Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 444 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

XYZ: Cesta džunglí
datum / id01.11.2020 / 512978Vytisknout |
autorPrince
kategorieDramata, scénářeDalší dílo autora
témaPsychologické
zobrazeno27x
počet tipů0
v oblíbených0x
Prolog

Pokračování mého prvního vnitřního dialogu XYZ

XYZ: Cesta džunglí

Já: Tak takhle krásný vodopád jsem snad ještě neviděl! Voda stéká do malého průzračneho jezírka a na dně je ten nejjemnější písek, co existuje. Kolem krásné vysoké stromy tvořící dokonalé soukromí a zpěv exotického ptactva jako z pohádky. Zde bych snad chtěl i žít. Nádhera jako ve snu.

On: Vítej v džungli, kamaráde!

Já: Ale ne, to ne. Proč zase ty?

On: Hned se nečerti. Jen jsem ti přišel říct, že se blíží velká bouře a mohutný déšť.

Já: No a?

On: Pokochej se krásou a vydej se na cestu. Džungle sice skrývá přenádherná místa, ale při dešti se setmí a bude tu z tebe jen snadná kořist.

Já: A ty nechceš aby se mi něco stalo, viď? Jak dojemné.

On: No, tak jestli chceš cítit ostré zuby pumy ve své srdeční tepně – bránit ti nebudu.

Já: Tak mi nebraň. Ve snu snad není zakázáno zemřít.

On: Můžeme pro jednou přeskočit tuhle hru? Oba víme, že zemřít nechceš. Zase by jsi se probudil s panickou atakou. Stojí ti to snad za to?

Já: No, to bych nerad.

On: Tak se zvedej a vyrážíme.

Já: A kam? Všude to vypadá jen jako nekonečná džungle.

On: Bůů, nevím kam jít, jsem tak nerozhodný ufňukánek, bůů. Řiď se intuicí a nebuď pořád takový posera.

Já: Fajn! Jdeme se zkusit nějak dostat nad ten vodopád.

On: Znamenitá volba. Proč chceš zrovna tam?

Já: Nechci tu bloudit kolem dokola. Raději zkusíme jít podél vody a snad nás to někam dovede.

On: Konečně přemýšlíš trochu jako chlap. Jen doufám, že se nebojíš aligátorů. (smích)

Já: Dej pokoj.

On: Snad ti nevadím?

Já: Jen lehce.

On: Mám zmizet a nechat ti tu raději jen mapu?

Já: To zaleží – jsi tady mým průvodcem?

On: Ano, jsem.

Já: Tak nikam nemiz. Raději užvaněného průvodce než sám ztracený v džungli s nějakou blbou mapou.

On: Já zírám! Ty jsi se snad už něco i přiučil. (smích)

Já: Bezvadný, ale prodírat se džunglí bez mačety není zrovna sranda.

On: Ber to jako takovou životní cestu. Pár šrámů si prostě odneseš.

Já: Vážně by nebyla ta mačeta?

On: Nebyla! Ta tvoje snaha vše si usnadnit je patetická.

Já: Takže každý, kdo jde na výpravu do džungle s mačetou je patetický?

On: Není výprava, jako výprava. Poper se s tím jak chceš.

Já: Abych se za chvíli nepopral s tebou. Začíná dost pršet a z oblečení mám už jen potrhané cáry od všech těch větví.

On: Výhrůžky ti tady nepomohou, ale podívej se za sebe – jsi už nejméně v půli cesty k vodopádu.

Já: No, dobře, tak jdeme dál. Přes ten déšt ale už téměř nevidím. Všiml sis jak ty mraky udělaly ze sluného dne během chvilky tmu?

On: Všiml, ale na tom nic nezměníme. Tady se pod strom tak jednoduše schovat nejde.

Já: Ha! Už snad vidím vrchol, tak to musíme dát.

On: Nikdy jsem nepochyboval o tom, že to nedáme.

Já: Jsou ty rádoby moudré průpovídky nutné?

On: Můžu ti místo nich třeba vyprávět jak dlouho trvá anakondě rozdrtit lidské tělo, chceš?

Já: S tebou je to jako z bláta do louže, nebo jak se to říká.

On: No né, ty jsi mě teď i pobavil. (smích)

Já: Skvělý! Ale co, už jsme na vrcholu. Akorát teda skoro nic nevidím v tom šeru.

On: Plánem bylo jít podél vody a ta vidět je, tak šup.

Já. Jestli šlápnu na aligátora a necháš mě plazit se tu bez nohy, tak snad zvolím raději tu panickou ataku!

On: Blafování ti moc nejde, ale je roztomilé, jak si myslíš, že by tě ten aligátor snad nechal žít. (smích)

Já: Vážně roztomilé. Hele, zdá se mi to nebo je na druhém břehu vidět nějaká jeskyně?

On: Nezdá, zrak ti ještě slouží dobře.

Já: To je jedno, jdeme dál ať už to máme za sebou.

On: Není ostudou dát si chvilku odpočinku při tak dlouhé cestě. Navíc to počasí se jen zhoršuje a daleko bychom nedošli.

Já: Tak já to přebrodím a omrkneme to.

On: Dobrý nápad.

Já: Jeskyně se zdá být celkem obyvatelná. Dokonce jsou tu i nějaké suché větve, ale oheň asi stejně nerozdělám.

On: Jsem si téměř jistý, že v kapse najdeš malou výpomoc.

Já: V kapse? Ukaž, co to je... Křesadlo? Tak najednou mi můžeš pomáhat, jo?

On: Měl jsi ho tam od začátku, jen jsi málo pozorný, takže kdepak najednou.

Já: Stejně nechápu proč musím ve snu cítit únavu a hlad.

On: To aby jsi se naučil postarat se o sebe.

Já: Jsou tu ale jen větvě a těch se asi moc nenajím.

On: Můžeš to zkusit a nebo zvedni zadek a dobře se kolem porozhlédni.

Já: Fajn! Tak vidím tu pár ryb, ale prut nikde...

On: Prut netřeba. Támhle máš ryby, co se schovávají před proudem v malé zátoce.

Já: Vidím. Dobře, zkusím nějak zatarasit jejich jedinou únikovou cestu a pak to snad už nějak zvládnu.

On: A hele jak ti to pálí, když se snažíš.

Já: Vezmu tenhle, uf, velký kámen a udělám tu hráz.

On: To zní chytře.

Já: Tobě se to říká, když se jen díváš.

On: Jsem jen tvé podvědomí. Zvládnu sice mnoho, ale hýbat s kameny opravdu ne.

Já: To vidím. Naštěstí už to mám. Teď jednu ještě chytit – jsou to takové hbité potvůrky.

On: Jestli ti to pomůže, tak tě u toho můžu povzbuzovat. (smích)

Já: To je asi to jediné, co mi teď vážně nepomůže. Á, jednu mám! Ne, že mi zase vyklouzneš.

On: Už jen rozdělat oheň a večeře bude co nevidět.

Já: Po tom prodírání se džunglí chutná i samotná ryba výborně.

On: Co se to děje? Že bych dnes od tebe zaslechl i pozitivní slova? (smích)

Já: Koukáš, co?

On: To tedy ano.

Já: Co to je zase za děsivé zvuky?

On: Jejda, asi jsem ti zapomněl říct, že nejsi jediný, kdo tu má hlad.

Já: PROSÍM?

On: Nic, nic. Jen, že to zní jako hladová puma. (smích)

Já: Tak to je opravdu bezvadný. Nemít mačetu se vážně vyplatilo!

On: A jsme zpět u pesimismu. Snad by ses nebál kočky? (smích)

Já: Kočky? Podívej se na ní! Vždyť je veliká skoro jako já.

On: Tak velký kočky, no.

Já: Jak to, že se nebojí ohně sakra?

On: Hlad je silnější než strach.

Já: Tak po ní hodím zbytky ryby.

On: To určitě zabere. (smích)

Já: Do háje. Do há-je! Co mám jako dělat? Nemám kam utéct.

On: No tak neutíkej.

Já: Ale to se nedá – ten její pohled a ty zuby. Chci pryč!

On: Tak se jí zbav a můžeš pryč.

Já: Jdi do prd*le! Co tohle zase sakra je?

On: To je prosím pěkne sklo a za ním sedí minimálně stovka lidí, kteří pozorují jestli si poradíš.

Já: Ale...cože...jak?

On: Nevím. Vidíš sám, že jen mlčky sedí a upřeně tě sledují.

Já: To jsem jako nějaká atrakce v cirkuse?

On: Měl by ses spíš soustředit na tu pumu, co říkáš?

Já: To ne. Tohle nedávám, já prostě nemůžu! Nemůžu dýchat, nejde to a mám úplně ztuhlé nohy. Dostaň mě pryč! ... Haló? ...  Ani ze srandy mi neříkej, že jsi někam zmizel. Nádech 1, 2, 3, 4, pauza a výdech 1, 2, 3, 4 a ještě jednou, ku*va tohle je k ničemu!

On: Klid. Prostě jen přijmi fakt, že na tebe zírají. Vzdorováním je stejně neodstraníš.

Já: Dobře, dobře, hlavně klid. Jsou tu, zírají a já s tím nic neudělám, sice to moc nepomáhá, ale fajn. Co dál?

On: Soustřeď se jen na to důležité – tím je jen a jen ta puma! Sleduje každý tvůj pohyb, cítí tvůj strach. Nic jiného ji teď nezajímá. Je to predátor a ví, že je to na život a na smrt. Musíš se teď na chvíli stát taky predátorem.

Já: Dobře, jasně – je to jen puma. Sleduje mě a já ji. Pomalu se blíží a vyčkává na správný okamžik.

On: Přesně tak. Vše ostatní teď jde stranou. Vedle sebe máš klacek, tak ho pomalu vem a posuň ho špičkou do ohně. Ale neztrácej pozornost, musíš být neustále připraven!

Já: Jo, jo to by šlo, to by mohla být dobrá zbraň. Tak já ho pomalu posouvám až do ohně.

On: Ještě vydrž, není k tobě dost blízko.

Já: Je blíž než by se mi líbilo.

On: Líbit se ti to může a nemusí, ale neztrácej koncentraci. Ještě ji nech udělat dva malé krůčky.

Já: Ale co pak?

On: Samotným klackem ji neublížíš, pokud ji ale trefíš rozpáleným koncem, tak řekněme, že existuje určitá šance na její ústup.

Já: Existuje šance? Ty umíš tedy povzbudit. No tak pojď ještě kousek ty malá kočičko, jen pojď. Á, tu máš! Táhni si ulovit někoho jiného!

On: Ty jo, ono to fakt zabralo. (smích)

Já: Jsi někdy fakt blb. Vždyť já z toho mám náběh na infarkt.

On: Žiješ? Žiješ!

Já: Co ty lidi? Proč ještě zírají?

On: To víš, to diváci dělávají. Ale jak vidíš, tak jsou úplně irelevantní. Hlavní roli máš ty a to je jediné na čem tady záleželo. Měl by sis odpočinout.

Já: Jasně, tak zase – jsou to jen diváci a nic s nima neudělám. Zabalím se tu do nějakého listí a zkusím se prospat.

On: Už ti to jde úplně samo! (smích)

Já: Můžu se jít alespoň vyčůrat ven aby mě neviděli?

On: Čůrej si, kde chceš.

Já: Skvělý!

(ráno)

Já: No teda, já zírám! Tady je to dnes snad ještě krásnější než včera.

On: Stačilo překonat trochu nesnáže a hned je zase lépe, viď?

Já: TROCHU?

On: Zase to nepřeháněj. Děláš z pumy velblouda.

Já: Tak to pardón. Odrážet útok divoké pumy je pro tebe asi běžná činnost, co?

On: Jistě, naprosto bežná. (smích) Tak si vem ten svůj bojovný klacík a jdeme dál.

Já: Fajn, tak jdeme ať už jsme v cíli.

On: My máme nějaký cíl?

Já: A nemáme?

On: Cílem bylo přečkat nepřízeň počasí a to jsme zvládli.

Já: To asi jo, tak co teď budeme dělat?

On: Příjemně mě překvapuje ten tvůj zápal, ale nech si ho zase na další dobrodružství.

Já: Další? Výborný. Už se nemůžu dočkat! (smích)

On: To jsem rád. Alespoň vidíš, že zvládneš projít džunglí i bez mačety a když se ještě ve vypjaté situaci odprostíš od všeho kolem a soustředíš se jen na svůj cíl, tak máš větší šanci uspět. Jestli se ti alespoň něco málo z dneška podaří aplikovat v běžném životě, tak se nám oběma třeba bude žít o kapku lépe.

(zvonění budíku)




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.