Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZa týden mi bude 30/ Podzim 2020
Autor
nascheanou
nakyslá vůně jablek
žlutý jeřáb trčí mezi listy
vypadané kaštany z chlupatých obalů
jemné doteky promrzlou rukou v kapse
cestu lemují šípky
výletu vévodí fousatý trojský převozník
před deštěm mě schová pod střechou lodi
když kráčím bez muže
mám prostor sledovat svůj nádech a výdech
když kráčím sama
povídáme si
slova tentokrát patří
sezamovému semínku
___
můj starý strach se většinou vynoří mezi šlupkami z ořechů
prsty zbarví na zeleno
mysl potemní
skřípne mě mezi dvě ramena louskáčku
drtí
a snaží se
abych pukla
čeho se chytnout, milý strachu
abys mě neovlád’
ve vzpomínce lovím klidný hlas mého průvodce, co tolik rád oprašoval zelené listy fíkusu
běžím se schovat do náruče mého nejmilejšího stromu
hřeje
a v obličeji mě píchá to nejjemnější jehličí
a pak strachu, když tě pustím dál
zaplaví mě moře vylité z břehů
babička mě ale
naučila splývat
napůl dechu v bouři
zachraňuju
nás tři
___
na obrazovce to bylo malé a kolem sebe to mělo něco žlutého
s pečlivostí ve mně pohybovala klackem s okem
voláme si
že tam je
ve velikosti čočky
___
vyšila jsem si motýlka na bílou látku
tak rychle jako k nám přiletěl
zase odletěl
po chodníku se řinuly proudy vody,
padaly kroupy
a ze mě tekla krev
krev, kterou ze mě odtékáš
už tě neudržím
můj muž pláče u okna
v Polsku zakazují potraty
nový ministr bude třeba
dobrý básník
____
teplá voda nepomáhá
utíráš mi kapky z mokré kůže
vyřizuji povinné maily
omluvy, letmá vysvětlení
- jsem nemocná
- nemůžu
- ozvu se
řidič bere každý výmol, kroutím se na zadním sedadle, respirátor plný slz,
už je ani neotírám
kilometr na to správné oddělení
stav před omdlením
gynekologie se nachází hned vedle urologické ambulance
všichni kolem chodí pořád dokola chcát se špičatýma rouškama
slet havranů
za stolem sestřička s očima kokrkšpaněla
ještě nikdy jsem nevyslovila nahlas slovo potrat
všechno je jednou poprvé
___
a pak to šlo rychle
běžné vyšetření
prázdné břicho
další šrám ve mně
sestřička s očima kokršpaněla
stírá gynekologické křeslo
v převlíkárně přemýšlím
jestli z něj setřela i to
na co jsme se tolik těšili
___
10 názorů
Jsem na tom podobně jako Paní Arwen...
Ale napíšu aspoň to že se mne to dotýká hned ve třech rovinách současně. První je ta Tvá. Druhá je má kdy jsem sváděl marný boj s mojí tehdy milou. A ten boj jsem vzdal. Třetí se mne dotýká zdánlivě okrajově a přesto intenzivně a já jen doufám že to bude nakonec ten lepší příběh...
animovaný medvídek Pú
31. 10. 2020Strašně hustý, i na mně.
Odtáhnu se pracně od té intimní osobní roviny textu, i když její účinky na mého čtenáře jsou značné; ale jelikož ty se na ní pohybuješ prakticky ve všech svých publikovaných věcech, poznámku připojím a míním ji ryze v rovině struktury. Zarazil mě jeden nelogický kontrast, možná si jej špatně interpretuji, ale i kdybys druhý ze zmíněných řádků zamýšlela nějak významově posunutě, jako například "to slovo jsem ještě nikdy nevyslovila nahlas tak skutečně, tak na na svou osobu vztažené", příliš se mi nedaří jeho případný význam takto uchopit, a tudíž mi druhý z řádků nevyznívá inkriminovanou hlasitostí uvěřitelně. Podáno, jak podáno, na mě příslušné řádky působí, že se fakticky vylučují. Míním verše v Polsku a ještě nikdy.
Chtěla jsem něco napsat, ale nedokážu to. Možná někdy příště. tip
Velice osobní a intimní báseň. Možná terapie slovem. Určitě pomáhá se vypsat a pak otočit list.
Vypada to dost autenticky, takze minimalne vsem, kterych se to tyka a treba pujdou kolem - hlubokou uprimnou soustrast.
Text je jako živý, na pomezi poezie. Silny zazitek takto zapsané - takze dekuju.
blacksabbath
30. 10. 2020silné...............*/***************************************************
Takováto ztráta je moc smutná a veliká. Ale pořád je tu nová naděje.
Velmi ženská a dost smutná báseň. Prožitky a pocity se prolínají s matnými úvahami o tématu a zachycují tak čaové období, na které nechceš a na které bys neměla zapomenout. Už dlouho jsem nečetla nic tak osobního. Tip.