Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZrcadla
Autor
Ryba_z_obrazu
Všechno začíná s vědomím konce.
A rozměr času protikává prostorem,
jako voda v řece
se znovu rodí s každou vteřinou jsoucna.
Stali jsme se kruhy na hladině, stačilo se jí dotknout...
A tak se vlníme na povrchu hlubin
s pohledem na nebe
a snažíme se rozpojit atomy kyslíku a vodíku.
Jako spící listy
necháváme se unášet proudem touhy znovusplynout.
A v každém okamžiku přítomnosti
naše srdce tlukou
jedním rytmem
v bezbřehé symfonii zdánlivého chaosu...
Všechno neustále končí a začíná.
A nezměrnost toho, čemu říkáme čas, se prolíná s jednobodovým nekonečným paralelním prostorem,
jako vítr s mraky
se znovu potkává s každým milimetrem existence.
Stali jsme se kruhy v obilí, stačilo na něj pomyslet...
A tak stojíme na okraji zrcadla
s pohledem na sebe
a snažíme se rozpoznat ty druhé.
Jako spící stébla trávy
necháváme se unášet poryvy touhy znovusplynout.
A v každém okamžiku přítomnosti
naše srdce tluče,
rozpíná se a zase smrskává
v nekonečném pulsu dokonalého řádu...
6 názorů
věčný návrat téhož...
Všechno neustále končí a začíná.A nezměrnost toho, čemu říkáme čas, se prolíná s jednobodovým nekonečným paralelním prostorem,
Luzz, nemyslím si, že v tom musíme hledat důvody, proč si to prostě jen nepředstavit, trochu se v tom umělecky pomáchat a odejít jako dítě se zmrzlinou - spokojené. Tahle báseň mně připomíná spoustu věcí, nevyřčených i naopak, skrývá se v ní všechno i nic. Nerado analizuji, nechávám to rádo proplout skrz prsty a pak je už jen procítit tu vůni, třeba jako toho zeleného čaje ve sklenici na drevěné polici. Děkuji, tvoji báseň jsem si užilo!
ten první verš mě navnadil... čekala jsem nějakou aluzi na j. barnese... tiché rozjímání o tom, jak sami sebe klameme nebo tak něco... ale místo toho následovala jsoucna, rozpojení atomů, tlukoucí srdce a chaos...
ale - nápad se zrcadlením v rámci těch dvou slok není špatný, mně se ten koncept docela líbí - ale tady to na mě tak úplně nefunguje - nevím proč, možná pro ta velkolepá slova, možná pro mnohomluvnost...
no a ještě nerozumím tomu druhému verši v druhé části... to by mi asi musel někdo vysvětlit - jestli je možné, aby prostor byl jednobodový a nekonečný zároveň... je v tom nějakej odkaz na limitu anebo derivaci?