Posraný život. Vytržený
z pantů. Prostě mně jen
tak schramstnul. Má mě
v hubě. Žvýká odhodlaně,
konec zní tak povědomě.
Krutý zlozvyk konců. Zrůda
odjištěna, zapálená pochodeň.
Všechno shoří, slunce zboří.
Únik ze samoty, do pohromy
bytí. Byli jsme sem vliti, nakonec.
Všeho čeho, zvuk zní zadumaně.
Marné zbití, kolotoč plytkých postojů.
Ústa otevřena, co chtěla říci naposled.
Probodané tělo kulkami, zastrašeno odemčeno.
Jak zní nebití, proces ten úplně poslední.
Utlučen vzbouřeně zcela nepochopen.
Je tu stále něco, je tu stále někdo.
Haló já tu taky jsem, rozbitý pomlácen.
Protlačen skrze mlýnek na mne.
Ústa jež neví, slova posloupnosti.
Zrezivělý zní sípá odepsaný zlomený?
Kdo je to, jsi to ty poznáváš pocity.
Umlácený sebou, zahrabán do němoty.
Síla která leží ladem, zmáčkni ten krk silně
Dej mu pěstí, skoč mu do úsměvu. Na lovu
zbraní plnou náruč, koncert zvětralého násilí.
| 