Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 442 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Zjevení
datum / id08.10.2020 / 512054Vytisknout |
autorDN
kategoriePoezie v prózeDalší dílo autora
témaFilosofické
zobrazeno39x
počet tipů0
v oblíbených0x
Zjevení

Kráčím po krvavé linii.

Kolem se točí v kruhu výjevy násilí a bezpráví.

Cítím tu bolest, cítím veškerou bolest světa.

Vsakuje se do morku kostí. 

 

Mraky stékají po chodnících.

Oceán se propadá do středu země. 

Nevím, jestli se lidé někdy změní. 

Jestli se oprostí od dějin prosáklých násilím. 

 

Kolik slz by bylo potřeba, abys mě vyslyšel? 

Co musím říct, abys pochopil, že tudy cesta nevede?

Jak nejlépe vyjádřit neodbytnou prázdnotu? 

Jak vyjádřit nesouhlas?

Jak bojovat s bezradností? 

 

Někdy mi přijde, že jen já vidím jaký svět skutečně je. 

Lidé jsou tak otupělí, ale já ani s hrstí léků nepřestávám vnímat okolní svět. 

Promlouvá ke mně. 

Stačí naslouchat. 

 

Lidské činy mě nepřestávají děsit.

Některé se nedají pochopit. 

Některé se nedají odpustit. 

 

Břehy se lámou. 

Lidé šeptají. 

Otevřela se další Pandořina skříňka. 

Proč se tak divíš, když někomu vezmeš práva dřív nebo později jeho frustrace vzroste a vyústí ve vztek. 

Svět stále hledá balanc. 

Všichni jsme si rovni. 

Kdy to konečně pochopíš?

Kolik krve, ještě potřebuješ vidět?

Kolik životů chceš mít na svědomí? 

Možná se lidé nepovažují za zvířata, ale zvířecí krutost je ani s postupem evoluce neopouští. 

 

Skály se lámou.

Hladina zvedá.

Les zaživa pojídá oheň.

Ten neustálý křik.

Oblohu zaplavuje smog. 

 

Být lhostejný se stalo novou módní vlnou. 

Nepřipouštět si pravdu, uzavřít se ve své bublině se stala cesta ke zmírnění vlastního utrpení. 

Na co znát názor ostatních?

Proč nabourávat vlastní svět? 

 

Jsme slepí, dobrovolně jsme se vzdali zraku. 

Každý z nás se může dostat na pranýř. 

Přehlížení není cesta. 

Opravdu by sis přál skončit ukamenovaný dětmi?

Opravdu je nutné neustále přihlížet utrpení? 

To už se skutečně nedokážeš vžít do ostatních? 

 

Začarovaný kruh. 

Bolest plodí pouze bolest. 

Nic víc se za tím neskrývá. 

Copak je svět červenočerný? 

Copak může být pravda jedné barvy?

Jak může někdo říct, že znamenám méně, jen proto jaký jsem? 

Jestli věříš v boha, myslíš, že tohle je svět, který si přál, abychom stvořili?

 

Možná je se mnou něco špatně, ale někdy mám pocit, že cítím veškerou bolest světa. 

Stačí jen otevřít dveře a zaplaví moje malé tělo. 

Trhá ho na kusy. 

Trhá ho na kusy. 

Možná kdybys zažil ten pocit. 

 

Všichni jsme něčí oběti.

Všichni jsme oběti

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.