MINI POVIDKY OD SUPERMARKETU

Vítr.

       Řada zrezavělých nákupních vozíků na zaprášeném parkovišti zeje prázdnotou. Vítr rozfoukává spadané listí, které tvoří drobné hromádky. Není zde nikdo, kdo by je zametl. Nikdo, kdo by je uklidil.

       Vítr se prohání kolem a tvoří víry. Malá prachová tornáda zvedají kousky roztrhaných papírů do výšky dvou metrů. Není zde nikdo, kdo by to ocenil.

„To je ticho,“ pochvaluje si nákupní vozík.

       Projíždí parkovištěm a sleduje poletující listí. Několik listů najednou dopadne do rezavých vozíků. Zůstávají uvězněné uvnitř.

„Osud je nemilosrdná mrcha!“

       Nákupní vozík pokračuje dál. Přejíždí spadané listy. Ozývá se praskání. Listové čepele se lámou pod rozjetými kolečky.

       Vtom se kolem nich prožene vítr. Vyzdvihne několik listů ze země. Dva listy dopadnou přímo do vozíku.

Chramst!

Vozík je beze slova pozřel.

„Zase si je sežral?“ fučí vítr.

       Nákupní vozík si ho nevšímá a pokračuje dál. Jako by se nic nestalo. Vítr se zatočí kolem něj. Upozorňuje na sebe. Zůstává to však bez povšimnutí.

Huuuss!

       Vítr se dostává do děravých okapů zdejšího Supermarketu. Prolétá jimi a pokračuje dál. Sleduje vozík, který směřuje k zadní rampě. Tam se zastavuje. Nestranný pozorovatel by si mohl myslet, že přemýšlí. Je něco takového, ale možné? Ocelový košík přece nepřemýšlí.

       Nakonec se znovu rozjíždí do jemného svahu.  Dvacetistupňové stoupání zvládá s přehledem. Zastavuje se na rovině. Po chvilce pokračuje. Vyhýbá se prázdným plastovým sudům.

       Vítr bez povšimnutí prolétá kolem. Nechává vozík vozíkem a pokračuje dál. Je velmi pravděpodobné, že se opět brzy vrátí a navštíví zdejší Supermarket.

A svého přítele, mrzutý nákupní vozík.