Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 443 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Idylka
datum / id10.10.2020 / 512135Vytisknout |
autorGora
kategorieJen tak pro radostDalší dílo autora
zobrazeno310x
počet tipů29
v oblíbených0x
Prolog

Idylka

Bylo slunné říjnové odpoledne, právě jsme odněkud přijeli a z výšky nad výběhem našich zvířat se těšili z přírůstků dvou prasnic, mangalic Toničky a Janičky Červené.

Do slámy se právě zahrabávala a zase vylézala dvoudenní selátka. Opodál dováděla skupinka dvouměsíčních. Radost pohledět!

Přeštičák, kanec Hubert –  jejich otec s obrovskou hlavou, zuby a kly   roční výrostci, ovečky i kozy špacírují na slámě kolem mláďat a vládne naprostá pohoda. Pět koťat cizí polodivoké kočky se rozkošnicky protahuje v pelechu na seně. Na dohled mají rybníček a lesík. Ráj. 

„Koukni, zrovna to nejmenší selátko z těch nových asi zapadlo do bahna, raději tam jdu a vyndám ho, aby se odtud vůbec samo dostalo,“ povídá manžel a já chápavě pokývnu. Opravdu – stojí tam, jako by nemohlo vylézt, je ještě slabounké.

Slezl po žebříku do výběhu, popleskal po hřbetě nejochočenější prasnici Janičku, která ho uvítala spokojeným chrochtáním, a vydal se k bahništi. Popadl tvorečka velikosti čivavy do náruče a poponesl ho k mámě.

Vtom sele vykviklo.

Během vteřiny byla celá skupina prasat, koz a ovcí na nohou a všechno to letělo k mému manželovi, také půltuňák Hubert, kterého už několik let mylně považujeme za vysloužilého „staříka“. Výhružným chrochtáním a neskutečnou rychlostí, kterou se rozběhnul, toho staříka nepřipomínal ani náhodou a jeho několikaleté kulhání vzalo za své.

„Polož hned to sele,“ křičela jsem na muže, protože ta prudká změna nálady celé skupiny, jak jsem ji zhora pozorovala, nevěstila nic dobrého. Najednou se mi vybavilo, jak jsme před pár roky z výběhu vynášeli selata – kanečky do připravené bedny a vezli k veterinářce na nezbytný zákrok, a i tehdy se manželův úprk se selaty v náručí málem změnil v běh o život.  Tonička a Janička mu řvaly za zády, já rychle otevírala a hlavně za ním zavírala branku, aby ho nenapadly.

Teď se situace opakovala. Jak jsme na to jen mohli zapomenout? Muž položil sele opatrně na trávník a jal se šplhat ven z výběhu. Na poslední chvíli. Jeho železné nervy na vyviklaných šprušlích byly hodny obdivu.

Zvířata ještě dlouho funěla a neklidně přecházela pod žebříkem. Abych je odtud odlákala, házela jsem jim tvrdé rohlíky.

Když jsme odcházeli, selátka naháněla mámy, chtěla pít. Hubert a ostatní kolem nich vytvořili ochranný kruh a všechno bylo zase zalité sluncem.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.10.2020 11:15:16dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Uhlíku, za milý kmentář a nahlédnutí k nám...

24.10.2020 11:13:45dát kritice tipuhlík1

Už ta jména dělají z prasat prasátka.

14.10.2020 21:52:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Přemku, jsem ráda, žes i ty, křtěný Vltavou, jsi četl!

14.10.2020 21:45:01dát kritice tiplastgasp

Barvitě napsaná epizodní příhoda s napětím a laskavým řešením. Cením si rozvité pozornosti komentátorů. Pro mě cenná zkušenost, protože již od dětství jsem si myslel, že brambory rostou na stromě. Prostě, prařské dítě ulice. Bezva a tip.

12.10.2020 15:30:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

KK, venkované to mají vždy podobně:-), díky...

12.10.2020 11:03:51dát kritice tipKarpatský knihomoľ
redaktor poezie

Sympatické postrehy zo spolužitia. Je mi to blízke.

11.10.2020 19:34:24dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Luďku!

11.10.2020 19:16:35dát kritice tipoleandr

pěkné

11.10.2020 18:31:09dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, Theo... no, tady se pořád něco děje:-)

11.10.2020 17:18:26dát kritice tipThea v tramvaji

Drama!!! Prasátka jsme nikdy neměli. Je to s nimi dobrodrůžo, koukám :) Pěkně jsi to popsala. Úplně to vidím! 

11.10.2020 16:02:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Oldjerry, díky:-)), ještě to natáčet, to by byla groteska... 

11.10.2020 15:36:16dát kritice tipOldjerry
korektor

To by bylo video... ale tohle je taky dobré - stačí jen trochu představivosti...

11.10.2020 14:25:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, díky... no, škoda.

11.10.2020 14:22:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jirko, děkuji za komentář a zároveň vlídné porovnání s janou -  Vesuvankou...

11.10.2020 11:54:15dát kritice tipK3

Rozkošné, je z toho cítit vůně statku. Škoda že jsme se tam tenkrát u vás nestavili.

11.10.2020 11:08:111 tipů dát kritice tipa2a2a

Milé, laskavé a také zajímaé. Podobně o svých sopkách píše Vesuvanka. U obou je zřetelný nadhled a zaujetí současně.

11.10.2020 10:59:57dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, žebřík je jen provizor, dá se k nim jít normálně brankami, ale muž potřeboval rychle utéct:-))), díky moc.

11.10.2020 10:47:111 tipů dát kritice tipvesuvanka

Moc pěkné vyprávění, mámy své děti brání, a zde nejen mámy... Ještě, že to dobře dopadlo, slézt po vyvikladných šprušlích žebříku vyžadovalo pevné nervy. Líbí se mně i fotky, zajímavá prasátka s bílým pruhem :-))). TIP

11.10.2020 10:11:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Diano, to jsi mne rozesmála:-)), to je pravý proužek... Ty jejich mámy jsou dorezava, chundelaté, Hubert má ten proužek... mají to po něm!

11.10.2020 10:09:171 tipů dát kritice tipDiana

Je to hezké! Nejdřív jsem myslela, že prasátka mají na sobě navlečený bílý proužek pro identifikaci ...;-)))

11.10.2020 10:07:02dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Di, děkuju, je to jen takové čtení na neděli, chtěla jsem ukázat část našich zvířat... něco hezkého...

11.10.2020 10:04:36dát kritice tipDiana

Pobavilo :-))) 

11.10.2020 09:56:45dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Aha, tak to jo. Pokud jde o kozy, tak to je mi jasné, proč se chovají.

11.10.2020 09:45:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, jména mají jen tři - a ta jsou nedotknutelná... dvě prasnice T. + J. a Hubert.

Je to, jak jsem psala, docela vzácné plemeno mangalic /maďarské divoké prase křížené s domácím/ a českého přeštického kance a je o ně velký zájem, takže něco se dejme tomu po roce a půl prodá, něco je pro nás a širší rodinu. Kozy jsou na vypásání prudkého svahu, kam se nedostaneš se sekačkou , a dvě ovečky také...

11.10.2020 09:38:54dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

A co s tolika prasaty děláte? Navíc jim dáváte jména.

11.10.2020 09:31:23dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji - přesně! Díky...

11.10.2020 09:30:45dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Jardo... no, až moc živo. Hubert se má k světu!! Je to dáreček, který jsem si koupila k narozeninám. Měl být utracen.

11.10.2020 09:29:14dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Renato, musíme na čas oddělit Huberta... díky za hezký komentář:-)

11.10.2020 09:27:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hani, díky, no, ta naše mají asi hektarový výběh, mají se moc dobře, a tak jsou mírná, ale ta nová selátka je nějak učinila ostražitějšími!!

Díky za tvoji vzpomínku, jak jste "venčili" :-)))

11.10.2020 08:12:44dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Drama slunného odpoledne. :-)

11.10.2020 08:00:491 tipů dát kritice tiprevírník

Máte tem pěkně živo, až oči přecházejí. A to ještě nevíme o všem vašem zvířectvu.

Ten zážitek po selecím vykviknutí bych si sám nerad vyzkoušel.

11.10.2020 07:57:19dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Irčo, těch prasat máte od loňska opravdu hodně! Úplně jsem trnula.  Hezky jsi ukázala, jak zvířata citlivě reagují, když se něco stane mláděti. Manžel měl opravdu železné nervy. Moc hezký příběh ze života.

11.10.2020 00:26:231 tipů dát kritice tip8hanka

pochádzam z dediny, viem, že každá mama si bráni mláďa, prasnička vie byť veľmi nebezpečná, kanec ani nevravím...manžel má môj hlboký obdiv...

pamätám si, ako rodičia vypustili z chlievika prebehnúť sa po dvore 120 kg "prasiatko" ,  pravdepodobne sa v ňom prebudila "španielska" krv, ako o tom báječne hovorili Šimek s Grossmanom v poviedke "Jak jsme chovali užitečné zvíře", utekali sme pred ním, kade sa dalo...ani neviem, ako sa nám ho podarilo nakoniec dostať späť do chlievika...

11.10.2020 00:10:33dát kritice tipRadovan Jiří Voříšek

Jo jo, prasata jsou učenlivá, inteligentní, ... někdy i záludná, kousnou třeba zezadu

10.10.2020 23:57:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

No, Radovane, vidíš, my to dříve nevěděli,  jinak se chovají ta Tonička s Janičkou a Hubert jako psi, tedy jsou právě tak tak přítulní a milí... Dík! Potěšils vzpomínkou.

10.10.2020 23:52:231 tipů dát kritice tipRadovan Jiří Voříšek

Mamka i taťka byli z dědiny, všichni příbuzní měli prasata (mimo jiné). Nebylo radno lézt ke svini, když měla mladý. Párkrát mě nabrly rypákem, když jsem si hrál se selátky. Stalo se mi jednou v noci, když jsem šel z vlaku na tábořiště - zakopl ve tmě o podsvinče, zakvičelo ... zachraňoval jsem se před bachyní skokem do řeky.

Díky za připomenutí mládí.

10.10.2020 23:48:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, gabi!

Pod článkem je skutečně náš Hubert a dva vrhy jeho selat... malá a starší... a nad naše skupinka... všichni se tam snaše nevešli :-)

10.10.2020 23:35:091 tipů dát kritice tipgabi tá istá

idylka mala dramatický spád, nechcela by som zažiť, podarilo sa ti udržať čitateľa v napätí, nevedela som, ako to skončí, našťastie dobre *

10.10.2020 22:38:46dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Luboši, máš zase pravdu, je to dvojsečná, ošemetná záležitost, díky za slova!

10.10.2020 22:33:121 tipů dát kritice tipKočkodan

Když se zvěři bere sele,

končívá to nevesele,

stačí malá chvilinka

a v hrůzu přejde idylka.

Však nevšímat si pašíka,

pokud v blátě naříká?...

10.10.2020 21:52:38dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži, já, pokud mají čerstvě selata, taky ne... dík!

10.10.2020 21:51:421 tipů dát kritice tipEvženie Brambůrková

Vzbuzují zasloužený respekt. Já bych tam nelezla ani za zlaté tele. :-)

10.10.2020 21:49:471 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ivi, to jsem ráda, že se ti vyprávění líbí... o nervy to bylo, zničeho nic takové pozdvižení kvůli seleti! Dobře to dopadlo.

10.10.2020 21:36:251 tipů dát kritice tipblacksabbath

Uffff....dobře to dopadlo.......jak se může poklidné, sluníčkové odpoledne změni v horror..po přečtení první části jsem čekala úplně...ale úplně něco jiného.....hahaha....Jeho železné nervy na vyviklaných šprušlích byly hodny obdivu......  tak to bych chtěla vidět v reálu.....ne...nejsem škodolibá....to je obdivuhodné......jak jsi tenhle moment dokázala zachytit...*/******************************* P.S. dokreslující fotky jsou boží:-)))))



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.