MINI POVIDKY OD SUPERMARKETU

 

Hadrová panenka.

 

 

       Pes utekl. Strojů se bál. Vrátil se zpátky k betonovým skružím. Pokračoval dírou v plotě. Vtom uviděl ležet něco v trávě. V první chvíli si myslel, že je to něco k snědku. Přiběhl a zjistil, že je to obyčejná hadrová panenka.

„To není jídlo,“ štěkne zklamaně.

Otáčí se, ale panenka se najednou zvedá ze země.

„Ty jsi živá?!“ ptá se pes.

„A ty mluvíš,“ řekne a chce ho pohladit.

Pes uskočí stranou.

„Neboj se, neublížím ti.“

„Vidíš moje zuby?“ ptá se pes a vycení na ní zuby.

„Nejde z tebe strach.“

„Neměla bys šanci.“

Vtom mu zakručelo v břiše.

„Máš hlad, viď?“

„Co ty o tom víš?!“ bafne.

„Pojď ke mně, pohladím tě!“

Lákala ho.

Haf!

       Pes se nechal přemluvit sladkými slovy hadrové panenky. Lehl si k ní v domnění, že ho bude hladit. Je možné, že to měla v plánu. Pak se jí vrátily vzpomínky, jak krutě se k ní chovala holčička, které patřila. Holčička umřela a panenka zůstala opuštěná.

       Ze spleteného copu vytáhla špendlík a zaútočila na psa.

Haf!

       Vyštěkl a rychle se zvedl ze země. Zavrčel. Snažil se jí zastrašit, ale hadrová panenka se ho nelekla. Znova ho bodla špendlíkem do tlapy. Pes zakňučel a utekl pryč. Zoe běžela za ním. Věděla, že ho nedohoní. Byla to jen otázka času, kdy se unaví. Toho si byla vědoma.

Gžřt!

       Vtom se vynořil z prachu nákupní vozík, který panenku srazil na zem. Prvním kolečkem ji rozpůlil na dvě části. Druhé kolečko narazilo na porcelánovou hlavičku, která praskla a rozlétla se na několik částí.

 

„Nikdy nevěř hadrové panence!“ ozval se vozík.

A pokračoval dál. Stejně jako vylekaný pes.