Právě teď

Jako ve stínohrách

začalo divadlo v ulicích

 kdy ještě všechno je šedivé jak staré vlasy a teprve zasychá bláto našich snů

a duše stále tak brzy hledají svá dávno v prach obrácená těla

cítím jejich doteky a svádím to na mlhu

nebo na psí jazyky, když hladím vlčáky na vodítcích věčnosti

a umírající tráva se kymácí jako stěrače automobilů

na sklech mé slepoty

a vlaky jedoucí podzimem se marně snaží uniknout z kolejí

jako i všichni ti, kteří jedou

však v umělém světle zářivek

není pravdy ani lži

jen neměnný rytmus pražců ukolébává poslední zbytky touhy

a jazyk svědí slovy, které bychom chtěli říci

ale i štípání lístků probíhá beze slov

a tak

pokaždé lituji na přejezdu

času než se zvednou závory

i těch, kteří jsou uvnitř

že jako když hoří vlasatice

míjíme se navzájem

však nepůjdu na nádraží

vítat se a loučit

jak na pohřbech či s narozenými

jen nechám v sobě pomalu vyhasnout oheň  

přihrbím se, abych zapadl mezi ostatní

a popluji po proudu jdoucích

až do moře náměstí

a jako každý rozevřu deštník

kvůli dešti i sebevrahům, jež za listopadu padají z nebe

jen kvůli tomu

abych věděl, jak je to mezi chodci  

když i mlha je černá

jako myšlenky na nesplácenou hypotéku  

a pak vypiju rum mého smutku

i víno a Aperol z reklamy ve výkladu

a najdu tak hvězdy na dně otlučeného plecháčku

které tam opadaly z očí bezdomovců a šlapek

a vrátím je tam nahoru

až nad neony a záři nevěstinců

až nad jiskry přeskakující mezi trolejemi tramvají jako polibky milenců

až nad policejní majáky

až nad světla v obývácích

až nad světýlka ve zvířecích očích

až nad tváře ozářené displeji mobilních telefonů

a pak tě potkám

a podám ti ruku

jako když dávám maso hladovému zvířeti

protože vím, že to chceme oba

právě teď

---