Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Náš okruh 1/12

12. 11. 2020
12
21
845
Autor
revírník

Začátek poslední kapitoly.

 

Náš okruh

 

Až pojedete poprvé z Vrbna do Zlatých Hor, dávejte pozor. Jen co kousek za Rybářskou baštou vjedete na hlavní cestu, podívejte se doleva. Jestli jste na tom podobně jako já, pak buď zpomalte, nebo zastavte, anebo někomu předejte volant a už se jenom dívejte. Teprve při jízdě napodruhé nebo napotřetí si na pohled do těch hor zvyknete, ale budete-li přece za volantem, stejně podvědomě zpomalíte.

Jednou jsme se sunuli za výpravou Poláků, kteří se vraceli domů. Jejich autobus se plazil snad třicítkou. Všechny obličeje uvnitř, včetně řidičova, byly otočené doleva. To víš, Poláci, říkali jsme hrdinně – už jsme tudy jeli asi podesáté –, m­ají doma jenom tu svou fádní rovinu, musí si té krásy užít. Předjeli jsme je a upalovali k domovu a oni se nevyrušeni plazili v čím dál větší dálce, s tvářemi přilepenými na sklech.

Ono je to totiž tak, že jakmile z toho Vrbna vyjedete, ukáží se vám zblízka ty hory, co se toho podmračného listopadového dne postavily do cesty vedoucí huse a ona kvůli nim v poslední chvíli musela změnit směr tahu celé zpívající řeky za sebou.

Zjevovat se vám budou postupně: Loupežník a Pytlák budou chvíli i s nejbližší Vyhlídkou vypadat jako jeden celek a vedle nich se proti nebi vztyčí příkrá homole Suchého vrchu, kde z lesů nápadně prosvítá kamení. Než vám les u silnice dočasně zakryje výhled, všimnete si možná vzadu horského hřbetu, co se od Loupežníku pozvolna zvedá k vrcholu Medvěďáku. Potom nějakou dobu neuvidíte nic, jen blízký les. Mezitím se na silnici dostanete dost vysoko, a když pak z lesa náhle vyjedete, uvidíte celé pohoří. Na obzoru vlevo poněkud zašpičatělý Medvědí vrch, vpravo dokulata utvářený Orlík, druhou dominantu Medvědí hornatiny. Mezi nimi široké sedlo. Suchý vrch, před chvilkou ze všech hor nevýraznější, se teď ztrácí na pozadí mohutných srázů Medvěďáku. Díváte se do toho pohoří a není-li právě pozdní odpoledne a neoslepuje vás slunce nad ním, vidíte plasticky terénní vlny, lesem hladce zaoblené, jak vyrůstají z hlubokých žlebů, jež spádem svých potoků směřují sem proti vám. Barva fádní – samé černé lesy, od údolí Černé Opavy, do kterého až dolů nevidíte, až po holé pláně na hřebeni. Monotónnost smrkových lesů ruší jen tu a tam prosvítající skály, a také kalamitní holiny nahoře. A suché smrky, jež se v upomínku na exhalační doby ježí dosud na temeni Medvědího vrchu.

Hladký obzor narušují vykotlané zuby osamělých skal. Jedna poblíž Orlíku nevypadá tak úplně na obyčejnou skálu. Je ale možné, že by tam na holém prostranství vysoko v horách stál dům? Ta skála má proti ostatním nějak nápadně zarovnané hrany. Snad i střechu má! Ale přece: dům přímo na horském hřebeni?

No ano, budete se divit, ale je to na dobrém místě postavená lovecká chata, je z ní blízko k jelenům. Stála ve vysokém lese a přespávali v ní lovci po mnoho desítek jeleních říjí. To až nedávná vichřice vyvrátila poslední zbytek lesa, který ji ještě kryl, a dokončila tak dílo zkázy po všech předešlých. Chata jako zázrakem vyvázla.

Teď máte před očima celou šířku vzdáleného obzoru. Ten má už od samého Vrbna tvar přehledné podkovy, jejíž protější rameno se za Orlíkem po hřbetu Staré hory zas pozvolna přibližuje k vám. Končí ostrou výspou kamenné suti, jakýmsi obřím schodem nad říčním údolím. Suť byla ještě před nedávnem pustá, bělala se jako sluncem sežehlá kostra hory. Obnažily ji přívalové deště, strhly do údolí tenkou vrstvu půdy i s lesem. V průběhu deseti roků, co tu žijeme, dochází ke změně, bílé kamení už tolik nebije do očí, znovu zarůstá břízami, jeřáby, smrky, borůvčím. To víme ovšem zblízka. Zdálky jen vidíme, jak se zelené plazení a bujení šíří z nespočetných zárodečných plošek do všech stran, jak už zahaluje velkou část bělosti těch skal, a jen čekáme, kdy ji pohltí celou.

Nejedete plnou rychlostí, protože nemůžete oči odtrhnout od hor. Blížíte se k úrovni té pozvolna zarůstající jizvy v hoře, toho srázného schodu, a míjíte odbočku, která prudce spadá do údolí. Až dolů k řece není vidět přes vystouplá břicha pastvin, pruhovaná žebry mezí, jejichž kamení zakrývají řady nezdolných, nikým nesázených listnáčů.

Jedete dál a vpředu v nevelké dálce vidíte Jelení horu. Ta plynule přechází do Příčného vrchu, proti jehož úbočí teď sjíždíte k Heřmanovicům. Pastviny pod lesem se tam strakatí vypasenými kuličkami spokojených krav.

Ty lesy, co vidíte na vršcích napravo, jsou Beziny a Komora. Jestli míříte k nám do Petrovic, za chvilku se jako muška na skle objevíte na cestě tam v té stráni pod lesem. Ze silnice vás tam odvede nenápadná odbočka u zkrachovalé hospody Na salaši. I ta stráň je poseta kravami. Polehávají a pomalu se posunují v houfu či jednotlivě nad cestou. Zítra nebo pozítří, až to tam vypasou, sejdou pod cestu užívat si čerstvé pastvy, zatímco dobře pohnojená tráva nahoře bude jim vesele dorůstat.

Ty krávy mají ale život!

Všechny lesy v dohledu, a ještě mnoho jiných ve vzdálenějším okolí, jsme alespoň jednou navštívili. V některých se trochu vyznáme, jiné známe poněkud důvěrněji. Do všech máme přístup autem, jinak bychom s tím seznamováním nebyli tak daleko… No ano, pokorně přiznávám, že pro své potěšení hřešíme na to, že jsou nám přátelsky nakloněny spřízněné duše na lesní správě v Městě Albrechticích. Vím, je to nemorální, jak k tomu přijdete vy, kdo to štěstí nemáte. Ale nebojte se, máte nás, a když budete chtít, my vás do lesa po těch zakázaných cestách vezmeme. I do těch lesů v opuštěných končinách Medvědí hornatiny, ze kterých jste jako já před chvílí nemohli odtrhnout oči. Tam za celý den nepotkáte člověka, a jestli potkáte, tak nejspíš zbloudilého. Anebo člověka lesního.

Náš nejčastější vstup do těch hor je po té spádné odbočce z křižovatky nad Heřmanovicemi, kterou jsme teď minuli. Odtud, z pomezí civilizované krajiny, je do nich nejúchvatnější vhled, zvlášť od bodu, kdy se cesta začne přímo proti nim prudce svažovat. Jestli těm horám věnujete zaslouženou pozornost, pak před vámi v těch málo vteřinách vyrostou do výšky a vám se působením zrakového klamu bude zdát, že k nim nejedete, ale padáte do nich…

Vždycky to tak není. Často je nám líto, když někoho vezeme a toužíme mu již odtud ukázat náš okruh, po němž se za chvíli budeme pohybovat – t­eď jej máme před sebou jako na dlani skoro celý – a­­­ on na tu nádheru nereaguje, nepodívá se tam a nevyrušeně pokračuje ve všedním hovoru, jejž jsme pohříchu zavčas neutnuli. Nemá nás to zlobit, uznávám, každého nemusí pohled do hor zrovna přivádět do extáze. To asi jen my v té chvíli potřebujeme zmlknout. Já někdy i vykřiknout. Tolikrát jsem tudy jel a ještě se musím ovládat, abych nekřičel nahlas. Jestli se vždycky ovládnu nevím, moc se v té chvilce neposlouchám. Zpočátku jsme nahoře zastavovali. Už nemusíme, už ty hory známe, a tak je v těch okamžicích bržděného pádu do údolí jenom zrakem prohmatáváme, zkoumáme záhyby, hledáme záchytné body. Je nám, jako bychom jeli domů.

Ty hory si tak pokaždé znovu přivlastňujeme, znovu a víc se jim přibližujeme.

 


21 názorů

revírník
30. 12. 2020
Dát tip

Jsem rád, děkuji.


Philogyny
29. 12. 2020
Dát tip

Je to i můj kraj...ráda četla, jako vždycky.


revírník
24. 11. 2020
Dát tip

Tak to je úspěch. Rozumím ti, i věřím, že se momentálně těšíš, ale říkám si - zatím. Potom se uvidí. Takže tak, po pravdě. Co víc si můžu přát?


Před pár dny jsem si našla čas a začala louskat tuto sérii. Žel jsem to po chvilce vzdala, neměla jsem mentální kapacitu na to dočíst byť jen první díl až do konce. Dneska ráno jsem se vrátila a tím hutným textem se prokousala až ke konci. A těším se, až se začnu prokousávát dále :)


revírník
14. 11. 2020
Dát tip

Tak brzy po ránu se o tebe pokoušela blbá nálada? No, hlavně že už je pryč. A jestli zásluhou tohoto povídání, tak to mě velice těší a děkuju.


Bemba
14. 11. 2020
Dát tip

Pokoušela se o mne “blbá nálada”, ale už je pryč. Díky podrobnému, místy poetickému popisu, který dokáže čtenáře přenést na místa pro něj neznámá a přece. Jako bych všechno důvěrně znala.


revírník
13. 11. 2020
Dát tip

Tolik bukových lesů tam máte? No, to musí být krása, až k závidění. Zvlášť v dnešní době, kdy smrky z lesů mizí a buky zůstávají.


Takto vidí svůj kraj někdo, kdo ho miluje.

Když vejdu za naší chalupou do lesa a stočím se kolem Kliče doleva a pak rovně, dojdu po několka hodinách do Cvikova. Naše lesy jsou tu bukové a tak krásné, až to bere dech.


revírník
12. 11. 2020
Dát tip blacksabbath

No, jestli jsem tě vyprovokoval, milá Blackie, k tomu, abys s chutí čučela a čučela na ty naše krásy kolem, tak to mi úplně stačí ke spokojenosti a děkuju ti.


já jsem tedy člověk sídlištní....ale.....s tebou jdu vždycky na procházku ráda...Loupežníka ani Pytláka se s tebou nebojím a čučím a čučím a čučím ....furt.... na ty krásy kolem ...:-)))))))


revírník
12. 11. 2020
Dát tip

Myslím, že nebudeš litovat.


Diana
12. 11. 2020
Dát tip

Ano, nádherné hory! Doufám, že se tam ještě podívám...


revírník
12. 11. 2020
Dát tip

Lidko, i my jim občas závidíme.

Gabi, ale ono to tak bylo, nekecám..


gabi tá istá
12. 11. 2020
Dát tip Gora

listopadového dne postavily do cesty vedoucí huse a ona kvůli nim v poslední chvíli musela změnit směr tahu celé zpívající řeky za sebou.

veď ty si básník, Jaroušku!*


Alegna
12. 11. 2020
Dát tip

musí to být nádhera a i těm kravám závidím :)****


revírník
12. 11. 2020
Dát tip

Jen kruž, Luboši, potěšíš bývalého člověka lesního.


revírník
12. 11. 2020
Dát tip

Ano, Ireno, jen člověk lesní se tam vyskytuje. Člověk obecný jen dole v lesích kolem řeky, kam za chvilku dorazíme, a to převážně v době borůvek. To ho tam na Drakově bývají zástupy, jediné parkoviště zaplněné třeba třiceti auty. Ale do hory po úbočí se nikdo neškrabe, tam zůstává pusto prázdno.

Jsem moc rád, Renato, že to tam vidíš stejně s námi.


Kočkodan
12. 11. 2020
Dát tip

 

Určitě s tebou budu kroužit ještě jedenáctkrát.  


bixley
12. 11. 2020
Dát tip

Díky Tobě vidím snad každý kamínek, každou větvičku. Umíš se na přírodu, lesy i hory dívat a to je moc krásné.


Gora
12. 11. 2020
Dát tip

Jardo, už samotné názvy kopců jsou nádherné, předkové se tam jistě setkávali i s medvědy:-)... teď tam už chodívá snad jen člověk lesní :-))... díky za mistrné přiblížení krajiny nám, ostatním.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru