Cestou z hospody

Až haikuovitá momentka, pro čtenáře, který nebyl v tvé kůži, kdyžs mu ujížděl :)

Blacksabath jedním slovem jsi dokázala vyjádřit hodně moc. Super komentář. Dík.

Je to pro mne docela tipické dilo. Nemusí se každému líbit a já Ti děkuji za upřímnost, moc si ji cením Safiáne.

Dík za názor Alfonsi

Děkuji Goro za pěkný komentář.

uf......*/***

Příliš hravé to není. Spíše hrubě neobratné.

Ne. Sorry PavleK a Goro před Tokiem. 

Bezvadná zkratka. Příběh jako stvořený pro fantazii čtenáře.

Byla to zvláštní chvíle. V létě jsem si večer občas dal okruh na kole a cestou zpět jsem se stavoval na pivo v nedaleké vesnici. Domů jsem jel za tmy, když jsem s kolem vyšel na silnici za posledním domem mým směrem přecházel líným krokem obrovskej pes. v půlce sinice se na mě podíval, byl to jen okamžik, ale ten pohled byl neuvěřitelný, nikdy na něj nezapomenu,  a jakoby bez zájmu zmizel za posledním plotem. Když jsem tím místem projížděl zpoza toho plotu na mě vystartoval, zvýšil jsem mnohonásobně frekvenci šlapání a ujel mu. Když jsem příště o tom vyprávěl jednomu místnímu člověku, říkal, že to viděl. Čekal jsem že řekne, toho se neboj, toho znám, patří tomu a tomu, ten je velkej, ale nic nedělá. Řekl, že ho tam nidy před tím neviděl.

Dík Můrko.

a někdy nemusí ani ňufnout, viď?!

Tomu bernardýnovi se soudkem rumu bylo hned jasné, že už máš pro dnešek natankováno...

Mimochodem – „nasedám na na kolo.“ má dokumentovat alkoholem podmíněnou neohrabanost při přemísťování zadečku na sedlo bicyklu? :-)