Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kluk z nemocnice

Výběr: Lakrov, Gora
10. 10. 2020
13
22
822
Autor
K3
 
Nastoupil jsem do špitálu, abych absolvoval transplantaci ušního bubínku. Při sérii předoperačních vyšetření si se mnou doktoři celkem zahrávali, a tak mi zbývalo mezi jednotlivými úkony dost času i na čtení. Měl jsem s sebou soubor povídek od Bradburyho a mohlo to být celkem fajn. Nebýt toho kluka. Na pokoji nebylo takřka nikoho jiného slyšet než jeho skřehotavý, neobyčejně protivný hlas. Stále dokola žvanil o všem možném, pokoušel se o různé vtipy, kterým se ostatní smáli, ale mně lez příšerně na nervy. Ignoroval jsem ho, protože nesnáším lidi, kteří se rádi předvádějí a za každou cenu na sebe chtějí upozornit. Domníval jsem se, že tenhle, kdoví zda plnoletý, kluk se snaží něco dohnat; žvanil a žvanil a žvanil jako o závod. Jenom občas, když už nemohl, se na chvíli odmlčel, jako kdyby se sám zamýšlel nad tím, co to vykládá za nesmysly. Vzápětí v nich ale zase pokračoval.
„Toho mi byl čert dlužen,“ napadlo mě v duchu.
Vytušil, že ho nemám rád. Kolikrát se na mě při tom žvanění mimoděk podíval, jestli se směji i já, a určitě mu došlo, že je mi naprosto lhostejný.
Klid byl od něho hlavně při jídle. Nejspíš si ho rád vychutnával, i když se kolikrát nedalo jíst. Nimral se v něm pomalu jako já, když jsem byl malé dítě.
O to víc jsem s ním sám spěchal, abych se dostal co nejdřív zpět a mohl se alespoň na chvíli v klidu vrátit k rozečtené povídce.
Jednou v poledne jsem do jídelny odešel bez županu. Uvědomil jsem si to, až když k obědu přicházeli ostatní. Bylo to samozřejmě nevhodné, a tak jsem se pro něj vrátil...
Stál u mojí postele a prohlížel mou knihu. Když mě uviděl, rychle ji položil na místo, trochu zčervenal a docela slušně se omluvil.
„Promiňte, jen mě zajímalo, co čtete.“
To mi nijak nevadilo, byla to sice trochu drzost, ale omluvil se a to umím ocenit. Překvapil mě však tón jeho hlasu. Zněl jinak, než když vykládal ty hlouposti. Najednou bylo slyšet hlas zadumaného kluka. Všiml jsem si, že má na nočním stolku několik jiných knížek, o ty ale nejevil zájem.
Postřehl to.
„Nestačil bych je přečíst,“ řekl a já ho chápal. Na nějaké romány nebývá v nemocnici čas.
„Můžeš si ji půjčit,“ nabídl jsem mu.
„To bych rád. Jsou v ní krátké povídky.“
Sotva znatelně se pousmál. Zmínil se, jaký je čtenář. Kolik jich dřív doma přečetl a jaké by ještě rád stihl, načež se mu jaksi zastřel hlas a přestal mluvit.
Knížku jsem mu nechal a on mi půjčil ty své, abych si je alespoň prolistoval.
Najednou byl božský klid.
Do jedné jsem se pustil i já, ale nezaujala mě. Vzal jsem si tedy notes, že si budu něco psát, ale ani to mi nešlo. Snad tou operací.
Později, když už jsem ji měl za sebou a přivezli mě zpátky z pooperačního pokoje, abych druhý den nato po různých dodatečných prohlídkách opustil nemocnici, tam nebyl.
Uplynul den a já se chystal k odchodu. Jeho knihy jsem mu položil na noční stolek a čekal, až se objeví, abych si vzal tu svou. Ještě ji měl na posteli rozevřenou, jako kdyby si jenom někam odskočil. Docela mě zajímalo, jestli se mu líbí. Když se nevracel, vzal jsem si ji sám a zašel se na něj zeptat svého souseda.
„Ten už se odtud asi nedostane,“ řekl tiše. „Má už kolikátou operaci, ale doktoři to dokáží pouze zpomalit,“ mluvil rychle. „Pravděpodobně přijde o hlasivky. A nejhorší je, že to všechno ví a přitom dělá, že mu nic není.“
Jako by mě udeřil kladivem.
Poděkoval jsem, ale ještě dřív, než jsem zamířil k východu, vrátil jsem rozevřenou knížku zpět. Tam, odkud jsem ji vzal.
 
 
 
 

22 názorů

K3
před 8 měsíci
Dát tip

8hanka, dík za tip.


K3
13. 02. 2021
Dát tip

Zbora, děkuji moc, překvapil jsi mě. Dík za citát.


Zbora
13. 02. 2021
Dát tip K3

Úlohou spisovetele je vyprávět zajímavé příbehy. M. Wiewegh

Dlouho jsem s tím citátem měl problém, a vnitřně s ním hluboce nesouhlasil, ale jak stárnu, zjišťuju, že to skutečně kolikrát stačí.

Každopádně dojemné.


K3
26. 11. 2020
Dát tip

Marcelo, děkuju za čtení a odezvu. Vážím si jí o to víc, že ji napsal někdo, kdo to prostředí tak dobře zná. 


Marcela.K.
26. 11. 2020
Dát tip K3

Tato povídka je mi velmi blízká. Snad proto, že jsem v tom prostředí pracovala. Často si spolupacienti stěžovali na toho,či tu... a přitom nevěděli, že jejich diagnóza je v podstatě "prkotina", proti tomu, čím prochází jejich spolunocležník. Hezky jsi to sepsal. "nestihl bych je přečíst"... to mě zasáhlo asi nejvíc. Možná proto, že právě třídím vlnu o které moje maminka říkala, že už ji do smrti nevyplete. Sice jsem její zálibu podědila, ale  té vlny už mám tolik... Naštěstí moje malá vnučka chce taky umět plést a háčkovat ;-)


K3
26. 11. 2020
Dát tip

Lakrov, děkuji za čtení a hodnocení. Tak my to opravdu přišlo, když jsem z nemocnice tenkrát odcházel. Naproti tomu věřím, že tvůj zdravotní stav se otočí k lepšímu:).


Lakrov
26. 11. 2020
Dát tip

 Tohle mě dost zasáhlo (i když připouším, že ten "zásah" může být částečně způsoben mým současným zdravotním stavem). Že ten příběh spěje ke špatnému konci přitom tuším už od slov ...kluk se snaží něco dohnat... a předpokládám, že tenhle náznak v úvodním odstavci byl od autora záměrný. Z posledních dvou vět zamrazí. Tip.


K3
27. 10. 2020
Dát tip

Tak jo, Ireno, když myslíš.


Gora
27. 10. 2020
Dát tip

Karle, mohla bych nominovat do PM/říjen?


K3
15. 10. 2020
Dát tip

Přemku, dík za čtení a hodnocení.


lastgasp
14. 10. 2020
Dát tip

Mám několik zkušeností ze špitálů a zažil jsem dost podobných situací. U autora hodnotím velmi dobře vystiženou sevřenou atmosféru, pocity a náladu nemocničního pokoje. Konec příběhu má zrychlený děj a je dobře, že se vyhnul větší dramatičnosti. Bezva.


K3
12. 10. 2020
Dát tip

Máš pravdu, Thea, Tak to je. Děkuju za čtení.


Mám ráda tyhle názorové zvraty v životě člověka. Je to poučné pro příště :)


K3
11. 10. 2020
Dát tip

black, a já ti děkuju za čtení.


dočetla jsem......moc pěkně jsi se s námi o příběh podělil....*/********


K3
11. 10. 2020
Dát tip

Renato, asi máš pravdu i ty. To mi právě utkvělo v paměti, protože jsem si to tak taky myslel. Dík za čtení.


K3
11. 10. 2020
Dát tip Gora

Irčo, dík za čtení. S kritickými výtkami souhlasím, Luzz má pravdu. S tou poslední větou jsem se dlouho rozmýšlel. Byla původně ještě delší. Nakonec jsem to zjednodušil takhle a nechal. Jinak jsem si to veskrz vymyslel. Ten protivný kluk tam ale byl, a nevěděl jsem, že je na tom tak špatně. Když jsem odcházel, byli jsme chvíli na pokoji sami a tak jsem s ním prohodil pár vět a zjistil, že je lepší než jsem si myslel.


K3
11. 10. 2020
Dát tip

Luzz, myslel jsem že tady totálně propadnu. Takže nakonec jsem rád jak to dopadlo. Co s T? To nechám ta tobě. Ty víš přece nejlíp jak se rozhodnout. Dík za čtení.


bixley
11. 10. 2020
Dát tip blacksabbath

Příběhy odpozorované ze života jsou vždycky nejlepší. Možná si to tím žvaněním chtěl užít, než o hlasivky přijde definitivně. Asi bych taky skončila tou rozevřenou knížkou. Čtenář si domyslí. příběh mě moc zaujal.


Gora
10. 10. 2020
Dát tip blacksabbath

Karle, oceňuji tenhle osobní příběh, vítám, když je autor v dílku schopen sebereflexe.

Poslední věta by tam podle mého nemusela už být, ten protimluv ve větě s jídlem také. Možná by květnatější jazyk dílku opravdu prospěl, jak poznamenává Luzz. Jinak pěkné. 


Luzz
10. 10. 2020
Dát tip K3

není to špatný. i když člověk tak nějak od prvních řádků ví, že ten kluk asi nedopadne dobře. začátek je trochu krkolomný a místy zbytečně doslovný... a občas jako by sis odporoval - třeba scéna s jídlem - "Nejspíš si ho rád vychutnával, i když se kolikrát nedalo jíst. Nimral se v něm pomalu jako já, když jsem byl malé dítě." - ono si lze něco vychutnávat a zároveň se v tom nimrat? nevim, no. naopak konec mi připadne trochu uspěchaný, příliš heslovitý.

ale celkově oceňuju, že jsi nesklouzl k nějakým srdceryvným scénám (téma vybízí)... mám ti dát tip? anebo si ho mám narvat do špic?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru