Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Idylka

10. 10. 2020
30
46
1706
Autor
Gora

Bylo slunné říjnové odpoledne, právě jsme odněkud přijeli a z výšky nad výběhem našich zvířat se těšili z přírůstků dvou prasnic, mangalic Toničky a Janičky Červené.

Do slámy se právě zahrabávala a zase vylézala dvoudenní selátka. Opodál dováděla skupinka dvouměsíčních. Radost pohledět!

Přeštičák, kanec Hubert –  jejich otec s obrovskou hlavou, zuby a kly   roční výrostci, ovečky i kozy špacírují na slámě kolem mláďat a vládne naprostá pohoda. Pět koťat cizí polodivoké kočky se rozkošnicky protahuje v pelechu na seně. Na dohled mají rybníček a lesík. Ráj. 

„Koukni, zrovna to nejmenší selátko z těch nových asi zapadlo do bahna, raději tam jdu a vyndám ho, aby se odtud vůbec samo dostalo,“ povídá manžel a já chápavě pokývnu. Opravdu – stojí tam, jako by nemohlo vylézt, je ještě slabounké.

Slezl po žebříku do výběhu, popleskal po hřbetě nejochočenější prasnici Janičku, která ho uvítala spokojeným chrochtáním, a vydal se k bahništi. Popadl tvorečka velikosti čivavy do náruče a poponesl ho k mámě.

Vtom sele vykviklo.

Během vteřiny byla celá skupina prasat, koz a ovcí na nohou a všechno to letělo k mému manželovi, také půltuňák Hubert, kterého už několik let mylně považujeme za vysloužilého „staříka“. Výhružným chrochtáním a neskutečnou rychlostí, kterou se rozběhnul, toho staříka nepřipomínal ani náhodou a jeho několikaleté kulhání vzalo za své.

„Polož hned to sele,“ křičela jsem na muže, protože ta prudká změna nálady celé skupiny, jak jsem ji zhora pozorovala, nevěstila nic dobrého. Najednou se mi vybavilo, jak jsme před pár roky z výběhu vynášeli selata – kanečky do připravené bedny a vezli k veterinářce na nezbytný zákrok, a i tehdy se manželův úprk se selaty v náručí málem změnil v běh o život.  Tonička a Janička mu řvaly za zády, já rychle otevírala a hlavně za ním zavírala branku, aby ho nenapadly.

Teď se situace opakovala. Jak jsme na to jen mohli zapomenout? Muž položil sele opatrně na trávník a jal se šplhat ven z výběhu. Na poslední chvíli. Jeho železné nervy na vyviklaných šprušlích byly hodny obdivu.

Zvířata ještě dlouho funěla a neklidně přecházela pod žebříkem. Abych je odtud odlákala, házela jsem jim tvrdé rohlíky.

Když jsme odcházeli, selátka naháněla mámy, chtěla pít. Hubert a ostatní kolem nich vytvořili ochranný kruh a všechno bylo zase zalité sluncem.


46 názorů

Gora
01. 01. 2021
Dát tip

Ano, Jene:_), jezdíme si pro ně do pekárny v Srníně:-)), dík!


Gora
24. 10. 2020
Dát tip

Díky, Uhlíku, za milý kmentář a nahlédnutí k nám...


Gora
14. 10. 2020
Dát tip

Přemku, jsem ráda, žes i ty, křtěný Vltavou, jsi četl!


lastgasp
14. 10. 2020
Dát tip

Barvitě napsaná epizodní příhoda s napětím a laskavým řešením. Cením si rozvité pozornosti komentátorů. Pro mě cenná zkušenost, protože již od dětství jsem si myslel, že brambory rostou na stromě. Prostě, prařské dítě ulice. Bezva a tip.


Gora
12. 10. 2020
Dát tip

KK, venkované to mají vždy podobně:-), díky...


Sympatické postrehy zo spolužitia. Je mi to blízke.


Gora
11. 10. 2020
Dát tip

Díky, Luďku!


oleandr
11. 10. 2020
Dát tip

pěkné


Gora
11. 10. 2020
Dát tip

Děkuju, Theo... no, tady se pořád něco děje:-)


Drama!!! Prasátka jsme nikdy neměli. Je to s nimi dobrodrůžo, koukám :) Pěkně jsi to popsala. Úplně to vidím! 


Gora
11. 10. 2020
Dát tip

Oldjerry, díky:-)), ještě to natáčet, to by byla groteska... 


Oldjerry
11. 10. 2020
Dát tip

To by bylo video... ale tohle je taky dobré - stačí jen trochu představivosti...


Gora
11. 10. 2020
Dát tip

Karle, díky... no, škoda.


Gora
11. 10. 2020
Dát tip

Jirko, děkuji za komentář a zároveň vlídné porovnání s janou -  Vesuvankou...


K3
11. 10. 2020
Dát tip

Rozkošné, je z toho cítit vůně statku. Škoda že jsme se tam tenkrát u vás nestavili.


a2a2a
11. 10. 2020
Dát tip Gora

Milé, laskavé a také zajímaé. Podobně o svých sopkách píše Vesuvanka. U obou je zřetelný nadhled a zaujetí současně.


Gora
11. 10. 2020
Dát tip

Jani, žebřík je jen provizor, dá se k nim jít normálně brankami, ale muž potřeboval rychle utéct:-))), díky moc.


vesuvanka
11. 10. 2020
Dát tip Gora

Moc pěkné vyprávění, mámy své děti brání, a zde nejen mámy... Ještě, že to dobře dopadlo, slézt po vyvikladných šprušlích žebříku vyžadovalo pevné nervy. Líbí se mně i fotky, zajímavá prasátka s bílým pruhem :-))). TIP


Gora
11. 10. 2020
Dát tip

Diano, to jsi mne rozesmála:-)), to je pravý proužek... Ty jejich mámy jsou dorezava, chundelaté, Hubert má ten proužek... mají to po něm!


Diana
11. 10. 2020
Dát tip Gora

Je to hezké! Nejdřív jsem myslela, že prasátka mají na sobě navlečený bílý proužek pro identifikaci ...;-)))


Gora
11. 10. 2020
Dát tip

Di, děkuju, je to jen takové čtení na neděli, chtěla jsem ukázat část našich zvířat... něco hezkého...


Diana
11. 10. 2020
Dát tip

Pobavilo :-))) 


kvaj
11. 10. 2020
Dát tip

Aha, tak to jo. Pokud jde o kozy, tak to je mi jasné, proč se chovají.


Gora
11. 10. 2020
Dát tip

kvaji, jména mají jen tři - a ta jsou nedotknutelná... dvě prasnice T. + J. a Hubert.

Je to, jak jsem psala, docela vzácné plemeno mangalic /maďarské divoké prase křížené s domácím/ a českého přeštického kance a je o ně velký zájem, takže něco se dejme tomu po roce a půl prodá, něco je pro nás a širší rodinu. Kozy jsou na vypásání prudkého svahu, kam se nedostaneš se sekačkou , a dvě ovečky také...


kvaj
11. 10. 2020
Dát tip

A co s tolika prasaty děláte? Navíc jim dáváte jména.


Gora
11. 10. 2020
Dát tip

kvaji - přesně! Díky...


Gora
11. 10. 2020
Dát tip

Díky, Jardo... no, až moc živo. Hubert se má k světu!! Je to dáreček, který jsem si koupila k narozeninám. Měl být utracen.


Gora
11. 10. 2020
Dát tip

Renato, musíme na čas oddělit Huberta... díky za hezký komentář:-)


Gora
11. 10. 2020
Dát tip

Hani, díky, no, ta naše mají asi hektarový výběh, mají se moc dobře, a tak jsou mírná, ale ta nová selátka je nějak učinila ostražitějšími!!

Díky za tvoji vzpomínku, jak jste "venčili" :-)))


kvaj
11. 10. 2020
Dát tip

Drama slunného odpoledne. :-)


revírník
11. 10. 2020
Dát tip Gora

Máte tem pěkně živo, až oči přecházejí. A to ještě nevíme o všem vašem zvířectvu.

Ten zážitek po selecím vykviknutí bych si sám nerad vyzkoušel.


bixley
11. 10. 2020
Dát tip

Irčo, těch prasat máte od loňska opravdu hodně! Úplně jsem trnula.  Hezky jsi ukázala, jak zvířata citlivě reagují, když se něco stane mláděti. Manžel měl opravdu železné nervy. Moc hezký příběh ze života.


8hanka
11. 10. 2020
Dát tip Gora

pochádzam z dediny, viem, že každá mama si bráni mláďa, prasnička vie byť veľmi nebezpečná, kanec ani nevravím...manžel má môj hlboký obdiv...

pamätám si, ako rodičia vypustili z chlievika prebehnúť sa po dvore 120 kg "prasiatko" ,  pravdepodobne sa v ňom prebudila "španielska" krv, ako o tom báječne hovorili Šimek s Grossmanom v poviedke "Jak jsme chovali užitečné zvíře", utekali sme pred ním, kade sa dalo...ani neviem, ako sa nám ho podarilo nakoniec dostať späť do chlievika...


Jo jo, prasata jsou učenlivá, inteligentní, ... někdy i záludná, kousnou třeba zezadu


Gora
10. 10. 2020
Dát tip

No, Radovane, vidíš, my to dříve nevěděli,  jinak se chovají ta Tonička s Janičkou a Hubert jako psi, tedy jsou právě tak tak přítulní a milí... Dík! Potěšils vzpomínkou.


Mamka i taťka byli z dědiny, všichni příbuzní měli prasata (mimo jiné). Nebylo radno lézt ke svini, když měla mladý. Párkrát mě nabrly rypákem, když jsem si hrál se selátky. Stalo se mi jednou v noci, když jsem šel z vlaku na tábořiště - zakopl ve tmě o podsvinče, zakvičelo ... zachraňoval jsem se před bachyní skokem do řeky.

Díky za připomenutí mládí.


Gora
10. 10. 2020
Dát tip

Díky, gabi!

Pod článkem je skutečně náš Hubert a dva vrhy jeho selat... malá a starší... a nad naše skupinka... všichni se tam snaše nevešli :-)


gabi tá istá
10. 10. 2020
Dát tip Gora

idylka mala dramatický spád, nechcela by som zažiť, podarilo sa ti udržať čitateľa v napätí, nevedela som, ako to skončí, našťastie dobre *


Gora
10. 10. 2020
Dát tip

Luboši, máš zase pravdu, je to dvojsečná, ošemetná záležitost, díky za slova!


Kočkodan
10. 10. 2020
Dát tip Gora

Když se zvěři bere sele,

končívá to nevesele,

stačí malá chvilinka

a v hrůzu přejde idylka.

Však nevšímat si pašíka,

pokud v blátě naříká?...


Gora
10. 10. 2020
Dát tip

Evži, já, pokud mají čerstvě selata, taky ne... dík!


Evženie Brambůrková
10. 10. 2020
Dát tip blacksabbath

Vzbuzují zasloužený respekt. Já bych tam nelezla ani za zlaté tele. :-)


Gora
10. 10. 2020
Dát tip blacksabbath

Ivi, to jsem ráda, že se ti vyprávění líbí... o nervy to bylo, zničeho nic takové pozdvižení kvůli seleti! Dobře to dopadlo.


blacksabbath
10. 10. 2020
Dát tip Gora

Uffff....dobře to dopadlo.......jak se může poklidné, sluníčkové odpoledne změni v horror..po přečtení první části jsem čekala úplně...ale úplně něco jiného.....hahaha....Jeho železné nervy na vyviklaných šprušlích byly hodny obdivu......  tak to bych chtěla vidět v reálu.....ne...nejsem škodolibá....to je obdivuhodné......jak jsi tenhle moment dokázala zachytit...*/******************************* P.S. dokreslující fotky jsou boží:-)))))


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru