Ano, Jene:_), jezdíme si pro ně do pekárny v Srníně:-)), dík!

JJ poetický popis každodenního života na farmě. A zas ty suché rohlíky, asi neuvěřitelná spotřeba chi chi chi.....

Díky, Uhlíku, za milý kmentář a nahlédnutí k nám...

Už ta jména dělají z prasat prasátka.

Přemku, jsem ráda, žes i ty, křtěný Vltavou, jsi četl!

Barvitě napsaná epizodní příhoda s napětím a laskavým řešením. Cením si rozvité pozornosti komentátorů. Pro mě cenná zkušenost, protože již od dětství jsem si myslel, že brambory rostou na stromě. Prostě, prařské dítě ulice. Bezva a tip.

KK, venkované to mají vždy podobně:-), díky...

Sympatické postrehy zo spolužitia. Je mi to blízke.

Díky, Luďku!

pěkné

Děkuju, Theo... no, tady se pořád něco děje:-)

Drama!!! Prasátka jsme nikdy neměli. Je to s nimi dobrodrůžo, koukám :) Pěkně jsi to popsala. Úplně to vidím! 

Oldjerry, díky:-)), ještě to natáčet, to by byla groteska... 

To by bylo video... ale tohle je taky dobré - stačí jen trochu představivosti...

Karle, díky... no, škoda.

Jirko, děkuji za komentář a zároveň vlídné porovnání s janou -  Vesuvankou...

Rozkošné, je z toho cítit vůně statku. Škoda že jsme se tam tenkrát u vás nestavili.

Milé, laskavé a také zajímaé. Podobně o svých sopkách píše Vesuvanka. U obou je zřetelný nadhled a zaujetí současně.

Jani, žebřík je jen provizor, dá se k nim jít normálně brankami, ale muž potřeboval rychle utéct:-))), díky moc.

Moc pěkné vyprávění, mámy své děti brání, a zde nejen mámy... Ještě, že to dobře dopadlo, slézt po vyvikladných šprušlích žebříku vyžadovalo pevné nervy. Líbí se mně i fotky, zajímavá prasátka s bílým pruhem :-))). TIP

Diano, to jsi mne rozesmála:-)), to je pravý proužek... Ty jejich mámy jsou dorezava, chundelaté, Hubert má ten proužek... mají to po něm!

Je to hezké! Nejdřív jsem myslela, že prasátka mají na sobě navlečený bílý proužek pro identifikaci ...;-)))

Di, děkuju, je to jen takové čtení na neděli, chtěla jsem ukázat část našich zvířat... něco hezkého...

Pobavilo :-))) 

Aha, tak to jo. Pokud jde o kozy, tak to je mi jasné, proč se chovají.

kvaji, jména mají jen tři - a ta jsou nedotknutelná... dvě prasnice T. + J. a Hubert.

Je to, jak jsem psala, docela vzácné plemeno mangalic /maďarské divoké prase křížené s domácím/ a českého přeštického kance a je o ně velký zájem, takže něco se dejme tomu po roce a půl prodá, něco je pro nás a širší rodinu. Kozy jsou na vypásání prudkého svahu, kam se nedostaneš se sekačkou , a dvě ovečky také...

A co s tolika prasaty děláte? Navíc jim dáváte jména.

kvaji - přesně! Díky...

Díky, Jardo... no, až moc živo. Hubert se má k světu!! Je to dáreček, který jsem si koupila k narozeninám. Měl být utracen.

Renato, musíme na čas oddělit Huberta... díky za hezký komentář:-)

Hani, díky, no, ta naše mají asi hektarový výběh, mají se moc dobře, a tak jsou mírná, ale ta nová selátka je nějak učinila ostražitějšími!!

Díky za tvoji vzpomínku, jak jste "venčili" :-)))

Drama slunného odpoledne. :-)

Máte tem pěkně živo, až oči přecházejí. A to ještě nevíme o všem vašem zvířectvu.

Ten zážitek po selecím vykviknutí bych si sám nerad vyzkoušel.

Irčo, těch prasat máte od loňska opravdu hodně! Úplně jsem trnula.  Hezky jsi ukázala, jak zvířata citlivě reagují, když se něco stane mláděti. Manžel měl opravdu železné nervy. Moc hezký příběh ze života.

pochádzam z dediny, viem, že každá mama si bráni mláďa, prasnička vie byť veľmi nebezpečná, kanec ani nevravím...manžel má môj hlboký obdiv...

pamätám si, ako rodičia vypustili z chlievika prebehnúť sa po dvore 120 kg "prasiatko" ,  pravdepodobne sa v ňom prebudila "španielska" krv, ako o tom báječne hovorili Šimek s Grossmanom v poviedke "Jak jsme chovali užitečné zvíře", utekali sme pred ním, kade sa dalo...ani neviem, ako sa nám ho podarilo nakoniec dostať späť do chlievika...

Jo jo, prasata jsou učenlivá, inteligentní, ... někdy i záludná, kousnou třeba zezadu

No, Radovane, vidíš, my to dříve nevěděli,  jinak se chovají ta Tonička s Janičkou a Hubert jako psi, tedy jsou právě tak tak přítulní a milí... Dík! Potěšils vzpomínkou.

Mamka i taťka byli z dědiny, všichni příbuzní měli prasata (mimo jiné). Nebylo radno lézt ke svini, když měla mladý. Párkrát mě nabrly rypákem, když jsem si hrál se selátky. Stalo se mi jednou v noci, když jsem šel z vlaku na tábořiště - zakopl ve tmě o podsvinče, zakvičelo ... zachraňoval jsem se před bachyní skokem do řeky.

Díky za připomenutí mládí.

Díky, gabi!

Pod článkem je skutečně náš Hubert a dva vrhy jeho selat... malá a starší... a nad naše skupinka... všichni se tam snaše nevešli :-)

idylka mala dramatický spád, nechcela by som zažiť, podarilo sa ti udržať čitateľa v napätí, nevedela som, ako to skončí, našťastie dobre *

Luboši, máš zase pravdu, je to dvojsečná, ošemetná záležitost, díky za slova!

Když se zvěři bere sele,

končívá to nevesele,

stačí malá chvilinka

a v hrůzu přejde idylka.

Však nevšímat si pašíka,

pokud v blátě naříká?...

Evži, já, pokud mají čerstvě selata, taky ne... dík!

Vzbuzují zasloužený respekt. Já bych tam nelezla ani za zlaté tele. :-)

Ivi, to jsem ráda, že se ti vyprávění líbí... o nervy to bylo, zničeho nic takové pozdvižení kvůli seleti! Dobře to dopadlo.

Uffff....dobře to dopadlo.......jak se může poklidné, sluníčkové odpoledne změni v horror..po přečtení první části jsem čekala úplně...ale úplně něco jiného.....hahaha....Jeho železné nervy na vyviklaných šprušlích byly hodny obdivu......  tak to bych chtěla vidět v reálu.....ne...nejsem škodolibá....to je obdivuhodné......jak jsi tenhle moment dokázala zachytit...*/******************************* P.S. dokreslující fotky jsou boží:-)))))