podzim

Ano, kterých je tady dost:

"Balonek

stoupá k nebi plný

něčího smutku"

(Dobře víme, že ve skutečnosti nemůže být "plný smutku". Tak jak to ten Micuhaši Takadžo udělal? A navíc jednou větou?!!)

"Odpouštím

jen motýlovi co tančí

v Čisté zemi pivoněk"

(Samé náboženství. Nebát se "přirozenosti vlastních tradic, nejen jako autor tohoto haiku - Mizuhara Šúóši")

"Věci bez paměti -

čerstvě napadlý sníh

a letící veverka"

(Tohle je naprosté mistrovství - zachytit takovost. Věčnost totální pomíjivosti. Musel to být velký vidoucí, tenhle Nakamura Kusatao)

Čerpal jsem z obecně známé antologie "Chrám plný květů".

Víš co? Gora má samozřejmě pravdu. Ale možná neví to, že uměle to osekávat nikam nevede. Pokud to zkusíš napsat jinak, možná se to nepovede. A tyto "potíže" budou známkou, že jde o

1) kvalitní text

2) hluboký obraz

P.S: S těma metaforama je to Kurewski (to je jeden Polák od nás) složitější. Gora určitě ví. Pokud se zahloubáš, zklidníš a "umrtvíš", třeba něco prostšího z podvědomí vylovíš. Místo onoho "kočičího zlata". Pokud to mají být pavučinky babího podzimku ostříbřené rosou, dá se to. Je to těžké, ale stojí to za to. Nebezpečí na této cestě je dvojí:

- že ztratíš tajemno/přesah

- že si podvědomí spleteš s oním "surrealistickým bordelem", o němž naivně mluvíš.

Pokud to nepůjde, nechej to raději tak. Na takové miniatury bych byl hrdý.

Haikuna Matáta

Je to dost odvážné. Nevím tedy, jaké ti otec odkázal knihy. Pokud jsou tam i haiku....pak asi dobře. Protože Mistři...ale nerad bych se opakoval. Raději pošlu avi povolaným.