Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Promočená

24. 10. 2020
5
6
267
Autor
Filosofka

Je ve mě prázdno

jak lednička vyjedená

 vykoupeno všechno

slepá, nikým nevedená

teď sbírám dívčí sny. 

 

Rozbitá naděje

za zalepeným objektivem

nikdo se nesměje

nevím, zda ještě žijem. 

Tiše pláču do dlaní. 

 

 

Ráno si zaleze

škvírou do mojí mysli

v deštivém pralese

sny o lásce mi zmizly. 

Jsem zase sama mezi zdmi. 

 

Všichni už odešli

a mluví jenom televize

Odpusť mi, můžeš-li

dívenko s květy slunečnice, 

že tě tak málo objímám. 

 

 

 

 

 


6 názorů

Umbratica
30. 10. 2020
Dát tip

Jsem ráda, žes kvůli mě začala číst Préverta. Zase se k němu vrátím.


Filosofka
29. 10. 2020
Dát tip

Umratico, moc děkuji za kritiku, vážím si jí. Málokdo tu má takový rozhled v poezii jako ty. Mimochodem díky tobě jsem začala číst Préverta. 


Umbratica
29. 10. 2020
Dát tip blacksabbath, Filosofka

Líbí se mi ten závěr. Je zajímavé, pro kolik lidí jsou tady slunečnice inspirativní téma. Dopoledne jsem tu s Radovanem Voříškem řešila slunečnicová haiku a při četbě tvé básně mě jedno slunečnicové haiku napadlo, tak ti ho věnuji. Inspirovali jste mě k němu oba, Radovan i ty, takže tady ho máš :

 

Říjnové slunce. -

Slunečnice už mají

zdřevěnělý krk.


mně se to moc líbí a vypichuju závěr.....Odpusť mi, můžeš-li dívenko s květy slunečnice, že tě tak málo objímám!!!!!!!...........*/*************************


Filosofka
24. 10. 2020
Dát tip

Děkuju, možná by první a poslední sloka stačila. Psala jsem to tak, aby 4 poslední verše tvořily samostatnou zkratku té básničky. 


Alegna
24. 10. 2020
Dát tip

ráda jsem si přečetla, nejvíc mi sedla první a poslední***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru