MINI POVIDKY OD SUPERMARKETU

 

 

 

 

Stroje.

 

 

       Letní větřík doprovází nákupní vozík. Jemu to není zrovna vhod, pokládá vítr za stalkera.

„Pronásleduješ mě?“ ptá se.

„Jsem všude.“

„A nikde.“

„Jsi ironický.“

„A ty zase vtipný,“ odsekne vozík a mění směr.

Vítr pokračoval dál.

Gzt! Bzt!

       Elektronický zvuk oznamuje příchod dvou strojů. Zpoza rohu se vynořil dvoumetrový kolos s nápisem A-01 na hrudi. Hned za ním se objevil druhý stroj. Z-22.

„Kuželové drtiče jsou prázdné,“ pronese A-01.

„To znamená, že už zde lidé nejsou,“ ozve se Z-22.

„Skoro dvanáct dní se do pastí nic nechytilo.“

„Město je mrtvé.“

       Vtom se otáčí A-01 do strany. Všimne si běžícího psa. Pozvedává mechanickou paží.

„Nemusíš ho zabíjet!“ řekne Z-22.

„Proč?“

„Je to osamělá duše obalená masem.“

„Mám záznam člověka, co zemřel na těch svodidlech. Jeho tělo bylo přimáčknuté vozem. Neměl šanci přežít.“

„Kdy se to stalo?“

„Časový záznam před dvaceti měsíci.“

„Tvá paměť eviduje smrt toho člověka?“ diví se Z-22.

„Hovořil o člověku jako o stvoření z různých druhů energie. Mluvil o duši. Mluvil o místech v přírodě. Prý se nabíjí stejně jako my, ale jinak.“

„Přírodní nabíjení?“ podivuje se Z-22.

„Po jeho smrti jsem se snažil v lidském těle najít duši.“

„Jaký byl výsledek tvého pátrání?“

„Duše nenalezena.“

„To znamená, že tato substance je imaginární.“

„Je to energie, která námi není zřejmě detekovatelná,“ vysvětluje A-01.

       Druhý stroj Z-22 už nic neřekl. Vyrazil k další pasti na lidské jedince. Kuželový drtič byl umístěn několik set metrů za opuštěným Supermarketem.

---