Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 444 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Zpívající řeka
datum / id07.11.2020 / 513236Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
témaPřírodní
sbírkaDo hor,
zobrazeno256x
počet tipů20
v oblíbených1x
do výběru zařadilGora,
Prolog


Časové zařazení této (už předposlední!) kapitoly knihy Do hor je na mou duši čirá náhoda. Té jsem jenom nepatrně napomohl kratičkým oddálením termínu vložení. Tady je rok 2010.

Zpívající řeka

 

 

Zpívající řeka

 

Sedmého listopadu v devět hodin dopoledne se odněkud z oblohy ozvalo zakejhání. Podíval jsem se tam. Nad naším údolím letěl první husí klín, za ním druhý, třetí, čtvrtý…­ T­a řada vůbec nekončila. Na zamračené obloze kdesi nad Malou Stříbrnou se objevovala stále nová hejna. Neslo se odtud plno štěbetání a do toho povyku tu a tam zahalekal zvučný hlas.

Mám štěstí. Jsem svědek předvoje velkého tahu z nekonečných rovin Polska, možná až z Pobaltí, nad naším údolím.

Husy míří přímo k horám.

Dal jsem se do počítání, ale brzy jsem to vzdal, bylo jich moc a letěly rychle, počítat se nedalo, začal jsem jen odhadovat. Po desítkách, po padesátkách, a potom už po stovkách. Ale i toho jsem nechal, nedopočítal bych se.

Ne, toto není předvoj. To je tah v plné parádě.

Čím jen si zasloužím tu náhodnou účast na něm?

Nové a nové tečky, jen taktak viditelné, vynořovaly se z dálek na severovýchodě, zvolna se zvětšovaly a nabíraly podobu ptáků.

Pod zataženou oblohou se valila zpívající řeka. Nebe bylo neprodyšně uzavřené, pokrývka mraků neležela výš než tisíc metrů.

Nekončící proud ptáků mířil na Hrubý Jeseník, co začíná tady nedaleko v Medvědích horách se svými vrcholy dvanáctistovkami, pokračuje za údolími řeky Bělé, Česnekového potoka a Střední Opavy horami kolem Pradědu, které dosahují skoro patnácti set metrů, napravo jen o málo nižší masiv Keprníku, za ním Králický Sněžník, a když připočteme vysoké jádro Rychlebských hor ještě dál napravo, mají husy před sebou nepropustnou bariéru vrostlou do mraků. Celé Jeseníky v nich dnes vězí, nikde škvíra, kudy by pták bezpečně proletěl bez ztráty orientace.

Co si s tím počnou? Proč tak bezhlavě míří právě tam?

Odpovědnost leží na vedoucí huse prvního hejna. Jak se zachová? Už brzy se musí zděsit nepropustné hradby před sebou. Dojde k tomu každou chvíli, už přeletěla Kutný vrch, už je někde nad Heřmanovicemi a neúchylně míří doprostřed hor.

Propána, kam je vedeš, huso?

Ještě se mi z dohledu úplně neztratila. Napjatý čekám…

Teď! Nastal chaos, něco se tam děje. Ale jen krátce. U­ž vidím vůdkyni, jak letí doleva. Změnila směr snad o devadesát stupňů.

Její mládež vzápětí za ní. Za nimi druhá rodina, za druhou třetí…

Další a další hejna sledují vzdušnou brázdu, zvířenou pružnými letkami před sebou. Žádnou z vedoucích hus nenapadne zkrátit si cestu úhlopříčně, každá, fascinována setrvačností hladkého letu v útvaru, dospěje v čele své rodiny poctivě až do míst, kde ta první prozřela, a teprve tam se za ostatními od hor odkloní.

Husy letící doleva ukazují široké plochy křídel, proti šedé obloze je i na dálku dobře rozeznávám.

Kéž bych ještě mohl být svědkem, až se začnou vracet do původního směru! Brzy k tomu dojde. Musí.

To už bych asi chtěl příliš.

Přesto se snažím neztratit první hejnko z dohledu.

Náhle ta křídla nevidím… Ale ano, jsou tam! Sotva viditelné čárečky a tečky. Znovu změnily směr. Letí zas ode mě.

Odvážné husy v čele tahu teď poletí nad pahorkatinou někudy přes Karlovice a Světlou horu svým původním směrem k jihozápadu, pohodlně, na dohled od zamračeného pohoří. A celá zpívající řeka ve dvou esovitých zákrutách za nimi.

Tahu není konec. Stále nová hejna se vynořují nad Malou Stříbrnou. Letí tu nad námi snad všechny husy z Pobaltí, z Finska, od polárního kruhu.

Zatímco jsem před hrozícím deštěm stěhoval proschlé palivové dříví z venkovní pyramidy pod střechu, co chvíli jsem ten skoro hodinu trvající tah kontroloval. Nakonec se přece meandry ptačí řeky pozvolna otupily a celý proud se zaoblil do jednoho širokého oblouku.

Několik minut před desátou letělo poslední hejno. Na nebi se rozhostil klid.

Novou hlučnou událostí se stal až neohrabaný přelet sojky z našeho lesa do protějšího napříč přes úzké údolí.

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.12.2020 13:58:09dát kritice tiprevírník

Ano, Karle, příroda se nedá, bude si pořád dělat, co sama chce.

02.12.2020 13:39:411 tipů dát kritice tipK3

Ahoj, Jardo. Tak to musel být opravdu zážitek. Něco takového bych si přál vidět. Nebeské divadlo, důkaz že píroda stále ještě žije

28.11.2020 09:36:17dát kritice tiprevírník

Jasně. Já děkuju.

28.11.2020 09:14:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, tvůj dotaz je doufám jen řečnický:-)), děkuju.

28.11.2020 06:46:43dát kritice tiprevírník

Zkus to, Ireno, jestli si troufáš, mě to jen potěší.

27.11.2020 23:10:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, mohla bych tento díl nominovat do soutěže PM za listopad??

18.11.2020 09:14:17dát kritice tiprevírník

Určitě, Přemku, to se zapomenout nedá. Díky za milý komentář.

18.11.2020 08:39:52dát kritice tiplastgasp

Jaroslave díky za velmi zajímavý zážitek, popsaný tvým poutavým způsobem člověka milujícího přírodu. Měl jsem podobné štěstí pozorovat husí klíny nad naší zahrádkou a  ten zvuk s šuměním křídel jsem si z tvého vyprávění připoměl. To se nezapomíná.

14.11.2020 14:46:34dát kritice tiprevírník

Pěkně ti děkuji, AL.

14.11.2020 10:47:24dát kritice tipArwen Leinas

Mít křídla(křídla) ta touha prastará...

Příjemné čtení o opeřencích a husách zvlášt :-)

10.11.2020 13:08:22dát kritice tiprevírník

To je hezké, Phil, rád tě tu vidím.

10.11.2020 12:39:47dát kritice tipPhilogyny

Ty přelety, když se nad ránem probouzí les a neslyšně se vznese sova...tyhle pocity nejsou přenosné, musí se prožít. A tak jsem ráda četla...  :)

09.11.2020 17:31:38dát kritice tiprevírník

Těší mě, dievča.

09.11.2020 16:07:59dát kritice tipdievča z lesa

nádhera

08.11.2020 10:56:42dát kritice tiprevírník

Děkuji. Ano, klín je pro husy typický už od chvíle, kdy se mladí učí létat. A pro nás je to hezký pohled.

08.11.2020 10:06:34dát kritice tipUmbratica

Tip za moc pěknou husí kapitolu. Nad našim pozemkem také husy přeletují v klínové formaci, nejvíc navečer, když se smráká. Nikdy jsem jich ale neviděla takové množství.  Husí klín je tak nějak romantický už sám o sobě.

08.11.2020 07:29:051 tipů dát kritice tiprevírník

Zajímavý komentář, děkuju.

Od ornitologů jsem poučen, že ptáci se na tahu řídí instinktem a zkušenostmi, které si generačně předávají. V noci se původně orientovali jen podle souhvězdí nebo odlesků vodních hladin, ale teď už dávno taky podle rozsvícených měst.

S těmi havrany v Brně máš zajímavou zkušenost. Já mám zas jinou z Třebíčska. Tam jich jižně od Třebíče byla vždycky po onom přibližně 21. říjnu náhle plná pole. Ale v 80. letech jeden podzim vůbec nepřiletěli a pak už pokud vím nikdy. Asi je to blbost, ale zatím mě jiná souvislost nenapadla: právě v tom roce totiž, kdy se na těch polích poprvé neobjevili, byla uvedena do provozu jaderná elektrárna v nedalekých Dukovanech.

07.11.2020 22:36:44dát kritice tipDales

Celé roky jsem si myslel, že ptáci létají po paměti, ale při tomhle podzimu už jsi druhý u koho čtu, že na to potřebují vidět.

Havrani v Brně:  před pár roky změnili letitý zvyk létat každý den 20km na nocoviště v nivě Svratky u Židlochovic a ráno zas do města.  Jedna z ornitologických teorií zní, že jednou odpoledne padla tak hustá mlha, že se neodvážili odstartovat na jih, takže výjimečně přespali ve městě. Ráno zjistili, že jich neubylo, no a proč se teda furt trmácet. Buď jak buď, teď chrápou v lesíčcích na východním svahu Kohoutovické vrchoviny nad Pisáreckou kotlinou. 21.října - jo, tak asi, 18.-25., jenom jednou pamatuju snad už 12.

07.11.2020 21:35:14dát kritice tiprevírník

Naopak, Luboši, to bys koukal, kolik tahů jsem v životě promeškal.

Evženko, potěšilas mě velmi, díky.

07.11.2020 18:51:45dát kritice tipEvženie Brambůrková

Prožila jsem ve tvém vyprávění fantastický zážitek. Děkuji. 

07.11.2020 18:03:311 tipů dát kritice tipKočkodan

 

Jardo, ty taky nesmíš u žádnýho tahu chybět… (to se s tebou táhne asi už od studentských let)

 

07.11.2020 13:20:07dát kritice tiprevírník

A já děkuji tobě, že sis to nenechala pro sebe, Blacky.

07.11.2020 13:01:28dát kritice tipblacksabbath

Ty jóóóó´.........jsi šťastný muž....nuž....děkuji pěkně, že jsem mohla tvýma očima sledovat...*/********

07.11.2020 12:38:57dát kritice tiprevírník

Děkuji pěkně, Ludmilko.

07.11.2020 11:46:13dát kritice tipAlegna

krásné  poutavé vyprávění od milovníka přírody*****

07.11.2020 11:42:26dát kritice tiprevírník

Ano, na zimu se často přidávají k havranům. Taky kavky s nimi někdy jsou.

07.11.2020 11:14:32dát kritice tipLuzz

mně se zdálo, že tam jsou právě i hejna vran, možná ne tak početná... ony se na zimu taky prý nějak sdružují... ale ruku do ohně za to nedám.

07.11.2020 10:49:321 tipů dát kritice tiprevírník

Ireno, štěstí to bylo, a veliké. Za jiných podmínek, kdy nebe nezakrývá tak nízká deka, letí také tudy (je to už jejich tahová cesta), ale ve větší výšce, takže Jeseníky mají pohodlně pod sebou. Tady však šlo chvíli do tuhého - a vida, poradila si, husa jedna.

Luzz, opravím tě: ne vrány, ty nejsou společenské, toto jsou hejna havranů z Ruska, u nás přezimují. Když jsem tam na jihu ještě žil, objevovali se vždycky kolem 21. října. Možná se to teď změnilo, nevím.

Renato, tak to musel chlapec zažívat zajímavá dobrodružství.

Diano, jsem rád, že tě to zaujalo.

Všem vám děkuji.

 

07.11.2020 09:57:59dát kritice tipDiana

Moc pěkné a nadto zajímavé...

07.11.2020 09:53:20dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Krásně jsi to popsal. Připomněl jsi mi knihu "Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem" od Selmy Lagerlof, kde chlapec proměněný ve skřítka cestuje s divokými husami.

 
07.11.2020 09:38:04dát kritice tipLuzz

hezký.

(osobně mám zážitky akorát tak s vránami, co zimují na polích jižně od brna... občas taky hukot.)

07.11.2020 09:24:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, to jsi měl opravdu štěstí... a pěkně jsi nám zážitek převyvyprávěl...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.