt,“ úpěl jsem, když už bylo jasné, co se tady peče, „ty lidi tam otravovat nebudeme, to ne!“

„To já nechci,“ uklidňovala mě Eliška, „jenom na dům bych se zdálky podívala. A do obchodu, kam jsme chodili každé ráno pro rohlíky. A do lesa, ke kouzelné studánce a všude, kams nás bral svým služebníčkem.“

„Ty si pamatuješ kouzelnou studánku?“

„To víš, že pamatuju, kdo se z ní jednou napije, ten se k ní vždycky bude chtít vrátit. A já jsem se napila.“

„A našeho starého renoltka taky pamatuješ?“

„A jak! Jak jsme tě poňoukali, abys jel rychleji a jak to v zatáčkách s námi vzadu házelo…“ zasnila se, „a jak jsme zpívali, když jsme jeli někam dál a…“ Pak se otočila na babičku: „Ty tomu možná pořád nevěříš, ale v Třebíči mi opravdu bylo nejlíp.“

„Nonono! A co potom tady, v Petrovicích?“

„Tady taky… Ale tam to bylo takové… Nevím. Jako dobrodružnější. Exotičtější.“

„To proto, že jste byli malí a daleko od rodičů.“

„Asi. Tak teda jedeme?“

„Pojedeme. Všichni!“ řekla už rozhodnutá babička. „Co říkáš, Jaroušku? Že je to dobrý nápad?“

„Ty máš, babičko, samý dobrý nápady.“

„A ne snad?“

Už to pro ni byla hotová věc. Tím také pro nás. Dávno jí ke štěstí scházelo, že si ještě všichni „její miláčci“ neprohlédli naše staré bydliště s okolními lesy, kde se mnou, už ve zralém věku, začínala a odkud jsme se potom stěhovali sem, na konečnou.

Na konečnou? Zkrátka sem, do Petrovic.

„Podíváme se všude, kam budeme moct autama zajet,“ obírala se babička dál svou skvělou myšlenkou.

„Pomalu, pomalu,“ chladil jsem její vášeň, „víš, kolik nás bude! S takovou kolonou chceš jezdit po lesích?“

„Však tobě to projde, pro jednou… Byly to tvoje lesy.“

„Byly, už nejsou. Neříkám, že ne, ale nebuď tak hr, neslibuj, co možná nebudeš moct splnit. Jak chceš všecko udělat? Na jeden den na tu dálku nestojí za to jet, a to tam budou všichni spát pod širákem? I Martinka? A Janinka? Nebo máš našetřeno na hotel?“

„Všechno nech na mně, Jaroušku. Víš, jak už se těším?“

„To vím, to bys nebyla ty, vydržet chvilku bez těšení. Já jenom, jestli ses neunáhlila.“

„Neboj se! O všechno se postarám sama, ty s tím nebudeš mít žádnou starost.“

„To jsem rád.“

A co, nechám to na ní. Do léta je daleko.

A ještě jsem si nalhával, že třeba zapomene.

 

Ne, na něco tak bláznivého zapomenout nemohla.

Tak se z jednoho nevinného Eliščina povzdechnutí nad krásným dětstvím v Třebíči vyklubala výprava jak hrom, hotová expedice, a zvláštní bylo, že všichni souhlasili. Jen Jarda ne, někdo prý musí zůstat s Darkem doma, protože jet se dvěma velkými psy, kteří se nemají rádi, by nebyl žádný med. (Asi jsem se dosud nikde nezmínil, že knírač Ron už nežije a mají mladého, jako rtuť neposedného hovawarta Dara.) Měl pravdu, ale jemu to i vyhovovalo, k hromadným akcím se náš Jarda jen tak nedá přemluvit. A babička by byla tak ráda právě jemu ukázala moje lesy, aby odborně posoudil, jak jsem v nich hospodařil. Utěšovalo ji jen, že si dali říct všichni ostatní.

„Bude to krása, v obálce radosti mám našetřeno dost, i na benzin vám všem dám.“

„Co je toto zase za nápad?“ ozvalo se odkudsi z kouta.

„Protože jste tak hodní a chcete mi udělat radost. Za to vás chválím, ale chvála je málo.“ A jak jsme byli shromáždění v kuchyni, šla a odněkud přinesla tu svou obálku radosti. Papírový, maličkými čísílky po jedné straně hustě popsaný pytlík, do něhož z každého našeho v jeden den vypláceného důchodu ukládá významnou částku. (Tady je namístě připomenout, že co jsme svoji, nechávám celé finanční hospodaření na ní a dobře dělám.) Z toho pytlíku teď tahala tisícovky a pětistovky a podávala přítomným šoférům po patnácti stovkách, aby měli na plnou nádrž. Jako jeden muž rázně odmítli. Vnucovala je tedy jejich lepším polovičkám, a ty, aby babičku nerozlítily, přijímaly je s omluvnými pohledy, špitajíce: „Však se uvidí.“ Jen samorost Miluška musela být vzata na milost, když bez okolků naznačila, že ty bankovky tedy zmačká a hodí do koše.

No dobře, s tebou si to vyřídím zvlášť.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

09.10.2020 11:07:41dát kritice tiprevírník

To je dobře, Jano, děkuju.

09.10.2020 09:49:23dát kritice tipvesuvanka

Moc pěkné, na výpravu se těším. Vrtulka mě rozesmála :-))) TIP

08.10.2020 14:10:03dát kritice tiprevírník

To je krásný zvyk, Karle. Umím si představit.

08.10.2020 13:41:02dát kritice tipK3

My jsme, Jardo, nejezdili k babičkám, ale k tetám a jejich dětem, každý rok a ještě teď, když objíždíme dušičky, nevštěvujeme bratrance a sestřenice, s kterými jsme řádili. Připomělo mi je to, dík.:).

07.10.2020 19:58:11dát kritice tiprevírník

Díky za účast.

07.10.2020 19:49:44dát kritice tipEvženie Brambůrková

Jó, babičky, ta mají zajímavé nápady. To jsem zvědavá na tu vaši výpravu.

07.10.2020 17:07:59dát kritice tiprevírník

Nemáš ve všem vidět zádrhele, Luboši, když tam žádný nejsou.

Renato, pomalu, nevím, jestli ti to za tu zvědavost vůbec bude stát. Ale děkuju předem.

07.10.2020 16:47:30dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Babička všechno zařídí. Jak vidím, přípravy už udělala. Co bude dál? jsem zvědavá...

07.10.2020 16:23:01dát kritice tipKočkodan

Já jsem si u názvu (maje již mnohadílné čtenářské zkušenosti) na milisekundu pomyslel, že bude Evža psát o své mamince. Tím ovšem nenaznačuji zklamání, že ses ty věnoval Janince.

07.10.2020 13:36:441 tipů dát kritice tiprevírník

No jo, ona už taková ta naše babička je.

07.10.2020 12:58:04dát kritice tipblacksabbath

Expedice....jupí.... do lesa a ke kouzelné studánce....aaa..."neděláš si ze mě vrtulku"....to je vtipné...:-)))).....*/***********

07.10.2020 12:37:22dát kritice tiprevírník

Myslím, že tak to je snad ve většině rodin, bylo by smutné, kdyby ne. Ale děkuju ti, Ludmilo, za tvou chválu.

07.10.2020 12:10:31dát kritice tipAlegna

na Vaší rodně je krásné, jak držíte pohromadě..... výlet to bude jistě památný :))***

07.10.2020 10:25:08dát kritice tiprevírník

No tak to stejné, co jsem teď psal Ireně, směřuje i k tobě, Diano. I s poděkováním.

07.10.2020 10:24:001 tipů dát kritice tiprevírník

Ireno, nevím, jestli je to k těšení, jenom takové vzpmínání. Ale děkuju za důvěru.

07.10.2020 10:14:52dát kritice tipDiana

Tak na tu výpravu se moc těším! :-)))

07.10.2020 09:13:37dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, expedice může vyrazit, mají natankováno a já se těším na další příhody...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.