Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Li Čching - čao : V prázdném pokoji

Výběr: Gora
06. 11. 2020
15
19
639
Autor
Umbratica

Protože většinu svého života prožili manželé Li Čhing - čao a Ming - čeng, státní úředník překládaný ustavičně z jednoho působiště na druhé, v odloučení, těšili se, že spolu prožijí bok po boku aspoň stáří, až Mingova služba u dvora skončí. To se však nestalo. Ming - čeng zemřel daleko od své ženy pravděpodobně na tyfus během války říše Ťing s říší Sung, jejíž byl Ming - čeng součástí.  Ta zpráva Li zdrtila, ale ve svých básních - dopisech dlouho jaksi nebrala manželovu smrt na vědomí a oslovovala ho, jako by stále žil. Po skonu manžela byla vdova nucena utíkat před válkou z města do města a když se nakonec usadila v roce 1 135 u svého bratra Changa, píše po několika letech poprvé otevřeně o smrti svého muže. Jednou z básní, které reflektují manželovu smrt je text V prázdném pokoji (Na lůžku z rákosu).

 

 

N A   L Ů Ž K U   Z   R Á K O S U ....

 

Na lůžku z rákosu, za chladným hedvábím

růžové jitro

zlehka mě probouzí.

Jak slovy zachytit

zoufalost samoty ?

Dým vonných dřev vyvanul beze stop,

dávno již vychladla

mistička z nefritu.

V ledové vodě srdce se utápí.

Potřetí flétna hrá

prastarý popěvek,

a náhle pukají hebounké pupence

švestkových květů.

Jak různé nálady jaro vyvolá !

 

Vlahý vítr, šumění deště,

první krůpěj, a slzy kanou

tisícem potůčků.

Odešel flétny hráč,

pusté jsou pokoje,

žalem a úzkostí srdce se svírá.

Jen jednu lámu jarní ratolest.

Na celém světě

nikoho nemám,

komu ji dát.

 

přebásnil Ferdinand Stočes

 

 

V prázdném pokoji

 

Na lůžku z rákosu za bílým paravánem

mne budí ranní chlad, sad jíním třísní mráz,

vonný dým vyprchal, jen bezútěšnost vane

z popela v nefritu a teskné flétny hlas

 

prastarý popěvek z tmy monotónně zpívá

švestkovým pupenům, co zapomněly kvést.

- Hráč dohrál, odešel, mně tlukot srdce zbývá,

mdle jíní jiskří dál na stéblech podél cest.

 

 

přebásnila Umbratica

 


19 názorů

Umbratica
07. 11. 2020
Dát tip

Čest nade vše. Každý samuraj u sebe pořád nosí bambusový kolík, kterým si v kleku rozpárá břicho, když nesplní feudálem zadaný úkol. Musí mít ale přítele, který mu po té katanou setne hlavu. Tím přítelem jsem byla já.

V Japonsku se seppuka praktikuje dodnes, i když to úřady nevidí rády. Japonsko už přece patří do spřáteleného kapitalistického tábora a dávno tam nevládne šogún.


Norsko 1
07. 11. 2020
Dát tip

Musaši už to má za sebou? Vyřiď mu, že jsem ho měl rád. Myslel jsem si o něm svý, ale tou seppuku mě dostal. Japonci nevyhynou


Umbratica
07. 11. 2020
Dát tip

atkij,

díky za tip. Moje odvaha nespočívá v přebásnění devíti středověkých básní. Když by na to přišlo, přebásnila bych všech asi padesát textů ve sbírce Květy skořicovníku alexandrínem. Moje odvaha spočívá v neustálém vkládání těchto přebásněných děl na Písmák. Samozřejmě, že vím, proč takovýto cyklus rychle přestane lidi bavit. Žijeme v době klipové. Čtenáři už reálně vůbec nejsou schopni se na nějaký cyklus básní soutředit, natožpak, aby ho vnímali jako celek. Nechtěla bych skončit jako Musaši, který musel kvůli naprostému nepochopení svého cyklu Znělky pro nikoho spáchat seppuku.


atkij
07. 11. 2020
Dát tip

Obdivuji tuto tvou prebásňující cestu. Neměla bych odvahu. 


Umbratica
06. 11. 2020
Dát tip

Fialko,

moc děkuji za tip. Krásné možná, velmi smutné určitě.


fialka...
06. 11. 2020
Dát tip

Krásné verše :-)


Norsko 1
06. 11. 2020
Dát tip

Nečtu žádná haiku a na nějaké opadávání nemám náladu. Životem byvše uražen, trvám na švestkových pupenech. Verše, si vyrobím sám


Umbratica
06. 11. 2020
Dát tip

Tak to je krásné fandovství a držím ti palce, aby ti vydrželo. A nečti japonská haiku. Tam švestkové květy opadávají v jednom kuse.


Norsko 1
06. 11. 2020
Dát tip

Jsem stále fanda švestkových pupenů, ač nečtu Li čching čchao


Umbratica
06. 11. 2020
Dát tip Gora

Norsko,

tys asi mnoho básní od Li Čchig - čao nepřečetl a starých čínských básní taky ne. Když se setkáváš s rozkvetlými snítkami švestky a se švestkovými pupeny v každé druhé básni a taky čteš pořád dokola o zlatě, nefritu, hedvábí a kouři z vonných dřev, přecejen tě to začne časem trošku unavovat. Součástí mého malého cyklu o Li byla i decentní kritika této aristokratické básnířky, o které by asi komunista řekl, že to byla feudálka, která "si" psala básničky o životě v přepychu, zatímco lid se plahočil na rýžových polích a umíral ve válkách.  ...Nakonec jsem svou kritickou báseň do cyklu nezařadila, protože - kdo jsem já, abych kritizovala největší čínskou básnířku ? Takže tu "kritiku" dávám aspoň sem do kritik :

 

Předjaří

 

Křik hejna labutí se modři mračen ztrácí,

tam venku víří sníh a z misek stoupá dým

a z vůně kadidla křik ozvěna ti vrací...

Páv hnízdí v účesu nad černým obočím

 

a pyšný zlatý chvost nad čelem rozevírá !

Je teprv předjaří a nikde žádný květ

jejž vetkneš do vlasů... Tvým slovům chybí míra

jak šperkům blýskavým, k nimž nelze přivonět.


Norsko 1
06. 11. 2020
Dát tip

Švestkový pupen nemůže být klišé. Možná tak květy sakur, ale švestkové pupeny?


Umbratica
06. 11. 2020
Dát tip

A nevadí, že je to osm set let staré klišé ?


Norsko 1
06. 11. 2020
Dát tip

Za švestkové pupeny


Umbratica
05. 11. 2020
Dát tip Gora

Minervo,

tento způsob básnění je už dnes velmi archaický. Sahá až někam k Otokaru Březinovi . (Alexandrínem psanou báseň, která se ho týká asi zveřejním v nejbližší době, až ukončím tento cyklus o Li Čching - čao.) Velmi mne ale potěšilo, že tak archaický styl dnes stále oslovuje tolik čtenářů. Svědčí to o tom, že vázaný verš zdaleka není mrtvý, jak by si někteří přáli. Moc děkuji za tip.


Velmi se mi líbí tvůj způsob básnění. :)


Umbratica
04. 11. 2020
Dát tip

Evženie,

sníh tam není, jen mráz a jíní. Na jaře bývá mráz někdy každé ráno i v době, kdy kvetou stromy.  V básni je to použito jako jinotaj.


Umbratica
04. 11. 2020
Dát tip blacksabbath

blackie,

Li Čching - čao psala písně určené ke zpívání. Ferdinand Stočes by se asi zpíval dost špatně a tak jsem se pokusila ten text převést do alexandrínové písně. Alexandrínem se v době života Li psalo ve francii. U nás minnesengři žel psali pouze německy, takže nějaká odpovídající forma v češtině z té doby neexistuje.


Pokaždé mne zarazí, že tam bývá sníh i mráz.


blacksabbath
04. 11. 2020
Dát tip Alegna

Ač v přebásnění od Ferdinanda Stočese je více řádků vtahujících nás do nálady básnířky Li Čhing - čao.......tvých osm řádků stačí k vyvolání smutku....ještě vypichuji krásný obraz....."švestkovým pupenům, co zapomněly kvést.".................*/***********************


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru