Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 444 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Člověk - přítel psa?
datum / id06.11.2020 / 513204Vytisknout |
autorJosef František
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno104x
počet tipů7
v oblíbených0x
Člověk - přítel psa?

                                                   Člověk – přítel psa?

Týden před mezinárodním mistrovstvím ve skocích na lyžích bylo v areálu Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně sněhu poskrovnu. Správce stadionu nám, třem zaměstnancům změnil denní pracovní dobu na noční. Obsluhovali jsme zařízení na výrobu sněhu, jež pracovalo pouze když teplota klesla hluboko pod nulu.

 

Ve světle silných reflektorů se snášel na rozjezdovou i dopadovou plochu skokanského můstku sníh. Po dvou hodinách jsem byl vystřídán. Svižným krokem jsem se vzdaloval od skokanského můstku a těšil se na teplo služební místnosti a kávu. Zastavil mě neobvyklý zvuk. Nocí se ale neslo jen vzdálené syčení trysek a brumlání kompresoru. Po několika krocích jsem ale zaslechl slabé kňučení.

 

Vykročil jsem odkud nářek přicházel a baterkou posvítil na nízkou budovu šaten pro závodníky a rozhodl se je prohledat. Otevíral jsem jedny dveře za druhými a kuželem světla pozorně propátral každou místnost. U posledních dveří jsem zaváhal, byl to suchý záchod. Používal se již jen mimořádně. Nářek se ale ozýval odtud. Pomalu jsem otevíral dveře a posvítil dovnitř. K mému překvapení byl prostor prázdný, ale srdcervoucí kňučení pocházelo z hloubi toalety. Vstoupil jsem dovnitř a srdce mi bušilo hrůznou představou. Dal jsem dřevěné víko stranou a posvítil dolů.

 

Zde, hluboko na směsi papírů a lidských výkalů se v rohu krčil malý bílý pejsek. V návalu hořkosti a zhnusení jsem se sesunul podél stěny do dřepu. Já jsem se před tím malým pejskem za lidi strašně styděl. Když jsem se konečně vzpamatoval a zhodnotil situaci, bylo jasné, že sám třesoucí se zvířátko z té hrozné díry nemohu vytáhnout. Nechal jsem rozsvícenou baterku vedle otvoru, aby ten malý dole věděl, že jej neopouštím.

 

Netrvalo dlouho a tísnil jsem se dvěma parťáky v malém prostoru. Jediná možnost, jak pejskovi pomoci, byla do záchodu vlézt. Postavou nejmenší, svlékl jsem teplé oblečení a pomalu, až do podpaží jsem zvolna vlezl do otvoru. Zde mě chlapi uchopili za ruce a spouštěli. Konečně jsem se protáhl otvorem a dosáhl dna. Podali mi rukavice a já jim v zápětí podal pejska.

 

Přijdem pro tebe, vydrž." A já slyšel jen rychle se vzdalující kroky. Nesli pejska do tepla služební místnosti. Čekal jsem v té smrduté díře a snažil si představit člověka, který dokáže být tak krutý. Přál jsem si aby v lidských výkalech stál místo mě a sebe viděl jak s uspokojením zatloukám víko a nechávám dotyčného krutého člověka v této studené, páchnou jámě.

Mé vysvobození bylo obtížnější, ale nakonec se až na odřeniny podařilo. Správce stadionu pejska adoptoval, a ten ještě mnoho let rozdával všem lidem v okolí radost svým skotačením.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

29.11.2020 00:46:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Souhlas mám, tak díky...

avi

27.11.2020 19:55:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ahoj, máme tady soutěž povídek, každý měsíc. Mohla bych tuhle tvoji nominovat do té soutěže? Stačí, když mi sem potvrdíš ano...nebo ne.

19.11.2020 19:44:372 tipů dát kritice tipblacksabbath

jak je to o ozvířátkách....tak to nejde kolem mě....."Nechal jsem rozsvícenou baterku vedle otvoru, aby ten malý dole věděl, že jej neopouštím."..........*/************************************

07.11.2020 09:08:581 tipů dát kritice tipJosef František

Adělka1 ....za celý život jsem koupil 3 pejsky,  kokršpanělku, knírače Bilyho a posledního pejska (asi) v mém životě černého knírače Jessie o váze 10 kg. Mezi tím jsem pomohl mnoha kočičkám, kocourům a pejskům přežít.  Náš současný kocour Mikeš,  je z útulku, je mu asi 13 let.  Dodnes je celou noc někde. Pokud chce domů, ví že ponocuji tak mňouká za oknem. Váží 8 kg.  

07.11.2020 06:45:291 tipů dát kritice tipJosef František

nechápu.   Jméno pejska neznám. Správce stadionu měl 7 synů a tak další přírůstek přijal mrknutím oka. Z jara jsem odešel na jinou stranu Krkonoš, zachánit zlého koně, povedlo se. O tom někdy napíši.  

06.11.2020 22:11:511 tipů dát kritice tipJosef František

Psal se rok 1973. V té době byl v Praze vydán zákon, že majitelé psů budou platit 1000 Kč ročně za držení psa. Někteří občané se svých “miláčků” zbavovali i takovým způsobem o kterém jsem vyprávěl. Dodnes nechápu proč onen krutý způsob. Vždyť stačilo pejska nechat na návsi v první vesnici u Prahy. 

06.11.2020 19:35:05dát kritice tipnechápu

Jsi skvělý, jak se jmenoval pejsek? 

06.11.2020 14:33:281 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Jsem ráda, že to tak dobře dopadlo.

06.11.2020 14:16:481 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dobře, že jste pomohli, ačkoli to zrovna jednoduché nebylo!

 

06.11.2020 14:00:35dát kritice tipAndělka1

Kotě děti vytáhly z popelnice v Praze - dožil se u sestry a mamky DRZOUN ZRZOUN BEZ MĚSÍCE DVACETI LET.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.