Můj princ záchranář

Můj princ záchranář

Sobotní noc jsem trávila v Praze na taneční lodi Visla. Když jsme připlouvali k Rašínovu nábřeží, přiřítil se k lodi můj tajný miláček Vojta na motorovém člunu. Pracuje jako vodní záchranář.

„Hele záchranář, řekni mu at´ tě sveze,“ smál se lodník Arnošt.

„Sakra, kterej machýrek tady projel. Udělal mi vlny a ted´ se mi bude špatně přistávat k můstku,“ zlobil se kapitán.

„To rozvířil tvůj budoucí zeťák, přijel ti unést dceru,“ volal Arnošt.

„Tak to jo, jen at´ si jí odveze,“ řekl můj táta kapitán.

„Slyšel si, rozkaz kapitána. Ten se musí poslouchat,“ řekl škádlivě Arnošt.

Já všechno s pobavením sledovala. Má tajná láska asi není vůbec tajná.

Vojta se projevil jako princ. Galantně mi pomohl do člunu.

„Kam to bude krásná slečno?“

„K Národnímu divadlu. Vždycky mě hrozně fascinovalo,“ řekla jsem zasněně.

„Pořádně se drž, bude to divoká jízda!“