Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Milování

22. 10. 2020
2
1
223

Kapka rosy dopadla na zem.
Tiše buší srdce.
V kartách jsem si vytáhla Vůz. Tušila jsem, že odjedeš
ale ne že utečeš.
Vracím čas do momentu, kdys mlčel.
Staré obilí se vlní ve větru.
Pusť to. Pusť to. Nech jít.
Nic to neznamená. Jen papírové stromy.
Vlají papírové větve, listy rozmáčené dvacátýmprvním říjnem.
Znamení se ukazují naslouchajícím. Vidíš co chceš. Samotu. Sám.
Boříme svoje zdi do sebe, o sebe,
rohy odřené, jehly do dření,
propíchaní.
Skrz naskrz nikdy bude navždy
a navždy neexistuje.
Svlékám vrstvy, co mě dělí od tebe
a stávám se věčným prachem tohohle momentu,
zasazeného do minulosti.
Plazím se touhou splynout se zemí, vpít se do ní, nechat se vcucnout.
Vsákni moje slzy, tvým jazykem se mění v sousta čokoládového dortu.
Rytmicky se staň mnou
přesně na 4 vteřiny, než se tvoje tkáně rozpustí
ve vakuu ticha znamení, která neslyšíš.


1 názor

cvrcka
23. 10. 2020
Dát tip

Docela drsné oddělení z toho na me jde - paradoxně vůči názvu. 

Místy trochu prekombinovane - např. závěr  (vakuum ticha znamení která neslysis - žije jak drbat se levou rukou pod levou lopatkou) a místy hodne denickove - je znát potřeba vypsat se z něčeho oproti potřebě něco sdilet/sdělit. - některé útržky mi těžko navazují, nebo nenavazuji a já se ztrácím v atmosféře, ktera pusobi bezutesne.

Ale místy super poetické - slzy měnící se na čokoládový dort, papírové stromy, pár dalších míst.

 

Celkově - jsou mi sympatický poeticky obrazy a urcita autorská bezohlednost, ale tento text vyznívá mi bezradně a uzavrene sám do sebe, ne zrovna moc pristupne.  Jako kdybych se měla jako čtenář raději držet dál. 

 

 

Bla bla snad pomuze zvenci odraz.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru