On-line

Pro Tebe, jež nemocen smutkem, zlostí.

Či naplněn žalem, ztrátou, hněvěm,

a i Ty - prohnilý do morku kostí. 

Pro Tebe, který necítíš vděk z vnější,

protože ve štěstí nejsi zdejší. 

Tobě podává ruku a věří,

že nestrháš z křídel peří. 

Nevědomky léčí, hlídá

a vřelá slova každý z nich,

jako protilék na ty Tvé zlé, ráno snídá. 

To aby je poslali Tobě a dál. 

Tobě, co boha prosil aby osud do noty hrál, 

marnivého hráče co hodnotám se smál. 

To aby dali Ti šanci a plamínek naděje,

že i když jsi chyboval, tak se usměje. 

Čímkoliv jsi - 

dítě co ve zlém snu tápe,

slepé kotě nebo rytíř co prohrál lásku,

blázen co nikdo ho nechápe,

nebo hráč co všechno dal v sázku.

Dávají tomu, kdo nemá co vrátit. 

Jen naději v Tebe bojí se ztratit.

Opora a potrava pro Tvou duši,

ta ji pozná a pomoc už tuší.

Zavři oči abys jasně viděl,

sílu svých dětských křídel.

Která kdysi beze lstí a s Tvou příčinou,

dělali mysl lehkou, nevinnou.

Až vrátíš se tam, 

vítězem nebudeš sám. 

Budeš cítit, kde Tvůj anděl lítá,

i když spíš a na tváři teprve svítá. 

Učí Tě lepší verzi Tvé příští přítomnosti,

minulosti bylo dosti.

Zbytečné prokládat zlostí,

dny co jsou přdtím než teď.

Stav most, ne zeď!

Aby ukázali Ti, že není nadarmo zvednou zvadlý květ,

aby Ti řekli, že pokora a láska - JE celý svět.

Oni v davu jako Ty kráčí,

nauč se od nich, na prosbu člověk člověku suché rty smáčí.

Oni jsou...

Staré vrby,

schránky na Tvoje touhy a drby.

Modly a oltáře. 

Vysvětlivky ze snáře.

V kapsách slova citu a radosti,

když Těch co podrží Tě není dosti. 

To bůh stvořil pro ně tenhle plán? 

Protože už nestíhal to sám? 

Tak neptal se a zeslal dolů,

křídla něžná, silná jakou pouto matky,

a dal je tomu,

kdo dokáže vrátit úsměv zpátky.

Na lidi co krvácí a slzy i chyby mají,

ale ví, že bolest působí bolest

a tak ji tají...

To byl jeho plán? 

A oni? 

Šli rádi hledat smutné oči dál. 

Úsměv jim namísto tonů i přes překážky hrál.

A život díky křídlů, 

jim nade všechno ve vesmíru ZA TO STÁL!