Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Labutě

23. 10. 2020

170

Autor

Volmar

Krmil jsem labutě,

ty velké, bílé ptáky,

co chtějí chléb

jak ty, jak já taky!

Ač byly bílé

a ne jak havrani,

přec vlezl jsem jim

málem do rány!

Velké měly zobáky

a dožadovaly se chleba,

jako by chtěly sníst mě,

jako bych já byl chleba!

Couval jsem před nimi

a házel jim drobty

ve snaze utéct jim,

aby mě neuklovly!

2 názory

Radovan Jiří Voříšek

27. 10. 2020

Dát tip

Myslím si, že tento druh si nějak říká o vázaný verš, že by to básni víc slušelo. Podle mě to nechce moc, jen pár menších úprav. Co ty na to?

Třeba třetí sloka. První její verš je výborně rytmický, až na nepodstatný detail na távěr, je to trochej, krásně se čte. Pak následuje další verš, který zbytečně ruší pětislabikové slovo dožadovali, které krásně nastolený rytmus začátku sloky zbourá.

Jen taková ukázka, která se do děje třetí sloky nehodí, ale jde mě o rytmus:

Velké měly zobáky

hrozně chtěli chleba,

De si pozor na ptáky

uteč když je třeba

blacksabbath