Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 444 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Královna podsvětí a Král času! Nepoznané fantastické skutečnosti!
datum / id09.11.2020 / 513349Vytisknout |
autorsmilan
kategorieÚvahyDalší dílo autora
zobrazeno19x
počet tipů0
v oblíbených0x
Královna podsvětí a Král času! Nepoznané fantastické skutečnosti!

   Název jako z pohádky, avšak touto pohádkou je naše univerzum, o jehož dějích a skutečnostech lidé dneška vůbec nic netuší. Minulé generace, které nebyly tak technicky orientované, ale mnohem více spojené s prostou, přírodní přirozeností života, o těchto věcech něco tušily. A své tušení, že za vnější realitou se skrývá další, přímo pohádková realita, prezentovaly v různých bajkách, pověstech a pohádkách. Do nich zakódovaly své poselství pro budoucí generace a v něm nám zanechaly vědomost o mnoha mocných bytostech, řídících přírodní děje, nebo provádějících jiné činnosti zásadního významu ve vztahu k naší vnější realitě.

   No a my dnes budeme podrobněji hovořit o dvou z nich. O Královně podsvětí a o Králi času.

   Dříve ale než začneme, musíme si uvědomit, že ve skutečnosti existuje jen jediný Stvořitel, avšak pod ním se nachází v hierarchickém členění velké množství nejrůznějších vědomých bytostí, přičemž až na samém konci této hierarchie stojí člověk. Všechny bytosti, stojící hierarchicky nad ním plní Vůli Stvořitele, protože dávno pochopily, že jedině v tom spočívá skutečné dobro. Pouze lidé ve své svévoli vybočili z tohoto rámce. Lidé si žijí po svém tak, jak se oni sami domnívají, že je to správné. Lidé se řídí pouze svou vlastní vůlí a nikoliv Vůlí Stvořitele, a tak to také s nimi a s jejich světem vypadá.

   Zastavme se ale na chvíli při výše zmíněné hierarchii. Říká se, že ve stvoření vládne Vůle Stvořitele. Ale aby v něm vládla a naplňovala se až do nejmenších detailů, až do takové míry, že ani jen lísteček ze stromu nespadne bez Vůle Páně, musí někdo Jeho Vůlí až do těch nejmenších detailů uskutečňovat. To nedělá Stvořitel sám, ale na to slouží hierarchie bytostí, stojících pod ním. Právě ony jsou na různých stupních a úrovních vykonavateli Jeho Vůle.

   Je to přesně tak, jak to funguje v každém podniku. Příkaz ředitele je tlumočen zástupcům, zástupci ředitele ho zprostředkují vedoucím provozů, vedoucí provozů mistrům a mistři pracovníkům. A stejně to funguje také v armádě, kde se rozkaz generála dostane k plukovníkům, potom k podplukovníkům, majorům, kapitánům, a tak dále, až k obyčejným vojákům.

   Vůli Stvořitele ve stvoření tedy neprovádí Stvořitel sám, ale provádí ji hierarchie pod ním stojících vědomých bytostí, z nichž každá ji naplňuje na své vlastní úrovni a sobě vlastním způsobem.

   Uveďme si konkrétní příklad. Příklad židovského národa, pronásledovaného faraonovým vojskem, který prošel mořem suchou nohou. V Bibli se o tom píše, že "moře stálo po jejich levé i pravé straně jako zeď". Stalo se tak z Vůle Stvořitele, ale tuto Vůli prakticky zrealizovala vysoká bytost, mající na starosti správu vodního živlu, spolu se svými podřízenými. O existenci a činnosti této vysoké bytosti dávné národy věděly a nazvaly ji Neptunem.

   No a do kategorie těchto bytostí, spravujících konkrétní oblasti života v našem univerzu, patří také vysoká bytost, nazývaná Královnou podsvětí, a vysoká bytost, nazvaná Král času.

   Královna podsvětí, nebo Strážkyně podsvětí! Co jejím úkolem?

   Tato bytost stojí na druhé straně bytí, na takzvaném druhém světě. Stojí na jeho hranicích, při přechodu lidských duší ze světa hrubé hmoty, ve kterém žijeme teď, do světa hmoty jemnější.

   Na hranicích světa hrubé hmoty a jemnější hmoty teče řeka dvěma směry, jedním nahoru a druhým dolů. Modernímu člověku bude možná bližší přirovnání k dálnici, která jako každá dálnice má dva proudy, přičemž jeden směřuje dolů a druhý nahoru. To dolů znamená do nízkých úrovní jemné hmoty, a to vzhůru znamená do vysokých úrovní jemné hmoty.

   No a úkolem Královny podsvětí je dohlížet na to, aby lidské duše, které se na zemi snažili o dobro, čistou, ušlechtilost, spravedlnost a o lásku k bližním, k Stvořiteli i k jeho stvoření byly zařazeny do proudu řeky, směřujícího vzhůru. A aby lidské duše, podléhající na zemi zlu, neřestem, vášním, nečistotě, nespravedlnosti, nelásce vůči bližním, ignoranci vůči Stvořiteli a jeho stvoření byly zařazeny do proudu řeky, směřující dolů.

   Proud řeky, směřující vzhůru, nese duše k prožívání radosti, štěstí, míru, a ke stále většímu zdokonalování v ctnostech. A po maximálním lidském zdokonalení, po vybělení svého roucha budou moci takové lidské osobnosti nakonec opustit i vysoké úrovně jemné hmotnosti a vejít do nehmotného, duchovního a věčného království nebeského. Jeho dosažení je cílem každého z nás.

   Proud řeky, směřující dolů, nese lidské duše k prožívání bolesti, utrpení, úzkosti, hrůzy a děsu, protože se dostanou do blízkosti jiných duší, které holdovaly stejným neřestem. Zloději se dostanou mezi zloděje, lháři mezi lháře, zvrhlíci mezi zvrhlíky, chamtivci mezi chamtivce, násilníci mezi násilníky, a tak dále.

   Tímto způsobem, v stejnorodém prostředí, si duše v nízkých úrovních jemné hmotnosti sami sobě vytvářejí peklo. Vytvářejí si životní prostor, ve kterém žít je utrpení, a ze kterého uniknout směrem nahoru je možné jedině tehdy, pokud se člověku zhnusí jeho vlastní nízkost, pokud v ní nechce již dále pokračovat a touží se polepšit. Jedině pak může začít pomaličku stoupat nahoru, a intenzita jeho snahy o dobro se promítne do intenzity a výše jeho vzestupu směrem nahoru.

   Královna podsvětí přísně dbá o to, aby každá duše po opuštění pozemského těla směřovala podle své skutečné hodnoty přesně tam, kam má. Vyloučený je jakýkoliv omyl a jakákoliv "protekce". Královna podsvětí stojí ve Vůli Stvořitele a neochvějně a přísně ji naplňuje. Každý z nás jednou bude muset sledovat směr, ukázaný její žezlem, a to i ti, kteří se v této chvíli tomu smějí a dobře se baví. Potom nikomu nepomůže ani jeho humor, ani jeho zlehčování, ani jeho ateismus, ani jeho rozumové mudrování, ani jeho společenské postavení, ani jeho sláva, moc, nebo peníze. Poté, posouzen přísným pohledem Královny podsvětí, bude poslán tam, kam náleží podle své skutečné vnitřní hodnoty. Čili podle míry své spravedlnosti, lásky, čistoty a úcty k lidem, k Stvořiteli a k jeho stvoření.

   Král času! Jde o vznešenou bytost, spravující v hmotném univerzu plynutí času. Ať již jde o nejhrubší, hmotnou část univerza, kde se nacházíme nyní, nebo o jeho jemnější část, kam odjedeme po své smrti.

   Proč hovoříme právě o Králi času? Nemáte dojem, že v poslední době jakoby se všechno zrychlovalo? Jakoby čas plynul mnohem rychleji, než před tím?

   To není jen dojem, ale skutečnost! Žijeme totiž v době, v níž se vše zrychluje, aby to bylo nuceno, jako rostliny rychlené teplem ve skleníku, vydat své plody. Aby to ukázalo, jaké to ve skutečnosti je. Aby to dobré zrychleně dospělo ke svému vrcholu a rozkvetlo v ctnostech, a aby i to zlé, falešné, nesprávné, pokřivené, nečisté, lhostejné a zvrácené také dospělo ke svému vrcholu, ukázalo svou pravou tvář, a ve svém vrcholném kulminačním bodě se zřítilo samo v sobě. Aby se na vrcholu své zloby obrátilo samo proti sobě a zničilo se. Neboť jen dobro je schopné trvalého a nepřetržitého rozvoje, zatímco osudem zla je po dosáhnutí jeho vrcholu sebe destrukce.

   Král času z Vůle Stvořitele zrychluje čas, aby se vše toto ukázalo. Aby se ukázalo, co je v lidech dobré a plně se to rozvinulo, a aby se ukázalo i to, co je v nich špatné, také se plně rozvinulo, a tím dospělo ke zničení.

   V zrychleném plynutí času, který mnozí cítí, bude proto muset každý z nás ukázat, kam ho to táhne. Zda více k tomu dobrému, spravedlivému, ušlechtilému, laskavému a duchovnímu, nebo více k tomu špatnému, nespravedlivému, neušlechtilému, nečistému, neduchovnímu a čistě materiálnímu. V zrychleném čase tak bude muset každý vynést rozsudek sám nad sebou. Bude muset ukázat, kým vlastně je a kam se chce zařadit. Bude muset ukázat, jaké hodnoty jsou pro něj prvořadé a jaké druhořadé.

   Lidem, kteří budou usilovat k dobru a k duchovním hodnotám, může Král času čas subjektivně prodloužit, aby ho měli dostatek na plné rozvinutí dobra v sobě, a těm, kteří jsou vůči všemu tomuto lhostejní, kteří se tomu smějí a ignorují to subjektivně čas zkrátí, nebo jim ho úplně sebere, protože ve vztahu ke skutečným hodnotám by ho i tak jako dosud, vždy jen promrhali. Neboť jak se píše: "Ten kdo má, tomu se přidá, a ten kdo nemá, tomu se vezme i to málo, co má".

   Vinou lidí, vinou zla v nich a mezi nimi, a pod tlakem zrychleného plynutí času nespěje náš set k ničemu dobrému. Avšak ti dobří v něm mohou projít nevyhnutelným negativním děním subjektivně jakoby časově zrychleným způsobem tak, že se jich to téměř nedotkne. Že to bude trvat jen jako chvilka, zatímco ti ostatní budou muset prožívat v nezkrácené míře všechny jedovaté plody svého vlastního chtění, své vlastní vůle a svých vlastních činů. Budou muset v nezkrácené míře poznat a přežít selhání jejich racionálně materialistického pohledu na svět a jejich racionálně materialistických hodnot, které jim zcela zastřely citově duchovní rozměr jejich osobnosti, nedaly mu rozvinout se, a proto v současnosti stojí před všemi těmito skutečnostmi zcela bez porozumění.

    Kdo nad vším výše uvedeným hlouběji popřemýšlí pochopí, že vznešené bytosti o kterých jsme mluvili, jsou ve skutečnosti bytostmi mytologii dávných národů. Mytologie řecké, římské, germánské, keltské, nebo slovanské, kde se o nich mluví jako o "bozích". My ale už víme, že to nejsou žádní "bohové", ale věrní služebníci jediného Boha, jehož Vůli naplňují v hmotném světě. A to ať již v jeho hrubě hmotné části, nebo v jeho jemno hmotné části.

   Každopádně však, dávné národy dokázaly tyto bytosti vnímat a podali nám o nich zvěst. Zánikem dávných civilizací však jejich "bohové" nezanikly spolu s nimi, ale stále jsou tu a věrně naplňují Vůli Nejvyššího ve všech hmotných světech. V současnosti nastává doba, kdy má vyjít toto dávné poznání postupně opět na povrch, ale má být již vnímáno a chápáno správně. Je již totiž nejvyšší čas, aby člověk stál ve stvoření znalý a vědomý, a ne neznalý a nevědomý tak, jako dosud.

   PS. Pohádky nevznikly proto, aby děti usnuly, ale aby se dospělí probudili.     Milan Rúfus

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.