MINI POVIDKY OD SUPERMARKETU

Píše se rok 2333. Město, ve kterém se nachází zdejší Supermarket, je téměř bez energie. Obchody a továrny zejí prázdnotou. Svět se změnil…

 

Nákupní vozík.

 

 

       Stojí opuštěný na rohu budovy bývalého Supermarketu. Vtom kolem něho prolétne list z nedalekého kaštanu. Dopadne na zem.

„Blíží se podzim,“ promluví vozík.

„Ty umíš mluvit?“ podiví se list.

„Kdo je to?“

„No, já.“

„Kdo já?“

„List.“

„Listy umí mluvit?“

„A nákupní vozíky?“

„Jsem tu jen já.“

„Ty umíš mluvit?“

„Jistě, že umím mluvit.“

„Tak nevím, kdo z nás je více na hlavu,“ řekne list.

       Kolem nich se prožene vítr. Vyzdvihne list ze země a ten padá přímo do vozíku.

Uff!

„To jsem si oddechl,“ špitne list. „Myslel jsem, že mě odnese mezi ostatní mého druhu. Víš, nemohu je vystát. Ta podobnost. Ztrácím sám sebe…“

Chramst!

Vozík ho pozřel.

„Kdo by chtěl poslouchat ty žvásty o podobnosti,“ řekne a rozjede se kolem zdi.

       Na parapetu sedí pták. Černý s šedivým zobákem a poraněným křídlem.

„Ten vozík jede vážně sám,“ podiví se a vydá ze svého hrdla krákavý zvuk

„Nevšímej si mě, vráno pitomá!“ ohradí se vozík.

       Vrána je překvapená, že nákupní vozík mluví. Snaží se zamávat křídly. Jedno má však zraněné. Ztrácí rovnováhu a padá z parapetu na zem.

Chramst!

       Otevřená tlama zachytila padající vránu. Hladový pes ji stiskl ve svých zubech. Dvakrát s ní trhl do strany a vše, co měl uvnitř své tlamy, spolkl. Poraněné křídlo dopadlo na zem. Osamoceno zůstalo napospas jiným tvorům, kteří si na něm pochutnají.

 

 

 

---