Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 444 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Londýn
datum / id02.11.2020 / 513023Vytisknout |
autorSavage Flame
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno113x
počet tipů3
v oblíbených0x
Londýn

Londýn

Vítr čistí větve stromů a hvízdá si svou ponurou píseň. Chodím a nevnímám nikoho a nic, kromě té šedé i barevné nádhery. Hrdý Albion mi dává poznat své kouzlo v oparu mlh a dešťů a já, ač se trochu divím, si nestýskám po domově. Jsem tu sám a silnější, než kdy dřív. Je zvláštní, že nalézám sílu v tom, čeho jsem se dřív tak strašně bál. V samotě.

Zkouším si pískat s větrem a asi musím vypadat jako blázen, když se směju tomu, jak asi vypadám a při tom mi prší za krk. Tady se necítím osamělý, a i když je to asi absurdní, je mi tu dobře a teplo i když je vše kolem studené a cizí. Dívám se na Temži a na Barbicanu sním o hrdých časech Říma. Dívám se, jestli zahlédnu havrany z Toweru a mám pocit, jako bych byl v jiném čase, než všichni ti různobarevní a legračně spěchající lidé.

Mám rád svou maličkou Prahu, ale tady se necítím cizí, i když vlastně jsem. Tolik let jsem se neprocházel jen tak bez cíle a ani jsem vlastně netušil, jak moc mi to chybí. Na chvíli si sedám do kavárny na rohu a chce se mi dělat si z lidí legraci. „May I get you something to drink, sir?”, ozve se mi nad hlavou a já s poťouchlým úsměvem říkám:“Why not? What about coffee?” a spiklenecky mrkám na servírku, která se přestává mračit. Zapisuje si mou objednávku a v zápětí se už s úsměvem a mou kávou vrací a říká: „ I recommend an apple pie, it's tasty…“ a taky na mě mrká a usmívá se. Na jmenovce má napsáno Romana a tak zkouším drze a bez varování…“Ne nechci Apple Pie, radši bych nějaký sendvič“, s úsměvem říkám servírce, která užasle vyjekne: "Ježiši, Ty mluvíš česky!" a směje se se mnou.

Po dalších dvou protekčních šálcích teplé, ale šílené břečky, které bych se ani neodvážil říkat káva a jednom šunkovém sendviči, pro mě ohřátém v mikrovlnce, se zvedám a nechávám na stole několik desetilibrových bankovek a s úsměvem mávám udivené Romaně z Plzně, když mi chce běžet vrátit. Oplácí mi úklonou a nádherným úsměvem a klaní se mi i její dvě kolegyně, co za ní zaskakovaly u jejích stolů, když si na chvilku přisedla ke mě a povídali jsme si o tom, proč jsem zmoklý, když mám evidentně deštník, proč mi nevadí ta hrozná slota, a směju se na celý svět, a co to vlastně pořád píšu a jen tak o Londýně a životě v něm. Rozesmálo jí, když jsem řekl, že to co píšu je dnes už dvanáctá reklamace na počasí a řekla, že mám napsat stížnost i za ní a objednat lepší, až půjde domů. Byla hezká a milá, ale já nechtěl rozesmutnit jejího boy-frienda Stevea, o kterém tak hezky mluvila a chtěl jsem někomu připadat, jako anděl, který dává a nežádá nic zpět. A stejně jsem si předsevzal, že dneska si budu užívat sám sebe a Londýna…

Pak zase venku mi vítr a déšť trhá na kusy blok, když si píšu své řádky na schodech Liverpool station. Všichni se schovávají, jen já se směju a pomalu jdu a nechávám se zmáčet tím ledovým vodopádem… Začínají se mi rozpíjet řádky, tak schovám blok a půjdu se zase procházet v té lidmi přeplněné prázdnotě a svém jiném rozměru. Jen jedno už vím, i když mě to překvapuje. Mám rád Londýn a nebojím se samoty…

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

03.11.2020 22:21:24dát kritice tipSavage Flame

To Gora: Moc dekuji za super prinosne postrehy. Je fakt, ze nekdy je asi znat, ze malokdy pisu jinak nez ze zivota a ani tohle neni fikce, ale autenticka vzpominka a to vcetne mych tehdejsich az prastenych pocitu a napadu, opsana z destem promaceneho bloku jeste z minuleho milenia.. :) I kdyz je to tak davno, ze mi to tak jako z jineho zivota chvilemi skoro pripada... Jako vetsina mych veci to byla takova trochu autoterapie. Ty poznamky si ale beru k srdci a u novych veci se budu snazit je mit na mysli a uplatnit je, aby to melo vic "smrnc". Moc dekuji. ;) S.F.

03.11.2020 20:18:321 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Docela dobré, próza ti celkem jde, ale líbila se mi i tvá první báseň zde. Vyvarovala bych se příliš dlouhých vět ve třetím odstavečku, usnadňuješ si to pomocí spojky a... na úkor srozumitelnosti.

Jsem zvědavá na další...

......................

 Romaně z Plzně, když mi chce běžet vrátit. - moc sloves , stačilo by  - která mi běží vrátit nebo která běží s drobnými ...

co za ní zaskakovaly u jejích stolů - za ni /máš to tam víckrát/

Co bych určitě odstranila, kazí to celkem svižné povídání:

 chtěl jsem někomu připadat, jako anděl, který dává a nežádá nic zpět.

Všichni se schovávají, jen já se směju a pomalu jdu a nechávám se zmáčet tím ledovým vodopádem… 

02.11.2020 11:59:22dát kritice tipSavage Flame

To Luzz: Dekuji za Vas uprimny nazor. Ne kazde rozpolozeni me mysli je asi mnou vysvetlitelne a nekdy byva i pro me tezko pochopitelne. Citil jsem to tak, jen jsem si neprisel odusevnely, jak pisete. Kazdopadne dekuji za novy pohled a vecnou kritiku. Vazim si toho opravdu moc. ;) G.

02.11.2020 11:15:111 tipů dát kritice tipLuzz

je to takový milý vyprávění, hezká momentka - asi tak do poloviny, pak už se vypravěč dost okatě staví do pozice anděla (i když to sám připouští) a oduševnělého samotáře.

02.11.2020 09:02:401 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Je to takové londýnské. A Čech Čechu vcizin věrným přítelem... :-)

02.11.2020 08:52:051 tipů dát kritice tipK3

Tvůj text se mi moc líbí.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.