Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 444 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Zrcadla
datum / id07.11.2020 / 513263Vytisknout |
autorRyba_z_obrazu
kategorieVolné veršeDalší dílo autora
zobrazeno62x
počet tipů5
v oblíbených0x
Zrcadla

Všechno začíná s vědomím konce.
A rozměr času protikává prostorem,
jako voda v řece
se znovu rodí s každou vteřinou jsoucna.
Stali jsme se kruhy na hladině, stačilo se jí dotknout...
A tak se vlníme na povrchu hlubin
s pohledem na nebe
a snažíme se rozpojit atomy kyslíku a vodíku.
Jako spící listy
necháváme se unášet proudem touhy znovusplynout.
A v každém okamžiku přítomnosti
naše srdce tlukou
jedním rytmem
v bezbřehé symfonii zdánlivého chaosu...

Všechno neustále končí a začíná.
A nezměrnost toho, čemu říkáme čas, se prolíná s jednobodovým nekonečným paralelním prostorem,
jako vítr s mraky
se znovu potkává s každým milimetrem existence.
Stali jsme se kruhy v obilí, stačilo na něj pomyslet...
A tak stojíme na okraji zrcadla
s pohledem na sebe
a snažíme se rozpoznat ty druhé.
Jako spící stébla trávy
necháváme se unášet poryvy touhy znovusplynout.
A v každém okamžiku přítomnosti
naše srdce tluče,
rozpíná se a zase smrskává
v nekonečném pulsu dokonalého řádu...




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

08.11.2020 21:11:00dát kritice tipDagmaram

Když se vytrhá plevel zbytečných slov, zůstanou moc hezká místa :-)

08.11.2020 12:35:28dát kritice tipstarej Rendl 2020

"Umělecky se v tom pomáchat"??? no to jsou teda věci... 

08.11.2020 10:43:48dát kritice tipsupizmus

První verš stačil a bylo po mě

07.11.2020 23:18:291 tipů dát kritice tiporiginalcrew

Luzz, nemyslím si, že v tom musíme hledat důvody, proč si to prostě jen nepředstavit, trochu se v tom umělecky pomáchat a odejít jako dítě se zmrzlinou - spokojené. Tahle báseň mně připomíná spoustu věcí, nevyřčených i naopak, skrývá se v ní všechno i nic. Nerado analizuji, nechávám to rádo proplout skrz prsty a pak je už jen procítit tu vůni, třeba jako toho zeleného čaje ve sklenici na drevěné polici. Děkuji, tvoji báseň jsem si užilo!

07.11.2020 22:23:10dát kritice tipLuzz

ten první verš mě navnadil... čekala jsem nějakou aluzi na j. barnese... tiché rozjímání o tom, jak sami sebe klameme nebo tak něco... ale místo toho následovala jsoucna, rozpojení atomů, tlukoucí srdce a chaos...

ale - nápad se zrcadlením v rámci těch dvou slok není špatný, mně se ten koncept docela líbí - ale tady to na mě tak úplně nefunguje - nevím proč, možná pro ta velkolepá slova, možná pro mnohomluvnost...

no a ještě nerozumím tomu druhému verši v druhé části... to by mi asi musel někdo vysvětlit - jestli je možné, aby prostor byl jednobodový a nekonečný zároveň... je v tom nějakej odkaz na limitu anebo derivaci?



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.