Na hraně

Tančíš na hraně

svůj tanec poslední

a necháš si sám sebe jen zdát.

Směješ se přehnaně

nedočkáš svítání

a nemáš už, co bys moh vzdát.

Je jen otázkou času,

milníkem v dějinách tak nepatrným,

kdy převáží tě bolest anebo strach.

Je jen otázkou času,

malým dílkem velkých dějin,

kdy přestaneš se prát a začneš zhasínat.

Hluše a neživě 

přepadneš vpravo

tiše a nevinně 

vzdáš své právo.

Bledá dáma v bílém plášti přerývaně dýše

tvůj balanc v hlubinách výše

už nedotančíš, příteli,

vždyť ona je věčná, 

ta bílá slečna.