Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Navěky

09. 11. 2020
3
1
265
Autor
MAJKL65

Přikládám do ohně dřevo mých dlaní

stíny jsou dlouhé jak týdnů mých čas

a stromy v zahradách zasněné paní

porodí jablka napřesrok zas.

 

A my se díváme do mlhy s něžností   

zatímco armáda deseti prstů

dobývá doteky všechny tvé pevnosti

a jazyk otvírá brány teď k ústům.

 

Konečně smím mlčet a říkat jediné

tichnout jak obilí, když je čas žní

dávat ti objetí čisté a nevinné

do hlíny klína ti ozim můj sít.

 

A pak se navěky ztratit v té vteřině

která je zde i tam jak první zem

a chmýří andělů ucítit v peřině

kterou nás zakryje noci té sen.


1 názor

Safián
09. 11. 2020
Dát tip

První verš je nesmyslný. Jak potom číst dál.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru