Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 442 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Psí boj
datum / id12.10.2020 / 512190Vytisknout |
autorThea v tramvaji
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno127x
počet tipů12
v oblíbených0x
Psí boj

Celé to začalo v posledním školkovém roce, kdy jsem už jako velká skoroškolačka začala chodit domů sama. Bylo to kousek, jen z kopečka dolů, pak chvilku rovně kolem „jezedačky“, pak přes potok a jste na naší zahradě. Byla to pěkná cesta, kde téměř nejezdila auta. Malá strana. Ve školce jsem každý den na tuto výpravu obdržela svačinku, aby mi nevyhládlo a šlo se.  Jenže to mělo pokaždé háček - nahoře na kopečku byl statek, kde měli dva malé vzteklé psy se žraločími zuby! A tihle strážci cesty se rozhodli, že mne prostě domů nepustí. Leda bych je uplatila. A já je každý den s obrovským strachem a pocitem nespravedlnosti uplácela. Dokonce i tehdy, když byl na svačinku chleba se šunkou! Ti darebáci si časem zvykli a už z dálky mne vyhlíželi a nezapomínali přitom výhrůžně štěkat.
     “Jen si nemysli, že jsme teď tvoji kamarádi, když nás krmíš! Tak fofrem! Copak nám dneska ve školce nachystali? Vrrrrrrr - haf haf haf!”
     Já se snažila třeba i plížit! Po indiánsku... aby mne vůbec neslyšeli. Jenže psi byli darebáci pozorní. A pak byli ještě víc vzteklí, protože si moc dobře uvědomovali, že se jim snažím proklouznout.
     Zkoušela jsem i jinou fintu! Jejich dům se dal obejít pěšinkou pod kopcem, která se pak dole napojovala na mou trasu. Myslela jsem si, že mám vyhráno, ale malí vzteklí psi jsou bohužel docela vychytralí a když už je někdo každý den ve stejnou hodinu krmí, tak se o to přece nenechají připravit. Bohužel asi tušíte jak to dopadlo... Cupitala jsem si vesele novou cestičkou a čím víc se mi jejich dům vzdaloval, tím blíž jsem byla vytoužené svačince! Jen co dojdu domu, hned ji sním!
     Ale co to nevidím? Ne! Stáli tam, na místě kde se moje pěšina spojuje s cestou a štěkali tak, že i když neznám psí řeč, mám pocit, že v tu chvíli jsem moc dobře rozuměla. Odevzdala jsem úplatek a věděla jsem, že tohle je válka. Vykopala jsem válečnou sekeru. Bestie nenažrané! Ještě teď cítím ten neskutečný vztek!
     Možná vás zajímá, proč jsem o svém bojovém stavu neřekla doma rodičům. Ono je to jednoduché. Zaprvé jsem se styděla. Indiáni se přece takových malých psů nebojí! Zadruhé jsem se hrozně styděla. Doma jsem odvážná holka! Poradím si se vším. A za třetí jsem se  úplně šíleně styděla... Tohle je můj boj. Moje svačina. Moje šunka!
     Možná máte ještě dotaz, proč jsem svačinku nesnědla hned za bránou školky. Ale to je přece jasné! Nebylo by čím uplácet a já bych se prostě nikdy nedostala domů.
     Myslím, že už žádné další dotazy nejsou, takže pokračujeme dál.
     Do školky chodila i moje babička, která tam vařila v kuchyni. Chodila tam ale v jinou dobu - brzy ráno, aby nachystala snídani a po obědě se zase rychle vracela domů nakrmit králíky. Jen co domazala chleby na svačinu. No a jednou si takhle vykračovala ráno do školky a koho to na kopečku nepotkala - ano, mé dva vzteklé nepřátelé. Na babičku většinou štěkali taky, ale uměla je odehnat. Přeci jen dospělý je dospělý. Na něj si prašivý skunk nedovolí. Ale ten den byli psi obzvlášť v ráži. Asi jim stouplo sebevědomí... Každý z nich skočil na jednu babiččinu nohavici a trhali a trhali, až látka u kalhot povolila a vlála jim vítězoslavně mezi zuby. Babička láteřila! A musela se jít domů převléknout...
     Další den jsem šla opět smutně odevzdat svou úplatu za cestu domů. Už jsem ani neměla tendence psy přechytračit. Byla jsem smířená s osudem. Sice jsem si ve snech představovala, jak s mým kámošem Old Shaterhandem honíme vystrašené psy po celé vesnici, ale tohle bylo bohužel jen ve snech. Blížila jsem se k domu. Co to? Nic neslyším! Nic nevidím! Kde jsou ti smrdutí kojoti??? A když už jsem šla přímo kolem jejich domu, nahlédla jsem do dvora. Stáli tam oba. Tiší, neviděli mne. Na obojcích se jim houpaly dva krátké řetězy. 
     Prostoupila mnou veliká úleva. Konečně po měsících útrap a tyranie si sním svou svačinku! A jak jsem tam tak postávala, konečně si mne ti dva zajatci všimli a začali štěkat a cenit zuby.
     „Noooo joooo. Jen si nadávejte! Jen si vyhrožujte! A chcete vědět, co nám dneska ve školce nabalili? Chcete?“ Zvesela jsem jim před zraky odmotala  papírový ubrousek. Ano! Je tam! Chleba se šunkou! Můj chleba!!!
     Nedovedete si představit s jakou radostí jsem mávala chlebem nad hlavou! Jak jsem si užívala svůj triumf. 
     Až do chvíle, než štěkot utichnul. Bylo to zvláštní. Najednou ti dva vůbec nevypadali jako zlí výběrčí daní. Byli docela malinkatí. A koukali na mne těma psíma očima, kterých jsem si u nich dřív vůbec nevšimla. Darebáci... Hráli na city. Kousla jsem si. První sousto bylo skvělé. Babička máslem nešetřila a chleba byl čerstvý. I druhé sousto mi radostně sklouzlo do žaludku a psové už ani nekňučeli. Už se jen smutně dívali a mi to došlo. Co by udělal Old Shaterhand? Co by udělal s nepřítelem po vyhraném souboji? Vysmíval by se mu?
     Zbytek chleba jsem rozdělila na dvě poloviny a hodila je psům pod čumáky. Po chlebech se zaprášilo a jim se samou vděčností rozvrtěly ocásky.
     „No vida! Najednou jste kamarádi!“
     Od té doby jsem chodila psy navštěvovat a dělila se s nimi dobrovolně o svačinu. Myslím, že by na mne byl Old Shaterhand pyšný...




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

19.10.2020 14:32:31dát kritice tipThea v tramvaji

Děkuji Petře za zhodnoceni! Jsem moc ráda, že jsi se začetl a napsal svůj názor :) Já právě dřív psala hodně i drobné povídky... Pohádky... Tohle je zrovna zařazeno do většího cyklu příběhů z dětství, které čtu dětem před spaním. Nedávno jsme se rozhodla, že si to prostě sepíšu a podrobím testu širšího dětského publika. Třeba se mi to čase taky zaryje pod kůži a zlepším se v tom :) Během koronavečerů je spousta času...

19.10.2020 12:17:581 tipů dát kritice tipPetr Livingston

Theo, hezky se to čte a, jak někdo už výše podotknul, je to "roztomilé".Přiznám se ale, že tvoje verše jsou úplně jiný level a líbí se mi tisíckrát víc.Tohle mi připadá, jako snaha zavděčit se širokému vkusu... Ale možná, že to z tebe šlo spontánně, a pak je to ok!Nicméně čtu tě rád, když přemýšlíš a cítíš bez ohledu na čtenáře :-)

16.10.2020 13:38:59dát kritice tipThea v tramvaji

To jistě ano. Na růžovém poli plném lásky vznikají nejkrvavější hry! :D

16.10.2020 12:52:41dát kritice tipMajaks

Jako ale nabízí se to. Holčička má tak blízký vztah s babičkou, protože když se tatínek ožere a zmlátí maminku, babička ji vždycky vezme k sobě.

Nebo maminka chlastá od tý doby, o tatínek umřel.

Nebo nemá čas, protože se stará o umírajícího tatínka.

Možností je spousta.

Stojí to za to.

16.10.2020 12:49:59dát kritice tipThea v tramvaji

Majkas - vtipálku :) To, co navrhuješ, příjde časem... Tohle je něco jako úvod v knize o životě:) Teď je to ještě pro děti...

16.10.2020 11:51:33dát kritice tipMajaks

Holčička, babička, pejsánci,... ten text má skoro všechno, chybí jen rakovina nebo domácí násilí. Myslím, že by se to tam dalo celkem snadno zakomponovat a výsledné zlepšení už tak výborného textu bude značné.

14.10.2020 07:14:14dát kritice tipblacksabbath

takováhle vyprávění mám věru ráda.....oživujou vzpomínky.....*/*********

13.10.2020 18:50:01dát kritice tipK3

Taky mi to nevadí, Thea. Ale kdyby to bylo delší, tak už by to vadilo. Navazování kontaktu se čtenářem není nic špatného, ale kontakt s ním přeci navazuješ  už tím, jak blízké mu tvé vyprávění je. Nemusíš mu říkat třeba: "pochop to," nebo "abyste věděli," on to chápe a ví ze čtení, netřeba mu to připomínat. Ale zaujala mne zmínka o tvých pamětech. Zkus je přepsat a doplnit zručností psaní, uvidíš docela něco jiného. Říkám to proto, že něco podobné tu mám. Psané mým způobem. Je zvláštní psát a vzpomínat. Vzpomínek se najednou vynořuje nekonečně...

 

 

13.10.2020 14:29:36dát kritice tipThea v tramvaji

K3 - to je asi fakt s tím názvem. Přiznám se že název ze mne hned po dopsání vypadnul a líbil se mi tak moc, že jsem drobnou nelogičnost prostě vypustila a nechtěla ji řešit.A je to psané vypravěčsky. Ráda navazuji kontakt :) Myslíš, že to vadí? Mne to takhle asi víc baví, když jakoby promlouvám "k davům", jestli mi rozumíš :) Prostě nevidím v tom problém. Možná takový deníkový styl... V 9 letech jsem napsala své první paměti, tak mi to tak nějak sedí v tom konceptu příběhů z dětství. Díky moc každopádně, že jsi se tím prokousal a nikdo tě nepokousal :)

13.10.2020 14:12:48dát kritice tipEvženie Brambůrková

Mám psy ráda a tvůj příběh je moc hezký. A taky mám ráda šťastné konce.

13.10.2020 13:26:00dát kritice tipvesuvanka

Moc dobře se mně četlo, a také si myslím, že Old Shaterhand by byl na Tebe pyšný :-))) TIP

13.10.2020 10:42:211 tipů dát kritice tipK3

Čekal jsem spíš, že psi budou bojovat mezi sebou. Proto by v názvu možná stačilo nechat jen psi. Až moc se obracíš na čtenáře. Psané spíš jako vyprávění než příběh. Ale hrdinka se zachovala hezky.

13.10.2020 09:59:23dát kritice tipThea v tramvaji

Děkuji kočkodane! Jsem ráda, že jsi četl a že nelituješ ;)

13.10.2020 09:46:12dát kritice tipKočkodan

 

Nejdríve jsem s kliknutím trochu váhal, protoze jsem se bál, ze pujde o neco smutného a dramatického. A to by mne – velkému milovníkovi psu – bylo moc líto. Ale pak jsem otevrel a cetl. A nelitoval. A nedivil se. Rozhodne to není poprvé, kdy se mi tvoje dílko líbilo. (lehký úsmev)

12.10.2020 21:55:58dát kritice tipMůra73
redaktor poezie

Hrdý Budžes... nejen Old Shaterhand by byl pyšný :)

 

12.10.2020 19:58:54dát kritice tipThea v tramvaji

Děkuji Goro! Taky jsem si toho všimla, ale až dnes odpoledne a už se mi to nechtělo opravovat :) Jsem lenivá, no...

12.10.2020 19:41:211 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Theo, tvůj příběh o dětském /ne/přátelství s psíky je fajn! Nadhled, k němuž jsi i jako dítě došla, tě šlechtí.

Jednu připomínku - v prvních třech větách máš podobná slova se základem škol...

12.10.2020 18:33:31dát kritice tipThea v tramvaji

Děkuji holky!!! :)

12.10.2020 18:12:54dát kritice tipAlegna

milé vyprávění....bylo to od tebe šlechetné i za ně máš můj úsměv :)***

12.10.2020 17:19:44dát kritice tipgabi tá istá

aj ja som na teba pyšná! :)*

12.10.2020 16:40:02dát kritice tipThea v tramvaji

Děkuji stromečku! :)

12.10.2020 15:34:11dát kritice tipstromeček

'Rotomilá vzpomínka na mládí napsaná milým vypravěčským jazykem.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.