Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 443 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Samota
datum / id08.10.2020 / 512052Vytisknout |
autorKarelVáchaJr.
kategorieSmíšené veršeDalší dílo autora
zobrazeno32x
počet tipů0
v oblíbených0x
Samota

Člověk na židli sedí,

život na zdi promítá.

Ve své duši vidí, 

jak touha touhu polyká.

Svůj život bledě vidí,

myšlenky temné zamyká.

Ve svém srdci tiše slídí,

vzpomínky šťastné odmyká.

Myšlenka myšlenku střídá.

 

Chuť po lásce veliká,

ale není na blízku.

Slza z oka stéká,

odplavuje vzpomínku.

Duše z lehka vzlyká,

podtrhává morálku.

Naděje alespoň ňáká,

drží kouzlo zázraku.

V lásku věří.

 

Sám se sebou bojuje,

ve svém nitru ponořen.

Slídí kde se skrývá naděje,

nezdarem bývá udeřen.

Avšak není poražen.

 

Člověk před zrcadlem stojí,

do tváře své pohlíží.

Uvědomuje si lásku svojí,

jenž jeho osobě náleží.

Oči odhodlání skrývají,

jenž ústa říci touží

i vášeň v sobě mají,

ale strachu bohužel slouží.

Nepřítelem je silným moc. 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

08.10.2020 19:54:241 tipů dát kritice tipNorsko 1

Moc jsem se nepobavil, ani nezamyslel. Poezie podle Muamarka- rubání dříví



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.