Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sdílení

04. 11. 2020
17
17
476
Autor
Umbratica

 

 

Sdílení

 

V deníku

jak v zaprášeném zrcadle

hledáš svou někdejší tvář

lapenou do slov,

zamřížovanou veršíky

do smutné studené cely.

 

Taky sis cosi odseděla

za psacím stolem,

ale emoční vakcína

tě chrání před hloupou recidivou,

před železnými klepety 

srdcervoucích klišé.

 

Zápisník vlastně nebyl psán

ani tak pro tebe samu

jako spíš pro všechny kolem,

pro chvíle veřejné intimity,

pro okamžiky sdílení

nahoty v krizovém štábu.

 

Připichuješ si na nástěnku

hesla z rodinných časopisů

o domácím štěstí.

 

Kdo ale ocení milieu

z úsměvů kuchařky Dobromily

bez Magdaleny pod křížem ?

 

 

 

V nedělním tichu

 

Lidé se vzájemně zraňují,

aby se po čase ujistili,

že ještě žijí a něco cítí.

 

Neděle visí nad městem

jak nudný obludný mrak,

je odpoledne, zvony dozvonily

a ozvěny mší vyvanuly

z uší i z duší.

 

Lidé se vzájemně zraňují :

křik - střepy talířů - bouchnutí dveřmi,

v kterých se otočí klíč

na dva západy...

 

Smutná odpoledne nedělní,

smutná  unáhlenými slovy,

která se belhají k oknům

starou cestou vyšlapanou v koberci,

starou cestou

mezi stolem a lůžkem,

mezi zrcadlem a fotografiemi,

mezi židlí a falešnou palmou.

 

 

Verše psané kurzívou jsou citací z básně Fr.Halase Staré ženy.

 

 


17 názorů

Většina lidí má nějaké prožitky. Proč by potřebovala slyšet o druhých? Aby od nich byla osvobozena. A naopak, když báseň, nebo spíš aspirující báseň, dopadá jako závaží, v publiku zůstávají jen masochisti a milenci, kteří snesou vše. Myslím, že umění je napsat osvobozující báseň, které se čtenáři chytají, leckdy na zapřenou, jako nečekané naděje.


Umbratica
02. 12. 2020
Dát tip

En,

v současné době, když jedeme do města, tak mi připadá, že je neděle stále: poloprázné ulice s několika orouškovanými chodci, nejspíš tak ještě maminky s kočárky, které kupodivu roušky moc nenosí a zavřené obchody, na kterých každá cedule slibuje něco jiného. A neděle, kdy je zavřené úpně všechno ? Na ulicích skoro nikdo, jen tu a tam se plouží nějaké to auto... Pořád si na to nemůžu zvyknout.


Entropia
24. 11. 2020
Dát tip

Ironický smutek třetí sloky mi mluví z duše. Ano, tak to máme, ať si toho jsme či nejsme vědomi. Návaznost na Magdalenu pod křížem jsem nějakou chvíli musela strávit. Příliš vznešeně píšeš o všednosti. Nebo všedně o věcech vznešených? Ale jo, otvírá to oči pro jiné rozměry života.

Obludný mrak neděle visící nad městem, vyvanuté mše, co může být výstižnější. Jak jsem ráda, že dělám dvanáctky a mám tak „neděle“ paradoxně každé čtyři dny.


Umbratica
08. 11. 2020
Dát tip

A nebo měnit. Psát variace sám na sebe.


Asi je to fajn psát deník z básniček, člověk může svou představu neustále zpřesňovat.


Umbratica
07. 11. 2020
Dát tip

Markel,

já si taky nepíšu normální deník. Je to jen deník z básniček. Díky za tip.


Markel
07. 11. 2020
Dát tip

nikdy jsem si nepsala deník, ale líbilo *


Umbratica
07. 11. 2020
Dát tip

Zajíci,

já si píšu deník v básních, jak už to vyplývá z básničky Sdílení. Skoro nic z toho deníku ale nezveřejňuji, bo to jsou velmi soukromé básně. Mně se líp píše v masce. Díky za zájem a za tip.


Taky jsem si v mládí psal deník. Teď už jsem líný.


Umbratica
04. 11. 2020
Dát tip Gora

Goro,

díky za tip i za chválu.

Ty poslední dvě strofy jsou dost sarkastické, ale zároveň i empatické. Myslím, že jedno druhé nevylučuje.


Umbratica
04. 11. 2020
Dát tip

blackie,

o nedělích, ve kterých na mnoho lidí, zvláště na ty osamělé, velmi dopadá pocit prázdnoty, jsem psala často. Tohle je ale o něčem trochu jiném. ...Například starší manželé, kteří ještě chodí do práce, se během týdne skoro nevidí, ale zůstanou spolu v neděli sami dva v jednom bytě. Třeba už si vzájemně roky lezou na nervy a za celý týden nahromaděná frustrace přeroste do hádky. Znám takové dvojice. Ona se pak zamkne do svého pokoje, trucuje, ale ač vdaná, je vlastně osamělá stejně jako důchodkyně z Halasovy básně.


Umbratica
04. 11. 2020
Dát tip

Evženie,

jsem ráda, že se líbí.


Umbratica
04. 11. 2020
Dát tip

Aru,

díky za kritiku i za tip.


Gora
04. 11. 2020
Dát tip

Nedělní ticho je výmluvné... velmi.

U Sdílení mne zaujaly zejména dvě poslední strofy.


mně se moc líbí obě......v nedělním tichu jsem se ale trochu více našla.....*/****


Moc pěkné.


Aru
03. 11. 2020
Dát tip

dobře si to popsala...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru