POST

Spím s kulkou v

mozku. Tak lehce,

víceméně trošku.

Zářím pohledem,

uzurpovaných děsů.

Nesu, třesu, rosol

postoj zranitelný niterný.

Sláva budiž dána

na oltář pána otřesů.

Ponesu si myšlenku,

zastřenou utišenou.

Zemi žerou zrůdy, jdou

tudy potkáš unikni, uhni.

Les jako království, samo

povznesené na oltář pudů.

Zvířecích, lidských, rostlinných,

v krvi nevinných, se brodíc.

Zrodí den, nebo noc začne.

Tlačítko zmáčkne neutečeš,

před tou řekou náznaků. Jsi

jen kousek do skládačky, či

a nebo pouze možnost něčí.

Touha vydaná napospas, zas.

Útok co se vydává, zač a znovu

uvadá.