Pět pětek

KAPITOLA 1: pět zásahů, pět mrtvých

 Bylo pozdě odpoledne ve velkoměstě Dirst. Lidé byli spokojeni, že je sobota a že konečně můžou jít ze zadýchaných kanceláří. Všichni se hrnuli ven v davech a nasedali do svých předražených aut, natěšeni na klid domova. Pánové si sami sebe představovali jak sedí s lahváčem piva u hokeje a jejich manželky už by nejraději byly se svojí nejlepší kamarádkou na kafíčku, aby mohli zdrbat sousedky. Ulice byly přeplněny, protože nikdo nemohl otálet, nikdo neměl dostatek času spozorovat, že se někdo dostal  na střechu honosného mrakodrapu. Jen v onom  mrakodrapu se konala schůze ředitele stavitelské firmy Ewas a výrobce betonových stavebnin. Schůze se konala kvůli stavbě fotbalového stadionu na kraji města.

 ,,Nemůžete ho tam jen tak postavit! Musíte mít pevnější základy! A k tomu potřebujete nás, vy jedna obludo!’’

křičel v už tak dost napjaté schůzi, ředitel firmy Zana s betonovými stavebninami, na architekta, který se s ním dobrých dvacet minut hádal o základech.

 ,,No vy máte co říkat, já jsem laskavě architekt Petrie, kterého na stavbu vybrali ze sto padesáti osmi architektů, kteří se na navrhnutí této stavby hlásili!”,pokřikoval zase architekt.

 ,,Vy? Vy? Vy jste tak maximálně Lemra než Petrie. Já vám tady říkám, že musíte mít pevnější základy!’’

 ,,Jo lemra? Jestli chcete vědět, co si myslím já, tak je to, že vy nemusíte strkat rypák do stavby stadionu a může vám bejt úplně jedno co jsem naplánoval, protože vy jste jenom dodavatel, vy jeden maniaku!’’ 

To právě dorazila ochranka, aby je vyvedla ven ze schůze. 

Ale na střeše mrakodrapu někdo stál, někdo koho si nikdo nevšiml, jelikož byla skoro tma. V obou rukou něco držel. V jedné držel zavařovací sklenici s mincemi a peněženku a v druhé plyšového medvídka jménem Bertík. Po dlouhé chvíli ticha a čekání na vhodnou chvíli vyhodil z obrovského mrakodrapu ( sídla Ewas ) hrst mincí a peněženku. 

Ještě stačil říct: ,,Bertíku teď se nekoukej’’.

Dole se ozval povyk. Najednou padlo k zemi pět lidí včetně ředitele firmy betonových stavebnin.

 Všichni se vrhli k tělům pěti lidí a zjišťovali co se stalo. 

Za neznámým, který tam stále stál se ozval hlas : ,,Pane co tu děláte?” zeptal se očividně opravář nebo instalatér. Byl menší postavy a shrbený  s pájkou v ruce.

Neznámí si v rychlosti nasadil kapuci a otočil se, hrábnul do zavařovací sklenice a hodil po muži mince a pak si náhle uvědomil: ,,Kurňa to jsou jen mince!’’ a utekl.

,,A teď přichází lady Župan!’’ Davy plyšáku ryčely a dokonce i přehlušovali hlasitou elektrickou kytaru a rock and roll, který řval na celý barák.

 Detektivka se vrátila z myšlenek a zjistila, že plyšáci jen sedí a čumí a místo kytary má koště a rock and roll hraje z reproduktoru. 

Nespokojený a nevrlí soused polského původu jménem Grabovszki z druhého patra, mlátil koštětem do stropu a řval:,,Sakra ženská, musíte to mít tak nahlas, já se tu můžu uřvat. “

Byl přistěhovalec a bydlel tu pouze rok a půl.

Detektivka byla z toho povyku souseda, tak rozrušená, že si ani nevšimla, že přišel její pomocník.

 ,,Detektivko, detektivko!’’ zakřičel.

 ,,Kolikrát ti mám říkat, ať mi neříkáš detektivko, jsem snad nějaký knižní žánr? To by jsi mi mohl říkat rovnou komedie nebo horore! A co chceš Majore?’’ 

,, Jsem laskavě Mark, ne žádnej Major, koho to kdy napadlo...” mrmlal si pomocník.

,,No to máš za tu detektivku!’’rychle řekla detektivka Greenhellová. 

,,A co tu vůbec děláš?’’ zeptal se ještě rychleji její pomocník.

 ,,Ehm… relaxuju?’’ zkusila to po chvíli detektivka.

 ,,Tak hlasitě? A co tu dělají ty plyšáci?’’ dotíral zase.

 ,,Prostě tu jsou. A už se neptej na blbý otázky.’’ podívala se detektivka Markovi do očí.

,,A co…?’’chtěl se ještě zeptat.

,,NIC! a co jsi vlastně potřeboval?’’odvedla pozornost od plyšáků. 

,,Přišel ti případ, pět mrtvých a policie nic neví.’’ vysvětlil. ,,Tak to beru, jestli policie nic neví, tak je pěkně ztrapním, když se mi to podaří rozluštit!’’  

,,Tak to je pitevna’’

řekla detektivka a ukázala na novou budovu v ulici James Bond Street. ,,Stejně, na mě má James Bond krátký kramfleky” pomyslela si.

 Když došly dovnitř tak na ně čekal člověk, v bílém plášti a se jmenovkou “Will”.

 ,,Pojďte za mnou’’ řekl a společně se vypravili do pitevny.

 ,,To se jako budem šťourat v něčím těle?’’ohrnul nos Mark nad představou obtloustlých mrtvol, které v člověku nevzbuzovaly zrovna velké sympatie.

 ,, Ne, to už jsme rozšťouraly’’ řekl znuděně Will a protočil oči nad dětskostí společníka Greenhellové.

 ,,Já vás jenom seznámím s výsledky pitvy. Takže… všichni zemřeli kvůli prasklým cévkám v mozku. Klasická mrtvice. Jenomže jak by mohlo naráz pět lidí umřít na mrtvici? To právě nevíme. Žádnou jinou příčinu jsme nenašli.’’pověděl zamyšleně Will.

,,Takže žádná kulka, žádná řezná rána, nic?’’ zeptala se detektivka.

 ,,Nic, máte naprostou pravdu. Ale na té mrtvici, pokud to tak můžu nazývat, bylo přece jen něco v nepořádku. Ta mrtvice byla totiž hlubší a prasklo v ní mnohem více cévek a byla otevřená. Proto těchto pět lidí zemřelo rychle a naráz’’ přičemž ukázal na pět zabalených mrtvol.,,A to je vše co víme my z pitevny, se zbytkem vás seznámí policie.’’řekl Will a rozloučil se.

Když dorazili na policii opět je někdo uvítal. Tentokrát to však byl policejní poručík Gabor. ,,Dobrý den, jste snad ti, kteří budou s námi vyšetřovat případ?’’ zeptal se a projel si knírek, který vypadal jako chcíplý vrabec. 

,,No co jsi čekal?” řekla si v duchu detektivka, kterou zaplavila vlna lehké podrážděnosti vůči policistům, zvláště k tomu co stál právě před ní. ,,Dovolte, abych vás seznámil s důkazy, které ohledně případu máme’’  promluvil až nesrozumitelně Gabor. 

,,Místo činu nebylo moc přehledné, jelikož když těch pět lidí padlo k zemi, tak se na ně vrhla horda lidí, aby zjistili co se stalo. Jediné co jsme našli byla peněženka a mince které vypadly nějakému zvědavci. Každopádně, kdyby už ti lidé nezemřeli na tu záhadnou hromadnou mrtvici, stejně by je asi ten dav udupal…’’ snažil se zavtipkovat poručík, ale moc se mu to nepovedlo.

 Asi si to uvědomil a i ten chabý úsměv mu z tváře zmizel. ,,Teď asi půjdeme na místo činu.’’

Když došly před mrakodrap (který byl opravdu vysoký) tak viděli snad deset policistů, kteří se snaží zabránit novinářům přístup k místu činu a tím i k novinkám, co ostatní noviny ještě nemají.

 ,,Tady leželi,” ukázal na obrysy těl nasprejované na chodníku.,,spoustu důkazů ale zničili ti, kteří se snažili zjistit co se stalo.” uvedl je v obraz Gabor. 

,,Takže zničili otisky nebo co?’’ zeptala se detektivka Greenhellová.

,,Ne, jenom tady poztráceli spousty věcí. Jako třeba peněženku nebo kabelku. Z peněženky se vysypaly mince, takže nevíme co s vraždou souvisí a co ne.’’ 

V tu chvíli začal zase povyk. Novinářům se podařilo dostat přes snahu ochranky  a během minuty ještě víc poničili místo činu, když zuřivě běhali všude kam se jen mohli dostat. Všude se ozývaly zvuky cvakání foťáku a vyskakujících blesků.